Diskutujte: Co si myslíte o úloze šlechty v moderní společnosti? Uzáváte někoho s „modrou krví“ jako osobnost?

Nejdřív jsme si tuhle kombinaci úplně neuměli představit. Při prvním setkání nám ale došlo, jak jednoduchý a čitelný tenhle obraz ženy je.

Kristina Colloredo Mansfeld je dáma, hippie, žena, matka, milenka, malířka, modelka, uragán i dokonalá hostitelka. Má šmrnc, vkus a je krásná.
Je krásná tak, že i všechno kolem ní je krásné. Nebojí se kombinovat věci kolem sebe i myšlenky v sobě.

V jejím opočenském domku, ve kterém se narodil František Kupka, jsou s nesmírným vkusem zkombinovány všechny její životní zkušenosti: Modrá barva řeckého ostrova, zámecké mísy na ovoce se tu mísí s pohodlnými a praktickými předměty denní potřeby. Prostor kolem ní je měkký, teplý a živý.

Svůj život vnímá jako kontinuální děj. Byla vším: na krátkou chvíli princeznou, chudým dítětem, nezodpovědnou holkou, párkrát se pokusila být manželkou, lépe se ovšem cítí jako žena a přítelkyně. Nejvíc jí ale jde máma, babička a malířka.

Dnes je ze všeho nejvíc odpovědná své rodině a svému rodu. Přistupuje ke svému současnému úkolu, získat zpět rodový majetek a s pomocí svých dětí ho spravovat, se stejnou lehkostí a vážností, jako přistupovala ve svém životě ke všemu.

Dámu s duší hippie totiž nejlépe charakterizuje právě „vážná lehkost“. Kombinace, která v životě vyhrává.
Ona sama říká: „Já se totiž vůbec nebojím žít.“

3 věci, které na sebe Kristina Colloredo Mansfeld prozradila:

  • Že se v rodině dědí jistá divokost. „Načala to naše babička Berthie Colloredová, která si vzala černošského zpěváka Ronalda Hayse. Zamilovala se, otěhotněla a odjela s ním na turné. K rodině už se nikdy nevrátila. Já za ní jezdila na prázdniny. Byla to idealistka, která chtěla bojovat za zrovnoprávnění černochů. Bydlela ve Francii na zámku. Když se to řekne, zní to, ale byla to zřícenina, ve které choval koně, ale taky blechy. Vždycky mluvila o to, co udělala, a ničeho ani trochu nelitovala.
  • Jak moc si váží odkazu své rodiny a jména. „Já a moje rodiny, naše jméno, to není jen nějaká kauza, to je poklad. To vědomí staleté odpovědnosti,ať jste, kde jste a ať zrovna děláte cokoliv.
  • Jak se žije ve „zlaté kleci“. „Tak ať si to někdo zkusí. Nevěděla jsem, čí jsem. Narodila se nám krásná holčička, ale ani dítě mě v tomhle světě neudrželo. Utekla jsem.“