Slovenské herečky v posledních letech dobývají Česko na všech frontách: hrají ve filmech, účinkují v seriálech, vystupují na divadelních jevištích. Ale dávno předtím, než tahle slovenská vlna do Čech dorazila, měly Slovenky u nás svůj předvoj: Annu Šiškovou, která už před osmi lety zazářila v Hřebejkově filmu Musíme si pomáhat – a za svou roli filmové manželky Bolka Polívky, která spolu s manželem za protektorátu lavíruje mezi hrdinstvím a zbabělostí, dostala rovnou Českého lva. Pro slovenskou veřejnost byl její úspěch tehdy velkou událostí: „Já tenkrát dostala dopis od premiéra Dzurindy a asi dva tisíce esemesek od lidí, kteří tvrdili, že jsou na mě hrdí,“ vzpomíná.
Divní a legrační Češi
K lidem z Čech měla laskavě posměšný vztah už jako malá holčička, když bydlela v malé tatranské vesničce kousek od Jánošíkova rodiště, Těrchové, a sledovala zástupy českých turistů. „Na české turisty jsme si s kamarádkami z vesnice nejradši hrály. Dělaly jsme, že mluvíme česky, představovaly jsme si, že jsme tam poprvé, divily se, plánovaly, jak uděláme hřebenovku…“ Tehdy ovšem netušila, že Praha se jednou stane jejím druhým domovem a že při sporadických návštěvách rodného kraje bude žasnout skoro stejně jako oni legrační turisté…
Bezprostředně poté, co dobouchaly poslední zátky šampaňského nad oscarovou nominací Musíme si pomáhat, to ovšem na nějakou velkou českou kariéru nevypadalo. „Stala jsem se sice známou, ale to bylo všechno, pět let jsem v Čechách nedostala ani jednu nabídku. Zapomněli na mě. Ale v jednu chvíli se to naštěstí prolomilo. Co rozhodlo? Asi že jsem si to tolik přála.“ Oním zlomem bylo účinkování ve smíchovském Švandově divadle, po kterém přišly role v seriálech Místo v životě a Letiště. Anna Šišková s nelibostí vyvrací domněnku, že za jejím úspěchem stojí její přítel, režisér Jiří Chlumský. „Můj přítel mi pomohl v tom, že mě pozval na konkurz do seriálu Místo v životě. A s ostatními projekty nemá nic společného,“ říká rezolutně.“
Přestože česky mluví už tak dobře, že je v seriálech ani nedabují, některé kulturní odlišnosti stále pociťuje: „Myslím, že máte jiný humor než my. Někdy se mi český humor zdá cyničtější. Já nejenže se mu většinou nezasměju, ale dokonce se urazím, protože se mě to strašně dotkne.“
Anna, Dorota & Tereza
O něco později než Anna Šiškové dorazily do Čech také obě její dcery, které se – tu více, tu méně – zviditelňují také jako herečky. Pro každou z nich je to ale jen jedna z mnoha (a nejspíš ne ta nejdůležitější) z jejich četných aktivit.
Starší Dorota, která hrála hlavní role ve filmu Děvčátko a ve Šteindlerově komedii O život, je skutečný samorost – hraje v několika kapelách, sama chodí po Himalájích, v devatenácti se provdala v letadle, necouvne před žádným dobrodružstvím. Nedávno načas přesídlila do Nepálu, kde pracuje jako turistická průvodkyně a stará se o opuštěné děti v sirotčinci Happy Home. „Jsem taková trochu běsná,“ říká o sobě upřímně dívka, jejíž nepřehlédnutelná osobnost lidi většinou šokuje a vyvádí z míry.
S mladší dcerou Terezou si Anna Šišková zahrála v Tycově filmu Malé oslavy. „Hraju tam ženu, která žije sama s dcerou a nemám žádné finanční prostředky, takže je na tom dost špatně. Bojuje se životem, snaží se postarat o sebe a o dceru, která je v pubertě a dostane se do špatné společnosti,“ popisuje svou roli, ve které po dlouhé době mohla před kamerou znovu mluvit slovensky. Ani Tereza (na snímku s Bolkem Polívkou)ovšem v herectví svou budoucnost nevidí – studuje dokument na pražské FAMU. „Budu ráda , když bude mít nějakou jinou školu než hereckou,“ souhlasí Anna Šišková.