Jejím novým koníčkem je totiž otužování. Právě rychlá tempa pomáhají sympatické herečce překonávat proudy v ledové Vltavě a o jejím nadšení pro věc není pochyb. „Já to doporučuju každému. On už je totiž adrenalin vůbec do té vody vlézt. Ale ten nejfantastičtější pocit na vás čeká ve chvíli, kdy lezete z vody ven. Máte rudou kůži, kouří se z vás a je vám strašný vedro, i když jsou venku třeba jen tři stupně.“

Do otužování jste se pustila loni. Co vás k tomuto sportu vedlo?

Začala jsem loni na své narozeniny, šestadvacátého října, a to díky tomu, že se otužuje můj úžasný kolega a báječný kamarád Luboš Veselý, který si zahrál ve filmu Bába z ledu. Já jsem mu to vždycky trochu záviděla a chtěla se přidat, ale nějak jsem na to neměla čas nebo „koule“, nevím. (smích)

Propadla jste trendu?

Já k tomu spěla delší dobu. Dokonce se mi zdálo, že skáču pro malého chlapečka do řeky, ve které plavou kusy ledu. A ten sen se opakoval. Na škole nás učila paní profesorka Fischerová, která říkala, že mít sen a nepochopit ho je jako dostat telegram a neotevřít ho. Tak jsem si říkala, že to je asi nějaká „message“, a když přišel Luboš s tím, že se dal do klubu otužilců, přidala jsem se k němu.

Šla jste do toho natvrdo? Tedy rovnou do rybníka či řeky?

Když jsem vlezla do Vltavy prvně, měla voda kolem dvanácti stupňů. Já jsem plavec. Plavala jsem osm let závodně a bazény v Praze jsou na mě moc teplé. Když skočím do vody a hodinu plavu intenzivním tempem, tak mám pocit, že se v té vodě začínám potit. Takže mně ta studená Vltava strašně vyhovovala. Pak jsem se snažila každý týden minimálně jednou do řeky vlézt, a jak se postupně ochlazovalo, tak jsem si zvykala a dobře snášela nižší teplotu vody.

Během dvou měsíců jste se proplavala k účasti na otužileckém vánočním Memoriálu Alfreda Nikodéma. To jste opravdu dobrá!

Byl to můj první start a troufla jsem si na stometrovou trať. Zřejmě bych zvládla i těch tři sta metrů, ale nechtěla jsem moc frajeřit. V tomhle sportu je důležité držet se reálných možností a nebýt namachrovaný. V tom prosinci byla voda celkem teplá, měla asi 4,6 stupně. A zřejmě nejchladnější voda, ve které jsem v letošní sezoně plavala, měla 3,4 stupně a bylo to ve Vltavě v Braníku.

Stejně mi dva měsíce otužování přijdou jako krátká doba na to, vydržet v ledové vodě tak dlouho…

Já k tomu mám asi dispozice. Mně strašně dobře funguje termoregulace. Ten prvotní kontakt s vodou, než tam vlezu celá, je o nějakém přesvědčení, že to dělat chci, ale když se ponořím, tak už se mi zase nechce ven. Letos jsem na přelomu ledna a února v té nejchladnější vodě plavala přibližně deset minut.

Pozorujete na sobě nějaké pozitivní změny spojené s otužováním?

Kůže je po plavání jako znovuzrozená. Já bych to rozhodně doporučila všem dámám, protože otužování je úplně ideální na všechny ty naše kožní strasti v oblasti stehen, které nás trápí. A není to jen o kosmetických vjemech. Měla jsem problém s kolenem. Po špatném došlápnutí mě začal zlobit meniskus a bolest najednou úplně zmizela. Myslím si, že tomu výrazně pomohla ta ledová voda.

Kromě otužování vás to táhne také k motorkám a automobilismu.

Já tíhnu ke všemu, co se dá řídit. Ještě bych k tomu přidala jachtu a motorový člun. Mě všechna tahle motorová plavidla a vozidla baví. Je to zkrátka moje vášeň a přiznám se, že čím jsem starší, tím bezpečnější a větší auta mám. Ale zároveň jezdím pomaleji a opatrněji.

Vy ráda cestujete, lezete po horách, po skalách. Tipuji, že máte i něco obyvatelného.

Pořídila jsem větší auto, protože jsme letos měly s dcerou v plánu cestu do Normandie přes Calais a Dover až do Skotska. Chtěly jsme být úplně mobilní. Prostě sbalit stan a přespávat v kempech nebo v autě, kde se po sklopení sedaček dá v kufru pohodlně vyspat. Tahle cesta se ale bohužel neodehraje, takže teď se můžeme jít cvičně vyspat do auta tak akorát před barák. (smích)

Zdá se, že tak trochu tíhnete spíš k mužským vášním...

Já mám nejradši, když vylezu z auta a mám vysoké štekle a hezky nalakované nehty. Úplně ideální by bylo, kdybych mohla jezdit na motorce v sukni, což nejde. Vzhledem k bezpečnosti na ní striktně dodržuju motorkářské oblečení.

Já bych do vás asi neřekla, že jste holčičí typ.

Já měla vždycky šaty a sukně strašně ráda a na kluka jsem chodila ostříhaná proto, že jsem závodně plavala a hrála basket. Můj sestřih byl ryze praktický, abych nemusela trávit dlouhé hodiny foukáním vlasů po tréninku. Je ale pravda, že jsem se vždycky kamarádila víc s klukama, protože neintrikovali, nepomlouvali se. A přestože se cítím být ženou a jsem hrozně ráda, když jsem princezna a jsem rozmazlovaná, tak mi byl tenhle přístup vždycky bližší.

Vrací se v posledních týdnech váš profesní život do zajetých, předkoronavirových kolejí?

Měla jsem plný diář, ale řadu představení jsem i teď musela škrtnout. Dost soukromých divadel totiž nehrálo, protože kvůli omezením dlouho nebyla šance ani ne z poloviny obsazené divadlo utáhnout. Já jsem teď tři měsíce nemohla na jeviště, a až teprve teď mi dochází, jak moc tím museli trpět herci, jako například Vlasta Chramostová, kteří za minulého režimu nesměli z rozhodnutí mocných hrát.

Letos na Hvězdném létě pod Žižkovskou věží bude mít premiéru inscenace Tik Tik. Proč vám zrovna ona padla do oka?

Samozřejmě se mi líbil scénář, ale když jsem se dozvěděla, s kým si v této hře zahraju, tak nebylo co řešit. Režisérem je Jakub Nvota a na jevišti se sejdu se svými kamarády, se kterými se dobře znám, ale nikdy jsme spolu nehráli. Tik Tik bude mít premiéru na letní scéně na začátku září. Předtím si pod Žižkovskou věží zahraju i v komedii Láska v přímém přenosu s Petrem Čtvrtníčkem a Davidem Suchařípou.

Všechny postavy ve hře Tik Tik trpí nějakou neurózou. Jaká připadla vám?

Hraju ženu, která žije s obavou, že zapomněla zamknout byt, vypnout plyn nebo žehličku. Podobné obavy má ale asi každá žena. I mně se jednou stalo, že jsem se vrátila z víkendu a žehlička celou dobu hřála. Občas také hledám klíče a nevím, kam jsem je položila. Ale u mě je to roztržitost. V případě, že to má někdo jako diagnózu, to není legrace. Měli jsme k tomuto představení přednášku na téma obsedantních neuróz od skvělého Radkina Honzáka, po níž jsme se všichni doptávali na to, co nás na dané poruše zajímalo. Je to zajímavé téma a skvělá hra. Přijďte se podívat!

" V minulém životě jsem asi musela být námořník. Zatím nemám papíry, ale když mi motorový člun nebo loď na chvíli půjčí kapitán, tak jsem úplně nejšťastnější.“ Bolavé koleno jsem řešila ledovou Vltavou a musím říct, že koleno drží a je to super.“

Autor: ANDREA SCHIEROVÁ