Hana Holišová: I mne jako každého jiného potkalo v životě něco, co jsem nečekala

Prohlédněte si všechny fotografie (5)

Hana Holišová (38), nositelka divadelní ceny Thálie (a dvou nominací) je pro diváky především Veronika Maléřová z nekonečného seriálu Ulice a hvězda megaúspěšné zábavné show Tvoje tvář má známý hlas. Horní příčky popularity jí zkrátka přidělila až televizní obrazovka.

Jak se bráníte proti takové „nespravedlnosti“?

Obrana by byla taky na místě, ale jde spíš o vysvětlení. Já jsem ráda za obojí. Škoda jen, že tady není běžné, jako třeba v Londýně, že se do divadla chodí především na určitou hru, muzikál, ne na televizní a filmové hvězdy, i když ty se tam samozřejmě objevují také. U nás je bohužel pouhá popularita často důležitější než to, co umíte. Náš divák chce hvězdy, protože pochybuje, že ostatní budou stejně atraktivní a na stejné úrovni… Je to jednoduché. Třeba na Broadwayi se stojí kilometrová fronta na casting, roli dostane ten, kdo opravdu umí. Ve výběru rozhoduje kvalita, nic víc.

Pokud jde o seriál, opravdu diváci stále píší dopisy vám, i když jde o fiktivní postavu, kterou vymyslel scenárista?

Ano, a celkem mi to nevadí, jsem ráda Veronikou Maléřovou, pokud ovšem v těch reakcích nejsou vulgárnosti. To je pak pro mě šok. Je sice humorné, že si někteří diváci pořád myslí, že herec, který hraje vrahy, má asi chuť doopravdy vraždit, a herečka, která hraje potvory, je taková i ve skutečnosti… Tahle odezva, nad kterou se s kolegy občas usmíváme, však nesmí ohrozit hranice slušnosti. Na to pak žádnou nadsázku ani omluvu nemám.

Vaše Veronika je věřící žena s vyhraněnou morálkou, miluje svého muže, své dvě děti, a přece ji zasáhne fatální, i když v podstatě nevinné selhání. Nemá to jednoduché…

Stalo se jí, co nikdy nepředpokládala. Z její strany nešlo o nějakou plánovanou nevěru, jenom asi hledala víc porozumění pro sebe, které doma necítila… Neměla si s kým popovídat a vnitřní souznění našla až s místním farářem. Zamilovala se. Její rovněž zásadový muž to neunesl, Veronika musela bojovat také o důvěru dětí… To je mi na ní sympatické, jak se s tou novou situací poprala… Tuhle její snahu oceňuji a chápu, protože si myslím, že každého z nás někdy potká, co vůbec nečekal.

Zatímco v Ulici jste matkou dospívající dcery, v muzikálu Mamma Mia! naopak dceru hrajete.

Nevím, jak dlouho mi tohle věkové rozpětí budou tolerovat! Kolegové z muzikálu tvrdí, že zatím to prý jde kvůli Kongresovému centru, které je tak velké, že se v něm věk ztratí. (směje se)

A co vaše holčičí touhy a sny, voněly už líčidly? Vyrůstala jste přece v umělecké rodině…

Nepamatuji se, že bych si někdy říkala – já chci být herečka! Znala jsem divadelní šatny a zákulisí nazpaměť, byla jsem tam často, jen mě nikdy nenapadlo, že se stanu součástí toho všeho. Ale zrovna nedávno jsem si vzpomněla na takovou příhodu, kdy jsem asi ve 12 letech měla i s mojí malou sestrou zpívat v dětském sboru v jednom představení. Herci tam logicky přivedly své ratolesti. Jenže nakonec nebylo dost kostýmů a my dvě jsme vypadly. Já jsem tenkrát tajně šla k sousedům, tajně zatelefonovala paní režisérce  a řekla jí, že si kostým určitě opatřím, ať mě vezme zpátky. Prostě jsem si normálně řekla o roli! (směje se) Paní režisérka kývla. Maminku jsem tenkrát úplně vynechala, ale prominula mi to.

Hana Holišová

Maminka byla hvězdou brněnské zpěvohry, tatínek Evžen Holiš dirigent a korepetitor, maminčin druhý manžel, Jiří Horký, herec a zpěvák… Potřebovala jste vůbec školu, když jste kolem měla samé profíky?

Nemyslím, že kvality herce přímo souvisí s tím, jestli herectví vystudoval, nebo ne. Mně však škola dala určitě podstatný základ. Hlásila jsem se také na muzikálové herectví, protože jsem v té době měla zkušenosti spíš pěvecké, tam mě nevzali, ale přijali mě na činoherní obor. Doma nejdřív nebyli úplně nadšení, nakonec mi ovšem všichni pomáhali, fandili, dodnes jsou mi obrovskou oporou. Vystudovala jsem střední pedagogickou školu, ale když jsem zjistila, že na paní učitelku bych asi neměla dost trpělivosti, že to nevidím jako svůj profesní úděl, byl to můj tatínek, který mi řekl – tak zkus JAMU!

Někde jsem se dočetla, že je u vás vzdálená rodinná vazba s herečkou pražského Národního divadla Blaženou Holišovou…

Ano, byla to první tatínkova manželka, ale nikdy jsem se s ní nesetkala. Mezi rodiči byl velký věkový rozdíl, tatínek je výrazně starší než máma, ovšem pořád úžasně vitální. Samozřejmě už nediriguje, ale o divadlo se pořád zajímá, učí na základní umělecké škole v Blansku a v Brně, práce s dětmi mu dodává energii. Snad jsem něco z jeho elánu zdědila!

Jak vás poslouchám, vy jste neměla problém mít dva otce…

Ne, vůbec, vztahy fungovaly a fungují bezvadně. Stejně jako se sestrou, která je také herečka. Diváci si nás ale nepletou, protože vypadáme každá dost jinak. Občas jsem slýchala udivenou otázku – ta vysoká blondýna, Michaela Horká, to je vaše sestra? Fakt? Ta je tak krásná! (směje se) Míša už je dlouho v Praze, já teď často taky, jenže obě máme tolik práce, že se stejně vidíme málo.

Kdy jste zaznamenala sama pro sebe první úspěch?

Takhle konkrétně vám to neřeknu. Hned po JAMU jsem zůstala dva roky na volné noze, získala spoustu různorodých profesních zkušeností, pak následovalo angažmá a krásné role v Městském divadle v Brně, kde jsem dodnes. Pro mě je úspěch hlavně to, že jsem herectví vůbec začala dělat, že můžu hrát v činohře, muzikálu, točit, že mě nikdy nepřestalo bavit a, i když to možná bude znít jako fráze, přinášet mi radost.

Jste neuvěřitelně štíhlá. Vaříte vůbec někdy?

Já hlavně jím. Do vaření se momentálně moc nehrnu, ale jsem gurmánka, mám ráda dobré jídlo v restauraci i u rodičů. Díky tomu, že jsem neustále v pohybu, moc přibírat nestíhám.

Takže vy se skvěle najíte, pak přijdete „do práce“ a v pohodě si zase zhubnete.

No, kéž by to bylo takhle jednoduché!

Máte nějaký zájem, talent, který jste ještě nestačila uplatnit?

Baví mě spousta věcí, třeba psaní. Už jako holka jsem si dělala různé poznámky a psala básničky. Tak třeba vás i sebe ještě jednou překvapím!  

TAK ŠEL ČAS

1980 Narodila se 6. srpna v Brně, jejími rodiči jsou zpěvačka Hana Horká a dirigent Evžen Holiš.

2005 Nastoupila angažmá v Městském divadle Brno, už třikrát tam získala cenu Křídla jako nejoblíbenější herečka. Televizní diváci ji viděli v seriálu Rodinná pouta.

2009 Hrála hlavní roli Martiny v lyrikálu Kudykam.

2012 Za svůj výkon v muzikálu Papežka, který uvedlo MěD Brno, obdržela cenu Thálie.

2014 Nastoupila do seriálu Ulice, její Veronika Maléřová se stala jednou z nejvýraznějších postav.

2016 Za roli Sophie v muzikálu Mamma Mia! získala nominaci na cenu Thálie. Hraje postavu Leontýnky v muzikálu Ať žijí duchové! V hlasování internetového magazínu Musical-opereta se stala nejoblíbenější muzikálovou herečkou. Excelovala v televizní show Tvoje tvář má známý hlas.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky