Fanoušci Karla Gotta netrpěli vyčkávali několik dlouhých měsíců, než si mohli konečně zakoupit jeho vůbec poslední autobiografii s názvem Má cesta za štěstím. V ní zpěvák popisuje nejrůznější momenty ze svého života, hovoří o svém dětství, o svých předcích, rodině, kariéře i práci v zahraničí. Jeden z jeho zážitků pak dokonce prozrazuje, že Gott dost možná přišel o životní nabídku.

Dlouhé čekání

Během jedné z návštěv New Yorku se Karel Gott setkal i s uznávaným českým režisérem Milošem Formanem, který ve Spojených státech natočil několik úspěšných snímků. A zlatý slavík se rozhodl, že se jej zeptá na možnost pracovní nabídky. „Až budete mluvit s producentem filmu, řekněte mu, že znáte v Praze zpěváka, který miluje ty velké písně a zpívá jako Tony Bennett nebo Johnny Mathis. Zmiňte se, prosím, o tom, že kdyby mohl zazpívat v nějakém filmu pořádný song, tak by to pro něj byla velká věc,“ požádal kdysi Karel Gott Miloše Formana, jak uvádí v knize Má cesta za štěstím, z níž během jejího představení předčítal i herec Jiří Macháček.

Forman na to reagoval s tím, že se zeptá a uvidí, co na to filmaři řeknou. Jak ale Gott dále popisuje, zhruba dalších patnáct let se vůbec nic nedělo a žádná pracovní nabídka od americké produkce nepřišla.

Setkání skončilo fiaskem

„Pak za námi jednou do Prahy přijel Miles Glaser a přivezl dárkem trochu marihuany, že si prý zakouříme. S Láďou Štaidlem, Rudlou Roklem, Jaromírem Klempířem a Karlem Svobodou jsme si říkali, že když si Amerikáni zahulí marihuanu, tak je potom napadají ty nádherné melodie a komponují super věci, takže to taky zkusíme,“ vypráví ve své knize Karel Gott.

Nakonec to dopadlo tak, že se všichni pod vlivem omamné látky smáli, až se za břicho popadali, když tu najednou někdo zazvonil. A před dveřmi stál režisér Miloš Forman. „Karle, mám to pro vás!“ měl Forman dle knihy říci Gottovi a vešel dovnitř. Usadil se a začal se přehrabovat ve své aktovce a něco hledal. Gottovi a jeho přátelům přišla celá situace díky marihuaně nesmírně vtipná a snažili se nesmát. „Pak se na nás pozorně zadíval, všechny ty papíry si nahrnul zpátky do tašky a pravil: ‚Pánové, já vám rozumím.‘ Zavřel aktovku, sebral se a odešel. Nikdy jsem se vlastně nedozvěděl, s čím to tehdy za mnou přišel,“ končí Karel Gott svou historku.