Karel Gott by nyní slavil své dvaaosmdesáté narozeniny. Právě při jejich příležitosti se jeho fanouškům a obdivovatelům po dlouhých měsících čekání dostalo unikátních memoárů legendárního zpěváka, které sepsal do své knihy s názvem Má cesta za štěstím. Autobiografie se měla původně dostat na pulty knihkupectví již před několika měsíci, po zpěvákově smrti se však do rukou jeho manželky Ivany dostávaly stále další a další dokumenty a artefakty, o které nechtěla jeho fanoušky v knize ochudit, a tak se vydání zpozdilo. Teď je ovšem čekání u konce a příznivci Karla Gotta se konečně mohou začíst do jeho fascinujících zápisků.

Podivuhodné setkání v dětství

Zlatý slavík, jak se Karlovi přezdívalo, knihu započal dost možná vůbec první vzpomínkou z dětství, v níž popisuje zvláštní noční návštěvu. „Měli jsme tehdy malý byt. Jen kuchyň a ložnici, ve které jsme všichni tři spávali. Mohly mi být snad tři roky,“ začíná vyprávění nevšedního zážitku, jejž v rámci představení knihy předčítal herec Jiří Bartoška. „Najednou zavřenými dveřmi ke mně do pokoje zcela neslyšně vešla, spíš vplula postava celá v bílém. Do tváře jsem jí neviděl. Možná ji měla zahalenou jemným závojem,“ četl Bartoška.

Jak napsal Karel Gott, postava se krátce nato přesunula k jeho posteli a začala k němu promlouvat. „Nerozuměl jsem jí, možná proto, že jsem byl ještě moc malý. Ale přítomnost půvabné víly mne nezaskočila, nevylekala. Naopak,“ píše v knize napínavě legendární zpěvák.

Začátek cesty za štěstím?

Ani při psaní knihy si nebyl Karel Gott schopen vybavit, co mu neznámá postava asi tak mohla říkat. Zpěvák ale v autobiografii uvedl, že si je jistý důležitostí zprávy, již mu záhadná postava v bílém před mnoha lety předala.

„V paměti i kdesi hluboko v duši mi zůstal hřejivý pocit. Cosi jako pohlazení, které přetrvává. Nebyla to moje sudička? A pokud mi snad dala nějaký životní úkol, naplnil jsem ho? Rodičům jsem tehdy nic neřekl, vlastně ani nikomu dalšímu. Tuhle svou první vzpomínku si vybavuji jako dnes i po tolika letech. Možná právě tehdy začala má cesta za štěstím,“ zakončil Karel Gott dojemnou vzpomínku.