I když se se po návratu do Moskvy objevil v pár reklamách a snažil se dostat na filmové školy, štěstí mu nepřálo. Našel se však na pozici manažera obchodu s luxusními hodinkami a podle jeho Instagramu má rád kočky, své BMW a grilování. Muž, kterému zůstal roztomilý kukuč a úsměv, jako pětiletý určitě netušil, že se bude podílet na natáčení tak úspěšného snímku, který filmový publicista a scenárista projektu Rozmarná léta českého filmu (od r. 2010) Jaroslav Sedláček, kterého cituje ČSFD, označil jako zachránce českého filmu. Podle něj byl český film po odstátnění v takové krizi, že se vážně mluvilo a jeho zániku. Přišel však rok 1996 a film Kolja, který svou slávou i za hranicemi země a obdržením prestižního Oscara nalil živou vodu do žil tvůrců i filmových sponzorů.
Pohádkový výdělek
Je pravda, že Kolja byl nejnavštěvovanějších snímkem v českých kinech za rok 1996. Vidělo ho 895 492 diváků, kteří utratili za vstupné 30 285 263 Kč. Ve Spojených státech zhlédlo tento snímek přes milion diváků a vydělal na tržbách téměř 6 milionů dolarů. V Německu jej v kinech vidělo šest miliónů diváků a ve zbytku Evropy navštívilo film dalších 3 miliony platících diváků. Po promítání na 53. ročníku filmového festivalu v Benátkách dokonce jeden recenzent napsal, že by se nedivil, kdyby Američané natočili remake se Seanem Connerym. Tak na ně Zdeněk Svěrák zapůsobil.
Ten si svou roli psal přímo na tělo. Příprava celého scénáře mu trvala dva roky a celý scénář má 150 obrazů. Paradoxem tedy je, že film viděl až dva dny před premiérou, která se konala 15. května 1996 v pražském kině Blaník. Téměř devět měsíců po první klapce. Film s rozpočtem 28 miliónů korun a s hvězdným obsazením se natáčel pouze dva měsíce. Jeho pracovní názvy byly například Dušičky, Papírová svatba, Trabant story nebo Cizí kluk. Dokonce i Kolja byl název původně pracovní, protože se tvůrci báli, že na film s ruskou tématikou nebudou do kin chodit diváci. Naštěstí se spletli a zařadili se mezi Oskarem oceněný český snímek Ostře sledované vlaky z roku 1966 režiséra Jiřího Menzela.
Andrej Chalimon
