K pop-music přivedla Markétu Muzikářovou (37) kapela Lucie, se kterou jela před devíti lety na turné. Houslistka byla členkou opery pražského Národního divadla a Státní opery, koncertovala s klasickou hudbou v Japonsku, USA, ve Francii, v Itálii a Německu. Najednou ale zjistila, že ji moderní hudba baví víc. Založila kapelu, v níž dnes hraje s houslistkou Kateřinou Lískovcovou (29) a violoncellistkou Iris Morisákovou (27).
Námořníci věří, že žena na palubě přináší smůlu. Někteří rockeři si to myslí o ženách v kapele. Jak vás naopak napadlo založit kapelu bez mužů?
M: INFLAGRANTI jsem založila s kamarádkami, přestože jsme neplánovaly žádnou kapelu. Byly jsme čtyři kámošky, co spolu hrály klasiku a trochu experimentovaly s jazzem.
K: A jen pro upřesnění – na velkých koncertech vystupujeme s kapelou, která je zase složena pouze z mužů – kluků.
Dnes jste už jen tři?
M: Z původní sestavy jsem zůstala já. Holky se vrátily ke klasické hudbě.
Kde jste se poznala s Iris a Katkou?
M: S Katkou jsme se seznámily v orchestru – na koncertech klasické hudby.
I: A my se pak s Katkou potkaly na mezinárodních kurzech v Rakousku.
K: Spaly jsme tam spolu na pokoji.
Na jakých kurzech?
I: Šití! (smích)
K: Rozhodně na kurzech šití. Byl to vlastně takový hudební tábor. Kde se celý den cvičí a po koncertech v noci kalí.
Dodržujete stejnou životosprávu i dnes?
I a K: (jednohlasně) Proboha, to ne! Jenom čas od času.
Poučený čtenář bulváru ví, že jste měly stejnou lásku. Jak se vám podařilo se s tím bezkonfliktně vyrovnat?
I: Musíme to komentovat?
Předejdete tak spekulacím.
K: Tahle informace se v bulváru objevila na základě zkreslených informací.
Je to náhoda, že každá z vás má jinou barvu vlasů, anebo jde o marketingový tah?
M: Vlasy na zrzavo mám od čtrnácti let.
I: Každý nás obviňuje, že jde o marketingový tah, ale je to náhoda.
K: Kterou jsme využily ve svůj prospěch.
Jak často spolu zkoušíte?
M: Zkoušíme podle toho, jak je potřeba, ale nejméně jednou týdně se sejdeme.
K: Máme zkušebnu v atomovém krytu. Doslova underground.
(smích) Takže pokud by vypukla třetí světová válka, tak INFLAGRANTI přežijí?
K: Určitě.
I: Nevyměnily bychom ji. Máme tam i zvířecí kamarády krysičky.
Zútulnily jste si ji?
I: Není potřeba.
M: Brigáda byla v plánu, ale nějak na ni stále nedošlo.
K: Necháme si ji i s tou originální atmosférou. Před námi tam hrála spousta metalových kapel, takže využíváme jejího genia loci.
Neovlivňuje vás to tak, že se přestáváte starat i o své domácnosti?
I: Teď jste opravdu uhodil hřebíček na hlavičku.
K: To ne, krysy přece doma ještě nemáme!
O čem se spolu bavíte v šatně?
K: Rozhodně ne o počasí, na to ani není čas... M: Spíše řešíme technické a organizační záležitosti. Když připravujeme desky nebo turné, tak se hodně bavíme o muzice.
Chodíte po vystoupeních na pivo?
M: Já pivo nepiju.
I: Spíš na víno.
Možná ale spolu raději navštěvujete pedikúru nebo si vybíráte nové šaty.
M: Tak to rozhodně ne. Já do obchodu s oblečením jdu jen z donucení. Nebo s našimi stylisty.
K: Nejsme barbíny! Práce je tolik, že v době volna utíkáme spíš do přírody než do města.
Co máte společného kromě hudby?
M: Že máme rády přírodu.
K: Asi sport.
I: Hlavně odpočinek a spánek!
Jak sportujete?
K: Markéta ráda plave. Když jsme na zájezdě, vždycky hledá poblíž bazén, v nejlepším případě moře.
A vy, Katko?
K: Já chodím ráda běhat.
Kolik máte dohromady dětí?
I: Ani jedno.
M: Já mám kocoura. Je to bratr kocoura Zuzky Norisové.
K: A já australského labradora, který je miláčkem rodiny.
Jste zamilované?
M: Rozhodně ano.
K: Celý život.
I: Muzikant je zamilovaný celý život.
Byly jste někdy odhaleny in flagranti s milencem, či naopak jste při nevěře přistihly svého partnera?
M: Absolutně ne.
Dalo by se tedy říci, že máte klamavý název, protože vhodnější jméno by pro vás bylo Tři jeptišky?
K: To určitě ne! Hlavně, náš název má jiný význam.
M: Název INFLAGRANTI kdysi napadl našeho producenta, když nás sledoval, jak se po focení složitě odličujeme a převlékáme do usedlých šatů a každá míříme do svých orchestrů. My jsme se vlastně skrývaly, abychom nebyly „in flagranti“ přistiženy v moderní hudbě. Dodnes spousta muzikantů z vážné hudby tou moderní opovrhuje. Rockové skupiny doprovázejí jen proto, že jim to nařídí ředitelé orchestrů. Takhle jsem se dostala k moderně i já. Hrála jsem se skupinou Lucie, pak se zpěvákem Rodem Stewartem a to mě naprosto nadchlo.