Postava ze seriálu Volha se jmenuje Standa Pekárek. Chová se jako sobecký zmetek, přesto je oblíbený. Čím si to vysvětlujete?
V prvním dílu je spíš zábavný, ale postupně divák zjistí, že jakmile se mu někdo nehodí do plánů nebo mu překáží, nemá žádné morální zábrany a toho člověka klidně udá nebo mu jinak podrazí nohy. Absolutně postrádá morálku, i kamarádství považuje za další způsob, jak dosáhnout svého. Ale nějaká malá část dobra v něm je. Nepatrný zárodek přátelství bych možná našel mezi Standou a produkčním Horáčkem, kterého hraje Tomáš Jeřábek. I když i toho Standa potřebuje ke splnění svých cílů. Tak jsme si možná to přátelství s Tomášem jenom domýšleli. V prvním dílu se člověk zorientoval v postavách, ale pak děj nabírá rychlost. Na tomhle seriálu mě baví, jak postupně graduje. Myslím, že pro starší ročníky je ve Volze věrohodně zaznamenaná doba, kterou zažily, ať co se týče mezilidských vztahů, tak rekvizit. Seriál je opravdu neskutečně výpravný, při natáčení byly zavřené celé ulice, na place bylo třeba dvacet historických aut a podobně.
Vaši matku, která synovi leccos odpustí a leccos přehlíží, tu hraje Klára Melíšková.
Jsou si hodně podobní, ona je taky dost velký sobec a taky si umí jít tvrdě za svým. Skvěle si spolu rozumějí, jsou taková úderná dvojka. Když se Standa ocitne v průšvihu, vždycky ho kryje a vždycky mu pomůže. Možná si vyčítá, že mu doma chyběla mužská ruka. Vztah matky a syna, tak jak ho ve scénáři popsal Honza Pachl, mě moc baví. A jsem moc rád, že si mou matku zahrála právě Klára Melíšková.
V televizi jsme vás mohli nedávno vidět taky ve filmu Poslední závod, kde jste ztvárnil Bohumila Hanče. Na film jste se museli s kolegy fyzicky připravit, protože jste natáčeli v zimě a na horách.
Natáčeli jsme na hřebenech Krkonoš, museli jsme se otužovat, abychom byli odolní. Jezdili jsme na dobových lyžích, i s těmi jsme trochu trénovali. S tím jsem neměl problém. Lidi se dneska dělí hlavně na lyžaře a snowboardisty, já jezdím na běžkách. Jak už jsem říkal mockrát, pro mě byl tenhle film srdeční záležitost, protože příběh Hanče jsem znal už od dětství a bylo pro mě zážitkem hrát právě jeho, a navíc natáčet na autentických místech, kde se tenkrát ta tragédie odehrála.
V Posledním závodě jste bojovali se zimou a s historickými lyžemi, co pro vás bylo náročné během natáčení Volhy?
Při natáčení Volhy jsme sice zimou netrpěli, ale když jste na place každý den dvanáct hodin denně, musíte se pořád soustředit na další a další obraz, opakujete si texty, hlídáte si kostým, paruku, pořád na vás někdo ťupká pudr, je docela náročné neztratit koncentraci.
Ve Volze jste řídil hned několik veteránů, kolem aut, ale taky závodů se točil i váš film Grand Prix.
V Grand Prix jsem hrál bývalého automobilového závodníka, otce tří dětí, který vede autobazar a sní o tom, že se dostane na závody formule 1. V tomhle filmu jsem řídil docela hodně, což mi nevadí, naopak, já auta řídím rád, ale tady jsem jezdil se „starýma vraždama“, protože jsme závodili v autokrosu. Ve Volze jsem začínal se škodovkou 1202 řečenou stejšn, pak jsem řídil GAZ M21 alias carevnu a nakonec jsem se dostal až k vysněné Volze 24. S řízením veteránů jsem neměl problém, ale stalo se mi jednou během natáčení, že jsem jednu z těch volh musel zastavovat ruční brzdou. Tahle starší auta ale bývají většinou bez problémů, protože lidi, kteří je pro účely natáčení pronajímají, je mívají ve výborném stavu.
Zanedlouho vás uvidíme i v seriálu Oktopus, kde hrajete vyšetřovatele a který taky natočil Jan Pachl. Dalo by se říct, že se stáváte jeho dvorním hercem?
To by se asi říct nedalo, zrovna to tak vyšlo, že mě obsadil do dvou svých seriálů. Mně se s ním pracuje skvěle, ale mně se dobře dělá se všemi, s nimiž jsem měl tu čest natáčet. V seriálu Oktopus hraju Alexe Schwartze a jsem nadřízený dvou hlavních hrdinů, které hrají Marika Šoposká a Miroslav Krobot. Vlastně poprvé tu hraju nejenom policajta, ale taky někomu šéfa. Nejsem žádný ras, naopak si vždycky vyslechnu, co nového objevili, zkontroluju situaci, pochválím je a zase jedu do kanceláře. Jsem tady spíš takový kancelářský šotek, nosím oblek, do terénu nechodím. A vlastně si to docela užívám, že se nemusím někde válet v blátě, je to tak trochu role za odměnu.
Měl byste povahu na to někomu šéfovat?
Myslím že ano, ale nevím, jestli bych měl autoritu, spíš bych měl tendence být s každým kamarád. A kancelářského šotka bych taky nechtěl dělat, asi už bych si na to nezvykl. Nemám ambice ani šéfovat, ani režírovat.
Když natáčíte tak velkou roli, jako byla ve Volze, a jste na place spoustu hodin, je těžké pak z postavy takzvaně vystoupit?
Člověk je na konci natáčení tak unavený, že přijde domů a jde si rovnou lehnout a za chvilku zase vstává na další natáčecí den, takže tam není na tohle moc prostor. Když jsou ale mezi natáčením větší pauzy, je pro mě těžší se vracet a zase do toho naskočit. Mám rád, když je natáčení v jednom zátahu, člověk si ten příběh prožije najednou a má hotovo.
Natáčíte něco nového?
Teď mám pauzu, tedy jen od natáčení, dál hraju v divadle Studio Dva. Máme tam Poprask na laguně, Lovce bobrů, Beckhama, Věru a další. Mám to divadlo moc rád.
Na co nemáte čas, a rád byste ho měl?
Takových věcí je… Ale nedávno byly jarňáky, na ty jsem čas měl, strávil jsem je na horách, to bylo fajn.
Zdroj: časopis TV Magazín
