S KELÍMKEM NA DROBNÉ
Nápad na film o bezdomovcích nosil herec v hlavě dlouhých 12 let. Nakonec příběh váguse, který se stává anonymní lidskou nulou ve špinavých newyorských ulicích, „vnutil“ scenáristovi a režiséru Orenu Movermanovi. Znali se už z práce na dokumentu Beze mě: Šest tváří Boba Dylana. Snímek o bezdomovcích se natáčel skrytou kamerou, aby drsná realita, v níž žije bezpočet lidí, diváky totálně zdrtila. „Snažili jsme se o obtížnou věc: natočit dílo, které záměrně nemá spád. Jsou v něm minimální dialogy, vlastně absence děje, všechno bylo nové, experimentální,“ líčil herec vznik filmu Festivalovém deníku.
„Je to zvláštní pocit, když jste pro lidi neviditelný jen proto, že máte v ruce zmačkaný kelímek na drobné. Přitom jsem to byl pořád já, jen unavený a v hnusném kabátě. Šaty dělají člověka, to je jasná věc, protože si mě opravdu nikdo ani nevšiml. Točili jsme 21 dní v rozmezí čtyř pěti týdnů. Teď si vybavuji, že za celou tu dobu se našli jen dva lidé, kteří mě poznali – na hlavním newyorském nádraží Grand Central, žena a muž, Afroameričané. Ale nebylo to stylem: ,Panebože, to je herec Richard Gere, co se mu ksakru stalo?‘ Naopak, jen letmo zvedli ruku, jako by si se mnou chtěli plácnout, a tiše řekli: ,Hej, Richi, jak se vede?‘ Evidentně jim připadalo normální, že i filmová hvězda může mít špatný rok. Nebo měsíc. Nebo den. Prostě si nejspíš říkali – holt se mu něco nepovedlo a teď tu stojí na nádraží a sám.“
Jak přiznal herec novinářům, podstatným impulzem byla i jedna z jeho četných charitativních aktivit, spolupráce s organizací, která se stará o bezdomovce. A nepochybně i jeho snaha vybírat si nejednoznačné a rozhodně ne pouze kladné hrdiny. Už před lety o svých rolích prohlásil: „Myslím, že celkově jde o lidi, kteří něco hledají: štěstí, domov, své kořeny… Často jsou to takové ztracené, bludné duše.“
JAK BÝT „PRETTY“
Pokud se dnes objeví na plátně a předvede dokonalé hudební nebo taneční číslo, nikoho to neudivuje. Vyrůstal v hudebním prostředí, kde „na něco“ hrála celá rodina. Otec Homer (hercův syn se jmenuje po něm) vlastnil ve Filadelfii malou pojišťovnu, maminka se starala o pět dětí – Richard má tři sestry a jednoho bratra. Do tří let se prý tak styděl, až se rodiče báli, že nikdy nebude mluvit. Ovšem rozmluvil se dokonale. Když ve školním divadelním souboru dali na repertoár Krále Leara, pohledný student prostě přišel a o titulní roli si řekl. Dostal ji a Gere později vyprávěl, že je jediný herec, který v životopise uvádí – v 16 letech jsem hrál Leara.
První divadelní úspěch slavil v londýnské inscenaci Pomády, ovšem ve filmu pak roli dostal John Travolta. Gere byl sice naštvaný, ale už v roce 1973 ho diváci i filmaři zaznamenali ve filmu Hledání pana Goodbara, kde hrál po boku Deany Keatonové. Přelomové byly filmy Nebeské dny (1978) a Americký gigolo (1982). To už se herec, aniž o to příliš usiloval, stal i módní ikonou. Bylo to vlastně v rozporu s jeho vnitřním založením, protože právě v 80. letech se začal věnovat buddhismu a seznámil se s dalajlámou.
Ovšem už v roce 1990 se stal symbolem amerického krasavce s citlivou duší a pořádným rancem peněz navíc. „Ze začátku se mi zdálo, že v postavě Edwarda nic není, že je to jen slupka. Zatímco Juliina Vivien procházela nádherným, plnokrevným vývojem, já tam existoval jen jako věšák na pánské obleky,“ svěřil se Festivalovému deníku o pocitech z filmu Pretty Woman. „Ale rozhodl jsem se do toho jít – začali jsme scénář přepisovat. Pracovali jsme s režisérem Garrym Marshallem, kterého mám rád, hodně usilovně. Nevím, jestli se nám nakonec podařilo vytvořit z mé postavy víc než jen nudného chlápka v kvádru, ale dnes vím, že některé filmy z 30. a 40. let také působí na lidi jen díky vzájemným sympatiím konkrétních lidí na plátně. Kdybyste do téhož snímku obsadili jiné herce, bude ohlas úplně jiný, nebo taky žádný. Tentokrát jsme se sešli film, režisér, Julia a já – a něco v téhle kombinaci zafungovalo.“
NEJDŮLEŽITĚJŠÍ POZNÁNÍ
Často musí odpovídat na otázku, jak se snáší život hollywoodského boháče s askezí ve skromné chýši, v níž je jediným přepychem kohoutek s tekoucí vodou. Tuto místnost k meditacím má herec nejen v Indii, v blízkosti sídla dalajlámy, ale také u svého domu v newyorské čtvrti Greenwich Village. Jako jeden z prvních se stal už před více než 20 lety iniciátorem (a také sponzorem) Tibetského domu v New Yorku.
Sympatie k dalajlámovi, které přerostly v hlubší přátelství a které proklamuje při každé příležitosti (festivaly nevyjímaje), mu vynesly zákaz vstupu do Číny. „Líbí se mi mít peníze, utrácet je, nebo třeba rozdávat, ale nejcennější hodnotou v mém životě je víra.“ Na otázku, jak častá jsou jeho setkání s dalajlámou, herec kdysi na festivalu prozradil:
„Vídáme se pravidelně. Jako běžní lidé si vždycky všichni představujeme, jak vypadá správný život, jaké bychom měli mít dobré vlastnosti. Fantazírujeme. A možná máme nějakou představu o Kristovi nebo Buddhovi, říkáme si, že takhle se má žít. Ovšem jen málo věříme, že je to možné. A pak potkáte někoho, jako je dalajláma, a vidíte, že to možné je. Že ta schopnost existuje i v lidském těle. Dalajláma je v jistých úrovních zcela dokonalý, ale je to člověk, takže také on dělá chyby, občas se naštve, cítí se frustrovaný jako každý jiný. Ale disponuje obrovskou mírou trpělivosti, velkorysosti, lásky, soucitu. Skutečnou zodpovědností, kterou v sobě dokázal vypěstovat. Ne proto, že před ním někdo mávl kouzelnou hůlkou, ale protože na sobě pracoval. A to je inspirující.“
ŽÁDNÉ RADY
O soukromí toho Richard Gere moc nenamluví, ale téma otcovství nikdy neshodí úplně ze stolu. Ostatně už dřív přiznával, že jakási jeho neschopnost mít rodinu byla příčinou rozpadu manželství s topmodelkou a herečkou Cindy Crawford.
Poté Richard Gere odjel do Indie, úplně se vyhýbal společenskému životu. Proměna bývalého bouřliváka v téměř světce naplňovala jeho příznivce obavami, že s herectvím skončí. K úlevě všech se tak nestalo.
Po několika známostech (nebylo jich málo) našel konečně vztah, který se zdál být trvalý. Herečka a modelka Carey Lowell patřila stejně jako on léta ke stoupencům buddhismu, z předchozího vztahu už měla dceru. V roce 2000 se jim narodil syn Homer, o dva roky později se vzali.
Dnes už spolu nějakou dobu nežijí.
Po hercově boku se objevily další krásky, například indická modelka Padma Lakshmi (bývalá partnerka Salmana Rushdieho), nejnověji krásná „třicítka“, španělská herečka Alejandra Silva. „Je to krásné, ale ještě příliš čerstvé, nevím, jak se to vyvine,“ kličkoval herec.
Práce má dnes nad hlavu, za poslední roky natočil čtyři filmy, což je nebývalé. „To se mi ještě nestalo, netočil jsem je proto, že bych potřeboval peníze, ale proto, že se mi ty projekty líbily. Koneckonců na těch filmech nic nevydělávám, v tomhle druhu práce žádné peníze nejsou. Prostě dělám, co mám rád,“ komentoval své pracovní nasazení.
Natáčí převážně v New Yorku, má prý klasickou pracovní dobu a jeho profese a péče o syna jdou velmi dobře skloubit. Hned po příjezdu sdělil: „Moje hlavní práce, hlavní role, je být otcem. A všichni otcové vědí, jaké to je.“ Když padla otázka, jaký je jeho výchovný princip, konstatoval skromně: „Žádné rady nemám. Sám se na nějaký rodičovský princip snažím přijít za pochodu. Ale vím, že každý reaguje na lásku. Každý reaguje na vlídnost, každý reaguje na skutečné objetí – dokonce i teenager.“
TAK ŠEL ČAS
1949 Narodil se ve Filadelfii v anglo-irské rodině jako druhé z pěti dětí.
1979 Získal prestižní divadelní cenu Theatre World Award za roli v dramatu Bent.
1990 Natočil skvělou romantickou komedii Pretty Woman s okouzlující Julií Roberts v titulní roli.
1991 Oženil se s topmodelkou Cindy Crawford, manželství trvalo čtyři roky. 1999 Podle časopisu People se stal Nejvíc sexy mužem planety. Podobných titulů má několik.
2000 Narodil se mu syn Homer James Jigme. Jigme znamená v tibetštině Nebojácný.
2014 Rozpadlo se mu manželství s Homerovou matkou, herečkou Carey Lowell.
2015 Ve svých dvou nových filmech Time Out of Mind a Franny podává pozoruhodné výkony, které by prý neměly uniknout pozornosti při nominacích na Oscara.