Královna Viktorie I.: Své dvorní dámy týrala, musely se jí ve všem přizpůsobit

Královna Viktorie
Královna Viktorie
Zdroj: Pinterest
Královna Viktorie

Královna Viktorie I. byla nejdéle vládnoucím panovníkem na britském trůnu. Vládla dlouhých 63 let a sedm měsíců. Jako královna Spojeného království Velké Británie a Irska vládla od roku 1837; od roku 1876 se stala první císařovnou Indie. Za dob její vlády to neměly dvorní dámy vůbec jednoduché, často totiž v přítomnosti královny mrzly. Královna nebyla příznivcem vytopených místností, všude větrala a to i v období tuhé zimy.

Jediná legitimní dcera

Viktorie se narodila v Kensingtonském paláci v Londýně 24. května 1819. Plným jménem se jmenovala Alexandrina Viktorie. Její matka, princezna Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldská, jí oslovovali „Drina“. Otec, princ Eduard, vévoda z Kentu a Strathearnu byl čtvrtým synem krále Jiřího III., zemřel rok po narození svého jediného legitimního dítěte – dcery Viktorie. Byla vychovávána guvernantkou Luisou, která Viktorii až do tří let vychovávala v němčině. Poté se začala učit anglicky a francouzsky. Všechny tři jazyky budoucí královna plynně ovládala. Svého budoucího chotě, Prince Alberta Sasko-Kobursko-Gothajského, poznala na oslavě svých sedmnáctých narozenin.

Nástup na trůn

Po smrti krále Jiřího vládli její strýcové – Jiří IV. a Vilém IV. Jelikož žádný z nich neměl potomky, stala se Viktorie po smrti Viléma IV. jediným legitimním nástupcem na trůn. Už jako desetiletá o sobě jako budoucí panovnici prohlásila: „Vím, že budu dobrá“. Korunovace proběhla 28. června 1838 a trvala pět hodin. Jako první panovnice si za své sídlo zvolila nově zbudovaný Buckinghamský palác. Období její vlády je označováno jako viktoriánská éra.

Sňatek s bratrancem a pokusy o atentát

Viktorie se 10. února 1840 provdala v královské kapli St. James’s Palace za svého bratrance – prince Alberta. Jako královna ho sama musela požádat o ruku, ale byl to sňatek z lásky. Albert se stal nejen jejím manželem, ale také důležitým politickým poradcem. V Anglii sice Albert nikdy příliš populární nebyl, královna však na něm závisela a jako panovnice byla nejproduktivnější za jeho života. Na počátku a v průběhu její vlády na ni bylo spácháno celkem sedm pokusů o atentát, žádný nebyl úspěšný. Albertovi porodila celkem devět dětí, proto bylo údělem britských žen rodit. V polovině století byl průměr šest a více dětí a platilo – čím chudší rodina, tím větší. Pro své děti a vnoučata dohodla manželství po celé Evropě, proto bývá nazývána babička Evropy. Její široké potomstvo rozneslo po Evropě hemofilií, kterou královna trpěla.

Vítězství konzervatistů a první reformy

V počátečním období vlády královny Viktorie musel velmi brzy ministerský předseda Robert Peel čelit krizi při pokusu o zrušení některých zákonů. Královna tou dobou přestala být pod vlivem liberálů a roku 1841 se k moci dostali konzervativci. Královnin manžel společně s Peelem začali uskutečňovat první hospodářské reformy. O vlivu Alberta nelze pochybovat, prosadil se při mnoha příležitostech, ať už to byla Světová výstava v Hyde Parku v roce 1851, která ukázala vyspělost britského impéria či proslavení vánočního stromku se svíčkami, který se začal zdobit v celé Británii. I Viktorie propadla kouzlu Vánoc jako její manžel, posílala vánoční blahopřání a v celém paláci se peklo přes padesát krocanů.

Viktoriánské období bylo obdobím velkých změn a kontrastů. Na jedné straně převládala vysoká úroveň tradičních rodinných hodnot, náboženská poslušnost a vývoj technologií, které měly usnadňovat lidskou práci, na straně druhé v té době ještě existovala dětská práce a špatné životní podmínky, které vedly k šíření nemocí.

Stále čerstvý vzduch a mravnost nade vše

Královna byla známá kromě jiného také tím, že vyžadovala v místnostech stále čerstvý vzduch, měla ráda chladno, neustále otevřená okna a na stolech nesměly chybět mísy s ledem, aby udržovaly celou místnost chladnou. V paláci se muselo neustále větrat a to i v době tuhé zimy. V té době si dámy oblékaly šaty s širokým dekoltem a odhalená ramena v chladných místnostech byla pro mnohé z nich utrpením a tak si společenskou konverzaci chtěly odbýt co nejdříve. Byla rovněž známá svým odporem k tabákovému kouři. Odmítala nekompromisně kuřáky a nechala všude po paláci rozmístit tabulky zakazující kouření.

Panovnice si však nejvíc potrpěla na dodržování společenských pravidel, etiky a morálky. Zavedla jakýsi kodex pevné mravní čistoty a počestnosti, kterého se sama držela až do konce svého života. Ve svém zápalu pro manželskou věrnost vytyčila velmi přísná pravidla a každá vdova, která se znovu provdala, už nebyla u dvora vítána. Byla zosobněním ctnosti a v rodinném životě platila za vzor. Byla velkou odpůrkyní rozvodů, které v té době anglická společnost pozvolna tolerovala. Více než půl století nepřekročila hranice královského dvora žádná rozvedená žena.

Smrt Alberta a odchod panovnice do ústraní

Když 14. prosince 1861 zemřel princ Albert v důsledku mizerných hygienických podmínek na tyfovou horečku, stala se Viktorie následujících patnáct let po jeho smrti pro většinu svého lidu neviditelná. Jeho smrt ji natolik zasáhla, že po zbytek svého života držela smutek, nosila pouze černé šaty, přestala se podílet na veřejném životě, což zapříčinilo ztrátu její popularity mezi obyvatelstvem a přispělo k posílení republikánského hnutí. Albertovy pokoje nechala udržovat tak, jako by byl naživu. Denně se uklízely a každé ráno do nich přinášeli sluhové teplou vodu na holení. Bylo to typické nejen pro královnu Viktorii, ale pro běžný život ve viktoriánském období. I když ztratila něco ze své popularity, v rodinném životě platila stále za vzor, zejména u střední třídy obyvatelstva, ke které chovala mimořádné sympatie, jež sdílel i manžel Albert.

Duch Viktorie prostoupil téměř celým stoletím

Británie získala ve Viktorii panovnici, která měla pevný smysl pro povinnost, píli a morálku a zároveň byla zosobněním laskavosti a důstojnosti. Byla ztělesněním a živoucím vyvrcholením nové éry lidského vývoje. Poslední pozůstatky osmnáctého století s její vládou zmizely, cynismus a rafinovanost se rozpadly v prach. Triumfovala povinnost, píle, přísné morální principy a rodinný život. Viktoriánsky věk skončil 22. ledna 1901, královna po dlouhotrvajících zdravotních potížích, v Osborne House na ostrově Wight, zemřela. Dle jejich instrukcí ji do rakve uložili její synové, oblečenou do bílých svatebních šatů a svatebního závoje. Černou barvu, kterou tolik let nosila, konečně odložila. Smrt pro ni znamenala cestu k milovanému Albertovi.

Viktorie byla posledním příslušníkem hannoverské dynastie na britském trůnu. V době své smrti již měla 37 pravnuků a Britské impérium zahrnovalo Austrálii, Nový Zéland, Kanadu, jižní Afriku a Indii; také ostrovy Jamajka a Barbados.

Syn Eduard, přezdívaný „Bertie“ se stal králem Eduardem VII. Viktorie z něj byla celoživotně velmi zklamána, neboť i přes přísnou výchovu si příliš užíval života, radovánek a milenek. Eduard čekal celý život na své nástupnictví na trůn. Dočkal se ve svých 60 letech, ale vlády si od roku 1901 do 1910 dlouho neužil.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky