Václav Lohniský bude pro českého diváka navždy podlézavým Hujerem a legračním doktorem Chocholouškem. Za své bohaté kariéry se však dostal také k vážným rolím, ze kterých vynikala postava mnicha z dramatu Kladivo na čarodějnice. Kvůli jeho ostrým rysům a úzkým rtům ho režiséři obsazovali hlavně do rolí záporáků, jednou takovou byla i jeho role poslední. Ve filmu Krakonoš a lyžníci si zahrál finance, který se snaží lapit sympatického pašeráka.

Natáčení v horách bylo náročné. Promrzlí herci si v jednom kuse sušili oblečení mokré od sněhu, ale často ani nestačilo uschnout, a už museli zase na plac. Protože v hlavních rolích účinkovaly i děti, štáb jim musel věnovat zvýšenou péči. Na primitivních dřevěných prkénkách, jež měly vypadat jako prototypy lyží, navíc nesjeli kopec ani pracovníci horské služby, kteří herce na svahu dublovali. Nakonec použili moderní sjezdovky a oblepili je tapetou v dekoru dřeva.

Lohniský se však dubléry nechával zastupovat jen velmi nerad. S lyžemi přes rameno stoupal k vrcholku zasněženého kopce v Jilemnici, ačkoli se necítil dobře. Režisérka na něho ještě volala, aby se vrátil, a chtěla místo něj poslat jednoho z mladíků z horské služby. V záběru by mu stejně nebylo vidět do tváře.

Herec ale neposlechl a tvrdohlavě vyšplhal až ke kapličce na vrchu. Tam se najednou skácel do sněhu a nevstával. Zdeněk Troška, který tehdy u štábu působil jako asistent režie, k němu hned přispěchal a zavolal lékařskou pomoc. "Doktoři nám řekli, že by ho nezachránilo, ani kdyby tam s námi na kopci byl zdravotník," vzpomínal Troška.

Lohniský na kopci prodělal svůj třetí a osudný infarkt. Toho roku by byl oslavil šedesátku.

Otřesení herci měli chuť zanechat natáčení, sbalit se a jet domů. Režisérka Plívová-Šimková však nakonec rozhodla jinak, a díky tomu Krakonoš a lyžníci dodnes těší diváky televizních obrazovek, i když vznikli v pozadí smutné tragédie.