Keira Knightley: Chladná nebo vášnivá?

Keira Knightley (23) je jednou z nejkrásnějších žen v Hollywoodu. A přesto ji pěkně rozhodilo, když se bulvární novináři naváželi do její postavy.

Když se Keiry Knightley zeptáte, kdy poprvé objevila svou sexuální moc, propadne nelíčenému zmatku. „Proboha!“ vykřikne. „Myslím, že ani teď si žádnou neuvědomuju.“ Vzápětí se opraví: „Ne, máte pravdu. Kecám. Nevím, proč jsem to vůbec řekla.“ A hned nato se opraví znovu: „Teda vlastně nekecám! Sama nevím, jak to vlastně je!“

Podle hollywoodského škatulkování platí Keira za klasickou krásku v duchu Grety Garbo, Katharine Hepburn nebo Michelle Pfeiffer. Tedy krásku, u které se hledí víc na umělecky vykroužené lícní kosti než na velikost poprsí. Krásku, která by neměla být otevřeně sexy, ba dokonce má právo být malilinko chladná a intelektuální.

Což Keira bezesporu umí. Jen si vzpomeňte, jak nedostupně dokázala vypadat třeba na začátku Pokání. Není divu, že do svých kampaní ji angažovaly módní domy Gucci, Valentino nebo Chanel, které sázejí na klasickou eleganci.

Jenomže Keira je současně i dost chytrá na to, aby svou škatulku chladné krásky dokázala tu a tam pěkně nabourat a pěkně si zařádit, tak jako její hrdiny v Pirátech z Karibiku nebo v Pýše a předsudku.

„Nechci vás ve svém filmu!“

Rozhodně nikdy neměla v plánu stát se kráskou v nesnázích na plný úvazek. Když se podíváte na její role ve filmech jako Král Artuš (kde si zahrála odvážnou královnu Guineveru) nebo Domino (kde ztělesnila lovkyni odměn), spíš to vypadá, že se chtěla stát kráskou, která sama ty nesnáze způsobuje.

Na začátku kariéry ovšem neustále musela bojovat s předsudky filmařů, způsobenými jejím vzhledem. Panovalo totiž všeobecné přesvědčení, že je miláčkem producentů, kteří ji všude protlačují jen kvůli jejímu mládí a kráse. „Myslím, že nemáte talent a nechci, abyste hrála v mém filmu,“ řekl jí těsně před natáčením režisérem filmu Svěrací kazajka John Maybury (později samozřejmě změnil názor). Své schopnosti v plné šíři předvedla filmařům i divákům až ve filmu Pýcha a předsudek. Do toho ji zas režisér nechtěl obsadit pro to, že prý je na roli ostrovtipné Elizabeth Bennettové příliš hezká! Nakonec ale kapituloval a nelitoval – Keira byla totiž za svůj výkon nominovaná na Oscara. „To bylo fakt skvělé. Hrozně mi to zvedlo sebevědomí. Najednou jsem se cítila, jako že jsem člověk na svém místě“ říká.

Idolem ve třinácti

V civilu ovšem uměla se svými obdivovateli pěkně zacvičit už jako dítě. Když jí bylo třináct, čekala jednou se svou maminkou na vlak na londýnském nádraží Waterloo. Náhle k ní přistoupil jakýsi muž a na rovinu jí řekl, že by ji rád pozval na rande. Pozvedla k němu své veliké laní oči a pravila: „Je mi teprve třináct!“ Pánovi spadla čelist a zmizel. „Byla jsem na něj moc drsná,“ vzpomíná na tu příhodu Keira dnes. „Teď je mi ho líto. Byl hrozně slušný a prostě jenom nepoznal, že mi je třináct, protože jsem vypadala mnohem starší. Nejspíš už nikdy si netroufl oslovit žádnou ženu. Šel z toho nádraží rovnou na psychoterapii!“

„Je to drsná a odvážná ženská,“ říká o ní režisér Maybury, který ji nedávno obsadil do svého dalšího filmu The Edge of Love (ano, právě ten Maybury, který jí v minulém odstavci řekl, že ji nechce vidět ve své Svěrací kazajce!). „Protože je tak krásná, lidi často čekají, že to bude nějaká hezká panenka na hraní. Ale do toho má fakt hodně daleko.“

Válka o anorexii

Stejně jako každá mladá hezká herečka si užila své s bulvárním tiskem. „Když mi bylo sedmnáct, osmnáct, devatenáct, byla jsem hrozně nejistá. Prošla jsem si obdobím, kdy jsem si myslela, že vypadám divně, že jsem moc hubená a tak. A když se o tom všem píše v novinách, je to desetkrát horší,“ vzpomíná. „Chtěla bych vidět kohokoli jiného, kdyby se mu v sedmnácti tohle začalo dít, jestli by se nevrhal na každý časopis, ve kterém o něm něco píšou, a nerozbrečel by se nad každou fotkou, u které je napsáno, že na ní vypadá příšerně.“

Asi nejhorší bylo, když v jejích devatenácti letech britský Daily Mail uveřejnil její hodně vyhublou fotku v bikinách a napsal, že trpí anorexií. Keira se s nimi začala soudit – a vyhrála alespoň symbolické odškodné ve výši 6000 dolarů. „Ten článek byl hrozný nejen kvůli tomu, že mi ublížil, ale taky proto, že mohl poškodit mou kariéru. Kdybych opravdu byla anorektička, nemohla bych hrát ve všech těch akčních filmech a přišla bych o spoustu rolí,“ vysvětluje. A dodává: „Tehdy mi bylo osmnáct, devatenáct. A ukažte mi holku, která v tom věku není nejistá. Teď už jsem na tom líp. Pochopitelně, našla bych na sobě věci, které bych zlepšila. Ale jsem sama se sebou v pohodě.“

Další články

čtenářů si právě čte tento článek