Před časem jste se nechal slyšet, že možná jednou budete žít v Americe. Už se tam rozhlížíte?
Já sem jezdím poměrně často, mám tady nějaké pracovní schůzky a odjíždím sem i ve chvíli, kdy potřebuju udělat nový materiál třeba na desku. Je tu klid, člověk je odpojený od světa v Česku, nic ho neruší. Jsem tu také obklopený úplně jinými lidmi a i v tom je to inspirující.
Je pravda, že jsme hodně malý hudební píseček, ale není Amerika přece jen velké sousto?
Proč to nezkusit. V Americe vidíte, jak je svět velkej, že náš showbyznys je v porovnání se zdejším písečkem trochu úsměvný. Tady je obrovská konkurence, je tu smršť talentovaných lidí, a to nemluvím jen o zpívání, ale i o herectví a vůbec každé profesi. A právě konkurence způsobuje kvalitu, která tu je. Tady, když uspějete, je to známka, že opravdu něco umíte.
Musím se přiznat, že jsem čekala namyšlenou hvězdičku, ale vy máte docela zdravé názory.
Myslím, že můj pohled je daný právě tím cestováním. Díky němu jsem potkal skvělé lidi, kteří mě donutili přemýšlet nad věcmi a světem trochu jinak. Utvořili moje názory. Navíc se snažím prostředí kolem sebe hodně pozorovat. To je taková moje úchylka – všechno sledovat a analyzovat. A asi v tom všem hraje roli i fakt, že mám a vždycky jsem měl spíš starší kamarády.
Ten je moc mladý, co může vědět o světě… Hodně lidí, tak jako před chvílí já, vás takhle vidí?
Stoprocentně. Většina lidí si může říct – to je ale debílek, hraje si na chytrýho, a přitom o životě nic neví. Já se tomu vlastně nedivím, že to tak můžou vnímat, opravdu jsem ještě hodně mladý. Ale na druhou stranu, oni nevědí, že jsem už od sedmi let točil, že jsem v tom vyrostl a musel se naučit spoléhat sám na sebe. Pracoval jsem většinou se staršími lidmi, a to mě poznamenalo. Někdy bych si přál řešit normální věci jako moji vrstevníci, ale jsem už příliš dlouho vržený směrem, který mě formuje jinak. Těžko říct, jestli je to dobře, nebo špatně.
Říká se o vás, že jste český Justin Bieber. Řekla bych, že se vám to asi nelíbí. Nebo ano?
Mně je to asi jedno.
A to, že jste idol zástupů fanynek, je vám příjemné?
Trvá to několik let a já si cením, že lidi zajímá, co dělám, že jsem pro někoho třeba inspirací. Vážím si toho a doufám, že mě to v mém přemýšlení a chování nějak negativně neovlivnilo, i když určitě byly momenty, kdy jsem se v soukromí choval jako blbec, ale snad to bylo v mém věku odpustitelné a normální.
Netajíte se tím, že máte přítelkyni. Vážně si umíte představit mít v blízké budoucnosti dítě, jak vyplynulo z jedné vaší odpovědi?
To bylo vytržené z kontextu. Řekl jsem, že když se něco takového přihodí, tak pokud člověk není v nějaké tíživé situaci, měl by se k tomu postavit čelem. Já bych se k tomu tedy čelem postavil, nikdy bych nechtěl být srab. V mládí se můžou některé věci přihodit a kluci se často neumějí zachovat, jak by měli. Doufám, že takový nejsem a dokázal bych reagovat správně.
Adam Mišík se současnou přítelkyní
Jak to vůbec máte se školou?
Z konzervatoře mě vyhodili, protože jsem neměl moc čas tam chodit. Ze stejného důvodu vyhodili třeba i Kryštofa Hádka, který hodně točil a školu nestíhal. Jakmile začnete něco dělat na profesionální úrovni, začne se vám dařit, tak na téhle škole se to nesetkává s pochopením, se snahou najít nějaké řešení, jak obojí skloubit. Takže teď do žádné školy nechodím.
A plánujete si vzdělání dokončit?
Určitě školu dodělat chci, ale teď je toho strašně moc. Představa, že bych k tomu všemu, co dělám, musel ještě řešit docházku, domácí úkoly a písemky, je nereálná. Nevím, kdy se k tomu vrátím, ale vím, že si školu určitě dodělám.
To byste měl, už jen proto, že vaše maminka učí na gymnáziu a asi by byla ráda, kdybyste to dotáhl k maturitě.
Já vím, ale teď je to opravdu těžký. Nikdo si asi neumí představit, co všechno musím absolvovat. Je to fakt složitý.
Co na váš pobyt v Americe říkají rodiče?
Jsou v pohodě, drží mi palce, podporují mě ve všem, co dělám.
Nemá tatínek tendenci vás hudebně směrovat?
Vůbec ne. Samozřejmě jako každý otec svému synovi mi radí, ale spíš je to v životních otázkách než v těch pracovních, to nechává na mně. Nikdy nebyl ambiciózní otec, který by mě někam strkal, to mu vůbec není vlastní. Já se s ním rád bavím a radím, protože s kým jiným by člověk měl takové věci probírat, než s rodiči. Máme k sobě blízko.
Takže vám hudební branži nerozmlouval?
Řekl mi, že to není jednoduchý, ale já jsem do toho spadl tak malej, že jsem si pod tím ani nic nemohl představit. Taky co budete říkat sedmiletýmu klukovi… Nechal tomu volný průběh.
A maminka?
Máma investovala tuny svého času, aby se mnou chodila na castingy, na kytaru, podporovala mě, abych se rozvíjel. Uvědomuju si, že se mi celá rozdala, že obětovala svůj volný čas.
Máte rád soutěže?
Já bych tomu neříkal soutěž, spíš zábavný pořad… Jde o to si to užít.
Máte nějaký hudební vzor? Koho rád posloucháte?
Prince nebo Stevieho Wondera a Justina Timberlakea. To jsou moji srdcoví umělci.
Moderoval jste televizní hitparádu, hrajete, zpíváte, kterým směrem se do budoucna chcete vydat?
Teď bych se chtěl nejvíc věnovat herectví a muzice, ale nebráním se ani moderování. Na určitém druhu akcí si sám sebe jako moderátora dovedu představit. Líbí se mi, když to není jen o moderování, ale je k tomu i nějaký zábavný program. Chystám také nějaké filmy, ale nejbližší práce je muzika.
TAK ŠEL ČAS
1997 Narodil se 7. května v Praze do rodiny hudebníka Vladimíra Mišíka.
2005 Získal roli Ondřeje Beneše v seriálu Ordinace v růžové zahradě.
2006 Poprvé se objevil před filmovou kamerou ve snímku Jana Hřebejka Kráska v nesnázích.
2007 V Divadle ABC si vyzkoušel jevištní herectví v představení Anna Karenina.
2008 Ve filmu Taková normální rodinka si zahrál raubíře Pavla.
2010 V seriálu Cesty domů mu připadla role Ondry, syna Kači.
2013 Začíná v České televizi uvádět hitparádu Dé pětka, vydává debutový singl s názvem Tvoje světy a v anketě Český slavík se stal Objevem roku.
2014 Vychází mu první album Parfém.