Žijete na Českomoravské vrchovině, ale pocházíte z Polabí a celý život se věnujete rostlinám. Přibližte nám vaši cestu k asijským rostlinám.
Narodil jsem se v Nymburku, pak jsem dlouhá léta žil v Poděbradech a víc než třicet jsem pracoval v Institutu tropického a subtropického zemědělství na katedře tropických a subtropických plodin. Původně jsem v Poděbradech absolvoval „hnojárnu“, kde jsme měli výjimečného ředitele, pana inženýra Vaněčka. Ten mne k oboru přivedl. Bylo to v době mičurinského hnutí, kdy se uvažovalo o tom, že se v Čechách bude pěstovat celá řada plodin od rýže až třeba po bavlnu. Mě pěstování chytlo, vystudoval jsem vysokou školu, kde mezitím vznikla katedra světového zemědělství. Tam jsem začínal doslova od píky: byl jsem technikem, dočasným pracovníkem, pedagogem a postupoval jsem až k profesuře a doktorátu z přírodních věd. Jsem rád, že se můj koníček stal i mým povoláním.
Jak jste se po studiích dostal k asijským rostlinám a jejich zkoumání?
V době, kdy jsem na fakultě působil, jsme tam měli hlavně zahraniční studenty, především z rozvojových zemí. A samozřejmě i určitý omezený počet našich studentů. Pracovali jsme na celé řadě vědecko-výzkumných úkolů a poměrně dobře se rozvíjela mezinárodní spolupráce. Já jsem se zaměřil na Vietnam, často jsem tam jezdil… dohromady jsem ve Vietnamu prožil určitě dva roky. Celá Asie mne velmi chytla a léčivky a tradiční asijská medicína se mi stala na řadu let oborem hlavního zájmu.
Věnujete se těmto rostlinám více než pětadvacet let, jak se vám botanika propojuje s tradiční čínskou medicínou?
Povolání lékaře je v Asii rodinným povoláním s obrovskou tradicí. Vlastní léčení je otázka dlouholeté praxe, od dětství se na tuto cestu adepti připravují. Nasávají od rodičů poznatky, účastní se praxe. Já jsem kdysi kurzy této medicíny navštěvoval, ale velmi záhy jsem pochopil, že jde o celoživotní záležitost, kterou v mých letech nemohu pochytit v určité nutné celosti. Soustředil jsem se tedy na léčivé rostliny, na jejich účinky, pěstování a na možnosti, jež s nimi v místních podmínkách máme.
Jak se může asijská medicína aplikovat v evropských podmínkách? Jsou vůbec tyto tradiční zkušenosti přímo svázané s tradicí, místními rostlinami a diagnostikou přenositelné do středoevropského prostředí?
Pokud jde o čínskou medicínu, tak společně s indickou ajurvédou jde o nejpropracovanější léčebný systém na světě. Je to dané především stářím, protože čínská medicína má za sebou minimálně pět tisíc let. Známé písemné zmínky o rostlinách a léčení jsou staré zhruba dva tisíce let. Což je ohromný, velmi solidní základ. Obecně čínská medicína vychází z taoismu, tj. ze známých principů jing a jang. Jen si vezměte, že Číňané znají až deset tisíc léčivých rostlin. Každá z nich má svůj perfektně zpracovaný charakter, to znamená buď je ta rostlina jing nebo jang. Nebo vyrovnaná. Má také svoji chuť. Číňané rozlišují pět chutí a každá rostlina má jednu, dvě nebo dokonce i pět. A co je mnohem důležitější, každá rostlina má vazbu na nějaký orgán, takzvaný meridián. Rostliny se v čínské medicíně používají v poměrně složitých receptech, jež mají určitou posloupnost: začíná císařská nebo královská bylina, pak jsou tam dvě tři byliny, které ji podporují. Těm se říká ministerské, další pak vylepšují chuť, to jsou poslové. Na jednu stranu je to velmi archaický systém, ale na stranu druhou jde o propracovaný a staletími praxe ověřený systém.
Vím, že to není snadné, přesto: mohl byste evropský a asijský systém léčení srovnat?
Čínská medicína posuzuje vnitřek a naše problémy na základě vnějších příznaků. Když přijdete k našemu lékaři s chřipkou, nechá vás stát mezi dveřmi, aby ji od vás nechytil, a rovnou vám předepíše antibiotika. V Číně lékař s pacientem mluví, protože jedním ze základních principů této medicíny je dotazování. Lékař tam vaši diagnózu určí podle toho, jak se chováte, jaký máte dech, jaké bělmo očí atd. Pak tam existuje například diagnostika jazyka, což je také velmi zajímavý obor. Například když jsem já jako dítě chodil k lékaři, vždycky na začátku mi řekl: vyplázni jazyk. To dnes už u nás neexistuje. V Číně podle jazyka nebo typu pulsu lékaři určují diagnózu. Asijská medicína k pacientovi přistupuje na základě vnějších příznaků a pokud ji lékař chce dělat dobře, znamená to pro něj celoživotní pozorování, zjišťování a učení se. Ale na druhou stranu, Čínani nejsou dogmatičtí, takže dnes se tradiční medicína pojí s klasickou.
Jaké poznatky a rostliny jste si – obrazně i doslovně – přivezl z Asie?
Čína je hlediska rozlohy ohromná: najdete tu studené oblasti, subtropy, až po tropy. Z botanického hlediska jde o teritorium, kde najdeme rostliny tropů až po antarktické. Z hlediska výsledků je vcelku jedno, zda léčíte asijskými metodami tady nebo tam. Navíc byliny není zas až tak velký problém k nám dovézt. Jistě, ne vše tu můžeme pěstovat, ale řadu z asijských rostlin ano.
Například?
V posledních letech je nejen u nás velkým šlágrem kustovnice. Já ji mám na Českomoravské vysočině zasázenou, roste a plodí bez problémů. Obecně se o ní hovoří jako o plodu dlouhověkosti. Kustovnice se nemusí používat jen jako lék, ale dá se z ní i vařit. A takhle bychom mohli pokračovat. Moji studenti a diplomati zpracovávali různá témata, například je perfektně popsaný ženšen, šišák bajkalský a řada dalších rostlin. Na téma asijských rostlin jsme pořádali konference a publikovali různé články a knihy. Myslím, že informací – pro toho, kdo je chce najít – je tady dost.
Po odchodu do důchodu jste se přestěhoval a začal novou kapitolu…
Ano, v roce 2000 jsem odešel do důchodu, přestěhoval se do malé vsi poblíž Moravských Budějovic, kde mám rodinné kořeny. Řadu rostlin jsem si ze školy vzal s sebou a začal je tady dál pěstovat. Před několika lety se nám tu podařil velký kousek: pár kilometrů odtud je vinařství Sádek, což je
v našich podmínkách unikátní vinařský projekt. Tady máme také zahradu čínských léčivek. Druhou pak najdete v Třebíči u baziliky sv. Prokopa. Tehdy jsme si řekli: mniši určitě měli nějakou zahrádku s léčivkami a tak tam vznikla daleko větší, krásně komponovaná zahrada léčivek, včetně těch čínských. Takže na stará kolena mám vlastně další dvě zahrady. Navíc v Sádku je specifické mikroklima a velmi pozitivní energie, takže jsem tam velmi rád.
zdroj www.botanicus.cz