Neuvažoval jste někdy, že byste se do mužské soutěže krásy přihlásil?
No, copak úvaha je jedna věc, ale realizace druhá.
Takže úvaha byla?
Ne. Mám o sobě sice vysoké mínění, ale až tak vysoké zase ne. A potom si myslím, že mě v tomhle zrazuje i můj věk, takže bych se mohl třeba s Jirkou Krampolem přihlásit do jiné soutěže. Pro seniory. (smích)
Zas tak černě bych to ve vašem případě neviděla. Opravdu jste o tom dřív neuvažoval?
Ne. Jsem na tom podobně, jako byl letošní účastník s číslem sedm Lukáš Kofroň v soutěži Muž roku, kterou už několik let moderuji. I já jsem ve svých třiceti až třiatřiceti letech měl metrák. Opravdu! Jsou z toho i fotky, které ale nikde, nikdy a nikomu neukazuji, a neříkejte si o ně, protože ani vám je neukážu. Měl jsem zvláštní brýle a vypadal jsem jak pučmeloud. (smích) Musel jsem na sobě hodně zapracovat, abych se dostal z metráku pryč.
Jak jste to dokázal?
Moje sestra se švagrem mě tenkrát vzali do posilovny a přivedli mě ke sportu. Ale až po tom, co jsem byl se svým přítelem Vláďou, jsem pochopil jednu věc, a to, že sport je sice důležitý, ale ze sedmdesáti procent, jak nám říkali i na ajurvédě, o vaší váze rozhoduje strava. Je důležité samozřejmě dodržovat zdravou stravu. Posléze jsem tedy upravil jídelníček, přestal jsem jíst lepek a různé další věci a váha šla rychle dolů.
Kolik dnes vážíte, pokud to není tajné?
Není to tajné. Dnes se snažím si držet váhu kolem sedmdesáti devíti kilogramů, což si myslím, že odpovídá mé výšce. A co je nejdůležitější, netrápím se tím. Jak vždycky říkala Helena Růžičková: Když je to hezký, může toho být i víc. (smích) Toho se držím.
Posmíval se vám někdy někdo kvůli vaší váze?
Kvůli váze si myslím, že se mi nikdo neposmíval, ale hodně jsem si užíval se svým příjmením Voříšek. Neustále jsem slýchal posměšky typu rozlousknu tě, pak jestli jsem čistokrevnej, nebo nejsem čistokrevnej… S tím jsem si pořádně užil a trochu jsem tím i trpěl. Ale nijak s tím moc bojovat nešlo.
Karel Voříšek
Měl jste od kamarádů nějakou přezdívku?
Ta něžnější byla Buráček, ta horší byla Vořech. Ale pamatuju si, že Vořech mi říkala i hlasatelka Kamila Moučková. Ono hodně záleží na tom, jak to řeknete, a ona to vždycky říkala hezky, takže jsem to od ní nebral nijak pejorativně.
A dal vám partner nějakou soukromou přezdívku?
Přezdívek od Vládi mám hodně a všechny jsou, řekl bych, míněné v dobrém, ale říkat je nebudu. To je jen mezi námi. (smích)
Vím, že s Vláďou rádi cestujete. Letos se ale kvůli covidu moc do zahraničí cestovat nedalo, byli jste přesto někde?
Zakončili jsme sezonu už v únoru. Byli jsme na Madeiře a v létě jsme se pak vypravili na Slovensko do Piešťan do lázní, to byla nádhera. A pak jsme jeli ještě do Rakouska, do takové horské chaty v Alpách. To bylo také krásné. Ale bohužel, ty daleké cesty nám chybějí.
Báli jste se koronaviru, nebo ho příliš neřešíte?
Ze svého života vím, že strach je hodně velký nepřítel. Strach vám přináší stresy a také různé nemoci. Z koronaviru strach nemám, ale mám z něj respekt. Nejdu ničemu zbytečně naproti. Snažím se veškeré informace, které se o této nemoci dozvídám, pečlivě ověřovat a přemýšlet o nich. Někteří lidé je jen bezhlavě vstřebávají, to nedělám. Člověk si nesmí negativní zprávy příliš pouštět k tělu a nesmí je nechávat do sebe nasáknout.
Chápu tedy správně, že jste si tímto virovým onemocněním ještě neprošel?
Ano, ještě jsem si tím neprošel. Byl jsem už několikrát testován, protože kdykoli něco moderuju na jevišti a není to zrovna přes internet, musím být otestován. Takže zatím klepu, kde se dá, byl jsem vždycky negativní. Dělal jsem si i testy na protilátky a také mi žádné nenašli. Ale já si myslím, že je to všechno v imunitě.
Těmto věcem se, pokud vím, hodně věnujete v knížce Žij teď: Cesta za ajurvédou…
Ano, vydal jsem hned několik knížek, třeba Štěstí se dá naučit: Můj život bez strachu a bez rohlíků, kde dal Vláďa dohromady skvělou kuchařku, a v Žij teď zase popisujeme, jak správně na imunitu. Každé ráno začínám teplou vodou s vymačkaným citronem, pak si dám nějaké vitaminy, lžíci olivového oleje od Kláry (kolegyně Klára Doležalová – pozn. red.), která ho lisuje. Snažím se toho pro sebe dělat co nejvíc.
Kromě psaní knih jste především televizní moderátor. Narušil vám koronavirus letos nějak výrazně pracovní plány?
Zaplaťpánbůh, děkuju na všechny strany, že mám svoji stálou práci, kterou mám rád, ale samozřejmě ta vedlejší práce, jako je moderování různých akcí nebo moje přednášky a semináře na téma Přesvědčivé vystupování, ty letos prakticky vůbec nebyly.
Myslíte si, že podobný scénář se bude opakovat i v příštím roce?
Já doufám, že ne. Restrikce si děláme jenom my sami v hlavě. Momentálně na příští rok ještě nic moc nemám, protože nikdo neví, co bude, a tak každý vyčkává. V téhle době se velmi těžko plánuje. Sám za sebe doufám, že to bude jen a jen lepší.
Letos prožije spousta lidí i trochu jiné Vánoce a vstup do nového roku. Máte tyhle svátky rád?
Vánoční svátky mám moc rád, především takové ty klasické, kdy se sejde celá rodina. K večeři si dám bramborový salát v kombinaci s řízkem obalovaným v parmazánu. Tento recept pocházející z francouzského královského dvora mi moc chutná, a navíc odpovídá principům mého bezlepkového stravování. Také mě baví dělat původní zvyky, jako je rozkrajování jablíček nebo lití olova, tak doufám, že se k tomu i letos s dětmi dostaneme.
Je něco, co byste si do toho dalšího roku sám za sebe přál?
To je těžká otázka, protože všichni si určitě budou přát zdraví. Já bych si také přál, abychom do toho nového roku vykročili zdravou nohou, abychom o věcech víc přemýšleli a abychom se měli rádi, protože u toho všechno začíná. A nemyslím tím mezi sebou, ale každý sám sebe, v tom nesobeckém slova smyslu.
