Jak jste se dostala herectví, předpokládám, že vzhledem k profesi vašich rodičů byla volba jasná!?
Určitě na to mělo velký vliv, že jsem vyrostla v divadelním prostředí. Jako malá jsem ale začala tančit a herectví mě začalo lákat až tak v 11 letech.
A podporovali rodiče tu volbu?
Táta ne. Chtěl, abych vystudovala gympl a pak si dělala, co chci. Ale i přes zákaz jsem neposlechla a zkusila tajně přijímačky na konzervatoř. Nepočítala jsem s tím, že by mě hned vzali, chtěla jsem to jen zkusit, ale stalo se. Pak už tátovi nezbylo, než to přijmout. Dnes ale myslím, že měl v něčem pravdu a bylo by lepší mít střední vzdělání a pak jít třeba na DAMU.
Stát se herečkou zní jistě zajímavě, byl to už váš dětský sen?
To asi ne, měla jsem takové ty klasické dětské sny: popelářka, kosmonautka, veterinářka.
Pamatujete si ještě na svou úplně první roli?
To bylo asi v osmi letech, klip Čerešně s paní Hegerovou. Bohužel ale ani nevím, jestli se dokončil, protože jsem ho nikdy neviděla. Pak přišel v 11 letech seriál Když se slunci nedaří a jedno divadelní představení v Realistickém divadle a začínala jsem tušit, že bych se herectvím chtěla živit.
Jste trémistka, jak dokážete s trémou, třeba na jevišti, žít?
Myslím, že existuje více druhů trémy - taková ta zdravá, které říkám „motýli v břiše“, tu mám většinou, když je v hledišti někdo z mých blízkých. A pak mám ještě jednu, a to je buchot srdce a křeč v těle, tu mívám ale jen na premiérách. A je to nepříjemný pocit, který nemám ráda a snažím se ho zbavovat.
Kateřina Janečková, Ošklivka Katka
Vy jste především divadelní herečka, objevila jste se ale i v několika filmových a televizních rolí, na které nejraději vzpomínáte?
Na všechny. Každé natáčení pro mě byla dobrá zkušenost a podmínky daných filmů a seriálů byly tak rozdílné, že se to nedá srovnávat. Všechno mělo své pro i proti a z každého natáčení si s sebou nesu hezké vzpomínky.
Zlomem vaší dosavadní herecké kariéry, alespoň co se týče popularity, byla Ošklivka Katka. Prý jste v seriálu původně vůbec nechtěla hrát, jak to bylo?
Nelákalo mě upsat se na dva roky, do tak velké role. Bála jsem se i určité popularity a škatulky, kterou by to mohlo přinést. Vlastně jediný klad pro mě byly peníze (ale na těch mi nezáleželo, protože jsem neměla rodinu a průměrně jsem se uživila). A samozřejmě mě lákala zkušenost, ale tenkrát jsem se bála, že mi přinese víc záporů, než kladů. Proto jsem roli původně odmítla. Dnes věci vidím trochu jinak a rozhodně této zkušenosti nelituji - byla k nezaplacení přes všechny své klady i zápory.
Jaké to je, když krásná žena hraje ošklivku, je to pro ni na jednu stranu obtížné, na druhou poučné a inspirující?
Ošklivost byla to poslední, co jsem v tu chvíli řešila. Naopak mě to bavilo a přišlo mi to jednodušší, než hrát krásku. Poučné a inspirující bylo spíš komické pojetí povahy té role, o vzhled tolik nešlo.
Byla vám nepříjemná ta rovnátka?
Samozřejmě jsem si na ně musela chvíli zvykat, ale nebylo to tak strašné. Naštěstí byly sundavací a ne fixní. Ale není to nic příjemného.
Kateřina Janečková s přítelem
Něco jiného je jako ošklivka hrát, chodila jste i jako ošklivka mezi lidi?
Mezi lidi jsem v kostýmu nechodila. Pouze na povinných mediálních akcích, kde byli novináři, jsem se nesměla pohybovat v civilu. Ale i tam to byla hra a všichni to věděli.
Mimochodem, myslíte si, že to mají hezké ženy v životě jednodušší?
Záleží na každé ženě, jak se vyrovná se svým vzhledem. Některá kráska se může cítit ošklivá, některá ošklivá se může cítit krásná… Někdy je jednodušší být krásná a někdy je jednodušší být ošklivá. Každý to má asi trochu jinak.
Od té doby jste se určitě stala známější, poznávají vás už lidé na ulici?
Občas ano, ale není to tak časté.
Kde v současnosti hrajete, kde vás mohou naše čtenářky vidět?
V divadle Bez zábradlí ve hrách 2x Woody Allan a Jakub a jeho pán. A v pražském klubu Rock Café ve hrách Šampionky a Taneční hodiny pro starší a pokročilé.
Rýsují se nějaké nové TV či filmové šance?
Zatím nevím. Pokud se něco rýsuje a není to jisté, nerada o tom mluvím. Od Katky jsem ale bohužel zatím žádnou nabídku, na které bych teď pracovala, nedostala.
Co máte nejraději na divadle a co vás přitahuje na filmu a v televizní tvorbě?
Divadlo je pro mě základ, řemeslo. Film třešinka na dortu.
Která postava, z těch, co jste hrála, vám byla nejbližší? A co byl takový váš herecký protiúkol?
Opravdu nerada cokoli rozlišuji na nej a nej. Každá postava je nový úkol. Ale z poslední doby mě bavila z TV tvorby Katka, z divadla Larigotte (hra Šampionky) a protiúkol byla Jeeny ve hře 2x Woody Allan.
Máte nějaký herecký vzor? A herecký sen?
Vážím si spousty herců a hereček, ale jeden vzor nemám. Mým snem je pracovat ve skupině lidí, kteří jsou vůči sobě otevření a navzájem si jsou schopni nabízet, slyšet na sebe a souznít až tak, jako by mezi sebou neměli skoro žádná tabu. Nesnažit se jen splnit prvoplánově úkol, ale hledat nové a další možnosti a hranice.
K filmu a televizi určitě patří i postelové scény, jak se s nimi vyrovnáváte? Jste stydlivá?
Žádná scéna s nahotou mi nebyla příjemná, vždycky jsem se snažila přemluvit režiséra, aby se to udělalo co nejdecentněji, protože stydlivá jsem, ale někdy to k práci herečky holt patří. Nejvíc mi vadí, že se dá zastavit obraz, udělat z toho fotka a pak to kdokoliv může zveřejnit třeba v novinách. Kdyby mě ale bavilo veřejné obnažování, dělala bych striptérku a měla za to aspoň pořádný peníze ?.
Každopádně za svoji postavu se určitě stydět nemusíte. Jak se udržujete ve formě, cvičíte?
Necvičím, mám až moc rychlý metabolismus. Od mala jsem byla vedená ke sportu (lyže, tenis, tanec,plavání,kolo…) a snažím se v tom rekreačně pokračovat. Ovšem nic pravidelného to není.
Jak jste na tom se životosprávou, co vám říká zdravá výživa?
Myslím, že nic se nemá přehánět, a proto volím všeho trochu, nezdravé prokládat zdravým.
Co je vaše oblíbené jídlo, je nějaký pokrm, který byste prostě nevzala do úst? (Pro mnoho lidí je to třeba koprovka nebo rajská s kolínky…)
Naopak mám tyto české klasiky ráda. Co nemůžu, jsou třeba ústřice a některé další mořské potvůrky.
A oblíbený drink?
Jestli myslíte alkohol, tak si ráda dám plzeňské pivo, někdy červené víno a míchané drinky jen výjimečně. Po tvrdém alkoholu totiž druhý den většinou dost nepříjemně trpím! :-)
Umíte vařit?
Netroufám si říct, že umím,ale rozhodně se stále učím a baví mě to. Třeba svíčkovou jsem ale ještě nezkusila. Ráda experimentuju. Povedených jídel se mi podařila spousta, ale ani si nepamatuji, jak se to stalo.
Tak to už jste jistě připravená na roli perfektní partnerky, či manželky! Kdy si myslíte, že je pro ženu ideální věk vstoupit do manželství a stát se maminkou? Budete se tím řídit?
Když to žena cítí. Nemám to stanovené dopředu, až to přijde, tak to přijde. Rozhodně ale nejsem zastánce otěhotnění, aby se třeba zachránil rozpadající se vztah nebo tak. Mít dítě je krásné a velké rozhodnutí dvou lidí. Já cítím,že mám ještě tak 2 - 3 roky čas, ale kdyby se to stalo nečekaně, rozhodně bych to přijala jako dar.
Uznáváte institut manželství nebo jste spíš pro partnerství bez papírů a svatby?
Já uznávám partnerství lidí, ať se vezmou či ne. O papírech to pro mě není. Místo oficiální svatby bych spíš udělala soukromou oslavu toho, že jsme spolu a že je nám dobře. Pro svatbu bych byla klidně až ke stáru, když už budeme vědět, že jsme spolu prošli a zvládli spoustu překážek v dobrém. Ale proč si po pár letech slibovat něco, čím si nemůžeme být jistí, ač bychom třeba chtěli.
Váš přítel má stejný názor?
Myslím, že ano. Téma soukromé oslavy už u nás doma padlo… :-)
A na závěr ještě pár dotazů z jiného soudku:
Věříte v reinkarnaci a posmrtný život, dáte na horoskopy, věštby, už jste si dala někdy předpovědět budoucnost?
| Kateřina Janečková |
Rozhodně věřím ve vyšší principy. Myslím, že je spousta lidí, co mají nadpřirozené schopnosti, ale také je spousta podvodníků. To je pro mě téma na delší debatu, ne na pětivětou odpověď.
Kdybyste měla šanci nasednout do stroje času a přesunout se kamkoliv v čase, která doba by vás nejvíc zajímala a kde byste třeba chtěla žít?
Nevím, spíš by mě zajímalo, co je po smrti. A jestli se špatným lidem vrátí jejich zlo a dobrým krása.
Věříte, že jsme ve vesmíru sami?
A co je vlastně vesmír? Věřím, že je spousta jiných forem života, ale jakých, to netuším. Někdy mám pocit, že lidi jsou jen paraziti Země. Lidské tělo by také mohlo být jako Země, kterou atakuje spousta „parazitů“ a třeba je Země jen jedna buňka nějakého velkého těla vyššího principu… ha? Můj mozek napadá spousta věcí, ale bohužel nedovedu zapnout těch několik x %, které nevyužívá, abych to pochopila…
Vzkázala byste něco našim čtenářkám?
Aby se snažily být pozitivní, měly se rády, byly zdrávy a aby se jim dařilo.