A hned na úvod je třeba dodat, že prostředí je to opravdu parádní. Žádná tradiční ratejna pro stovky hostů, ale příjemná tak trochu intimní místnost s několika stolky a hlavně řadou Mistrových fotek, přehlídkou vydaných alb a také jídelním lístkem, který nabízí lahůdky, které měl Karel Gott rád a na nichž si s chutí pochutnával. V nabídce nechybí jeho oblíbené žloutkové věnečky, větrníky a další laskominy, na nichž „ujížděl“.
Autorem námětu Café Karel je producent Miroslav Kolodziej a novinář Luboš Procházka, který s pěvcem patnáct let úzce spolupracoval.
„Nápad otevřít tuhle kavárnu se zrodil krátce po Mistrově odchodu. Naší snahou bylo vytvořit místo, kde se budou scházet jeho fanoušci a vytvořit jim prostředí, kde se ze stěn na ně bude dívat jejich oblíbený zpěvák. Navíc si u zdejších dobrot budou moci vyslechnout jeho písničky a vrátit se tak spolu s ním do dob, kdy vyprodával hlediště koncertních sálů,“ řekl pro kafe.cz Procházka.
Mezi hosty chyběla dost překvapivě vdova po Gottovi, Ivana. Je to snad tím, že pozvání ignorovala nebo z jiného důvodu?
„Paní Gottovou jsme nezvali, zaměřili jsme se na Karlovy kolegy a kamarády,“ říká novinář Procházka.
Jak se vám nová kavárna zamlouvá?
„Moc se mi tu líbí a musím konstatovat, že jsem přišel rád. Karel si tuhle vzpomínkovou kavárnu určitě zaslouží a rád si sem určitě zajdu na popovídání s přáteli a nasání takové té vzpomínkově krásné atmosféry.“
To je sice fajn, ale tohle prostředí určitě probouzí i vzpomínky. Když v nich zapátráte, jak dlouho jste se s Karlem přátelil a spolupracoval?
„Více jak padesát let. Abych to upřesnil tak od roku 1968 do doby, kdy nás opustil. Byli jsme spolu propojeni takovou pupeční šňůrou. Prvních dvacet let jsme spolu byli téměř denně a pak, když jsem převzal big band Českého rozhlasu, tak bývaly našimi místy setkání sportovní haly, koncertní sály, divadla prostě místy, kde jsme spolu vystupovali.“
Dá se tedy říci, že jste si prožívali v nadsázce řečeno, takové umělecké manželství?
„No, dá se to tak říct. A kdybych si měl vybavit jednu vzpomínku, tak nevím, kterou. Bylo jich strašně moc a všechny mám v sobě a čas od času si je přehrávám. Sjezdili jsme spolu svět, vystupovali v televizi, rozhlase, tak trochu domovem nám byla nahrávací studia, prostě jsme žili a spolu s našimi fanoušky si užívali života. Když bylo po koncertě, šli jsme si odfrknout, dali si vínečko, zahráli si třeba šachy. Co mi zrovna teď přišlo na mysl, by byla vzpomínka na dobu, kdy se mi narodil syn Felix a byli jsme s Karlem a kapelou v Kaselu a tuhle mou životní událost jsme oslavovali o sto šest. Karel byl prostě můj kamarád, parťák a nejbližší kolega. Měl a mám ho prostě rád, víc už snad není třeba dodávat.“
