To miláček žen a dívek především 70. a 80. let Julio Iglesias (68) je zcela jiný případ – studoval sice práva, ale současně v dorosteneckém věku chytal za věhlasný Real Madrid.

Nebýt těžké autohavárie na podzim roku 1963, ze které se pak dlouho a komplikovaně zotavoval, zřejmě by se ještě nějaký čas fotbalu věnoval. Ovšem všechno bylo nakonec jinak.

Během dlouhých měsíců strávených v nemocnici se totiž „z nudy“ naučil hrát na kytaru a složil své první písničky. Studia práv sice nakonec úspěšně dokončil, ale poté už nad světem paragrafů vyhrála na celé čáře muzika.

Co se vám vlastně při oné autohavárii stalo?

Dodnes vlastně pořádně nevím, jak k té havárii došlo. Bylo to den před mými dvacátými narozeninami. Najednou jsem ztratil nad autem kontrolu, šlo do smyku a několikrát se převrátilo. Při karambolu jsem si těžce poškodil míchu a ochrnul.

Léčba trvala dlouhé tři roky. Jak se mi lékaři později svěřili, celou tu dobu se obávali, že už nikdy nebudu chodit. Nějakým zázrakem se však stalo, že se jejich nejčernější prognózy nakonec nepotvrdily, i když vlastně celý život musím rehabilitovat.

To váš otec si přál, abyste se stal právníkem?

Právníkem zrovna ne. Ale jako nejstarší syn doktora medicíny jsem vlastně ani neměl na vybranou, protože otec rozhodl, že budu studovat vysokou školu… Víc mě sice bavil fotbal, ale studovat jsem prostě musel. Tak jsem si vybral práva. Fotbalu jsem se tedy mohl věnovat pouze při škole.

Napadlo vás někdy, jaký by byl váš život, kdybyste se stal fotbalistou? Nebo právníkem?

Když se tam však v mnoha zemích okamžitě zařadilo na přední příčky hitparád, v Brazílii získalo platinovou desku a v Kolumbii diamantovou, rozhodli jsme se, že vyjde také ve „zbytku světa“. Právě nyní se proto objevuje na evropském trhu.

Jakým jazykem či jazyky na albu zpíváte?

Tentokrát pouze dvěma, kterými zpívám nejčastěji: španělsky a anglicky. Rád bych časem „opravil“, prostě znovu nazpíval, onu zhruba stovku písní, které jsem vydal v letech 1968 až 1988. Komplet 1 tedy bude mít pokračování. Kromě mých sólových nahrávek jsou na dvojalbu i duety, třeba s Frankem Sinatrou, Stingem, Steviem Wonderem, Dianou Rossovou, Williem Nelsonem, Artem Garfunkelem, Charlesem Aznavourem…

Hovoříte o duetech. Nazpíval jste jich už poměrně hodně, ale: je ještě někdo, s kým byste si chtěl duet zazpívat a zatím na to nedošlo?

A víte že ani ne? Nejlíp se mi totiž zpívá samotnému. (smích) Spousta lidí mi v posledních letech „doporučuje“, abych něco nazpíval se svým synem Rickym, tedy s Enriquem, který je dnes velmi populární. Ale to není nic pro mě. Nejsem totiž příliš velký příznivec toho, aby rodiče zpívali s dětmi, ať už jsou sebeslavnější. Navíc Ricky má svou hudbu a já také svou.

Automobilová havárie, o které jsme mluvili, vám dokonale změnila život…

Dramaticky. Vidíte, jak je všechno zlé k něčemu dobré? Kdybych se ve dvaceti letech nezranil, zřejmě bych nikdy nevzal do ruky kytaru a nezačal zpívat. Jako fotbalista bych brzy skončil a jako právník bych také za moc nestál. Mimochodem, když jsem se zpěvem začínal, bylo to rovněž mizerné. Byl jsem prostě špatný zpěvák!

Vůbec nechápu, jak jsem mohl v roce 1968 vyhrát se svou písničkou La vida sigue igual mezinárodní autorský písňový festival Benidorm. Ale stalo se. A já jsem na základě tohoto vítězství získal nahrávací smlouvu s velkou mezinárodní gramofonovou firmou Columbia, která patří do vlivné rodiny Sony Music. O dva roky později jsem reprezentoval Španělsko ve Velké ceně Eurovize a skončil čtvrtý.

Na hudební dráhu jste se vydal před 45 lety. Co byl ve vaší kariéře onen rozhodující okamžik, klíčová událost?

Rozhodující okamžik? Chvíle, kdy mi moje maminka Maria del Rosario dala život. A kdy mi tatínek, který jako gynekolog sloužil u porodu, pomohl na svět. Začal jsem prý okamžitě křičet, jako by mě na nože brali.

Ale já jsem přesvědčený o tom, že jsem jim chtěl zazpívat. A vyzpívat se z té obrovské radosti, že jsem na světě. Druhý klíčový okamžik byla moje těžká havárie a to, že jsem byl tři roky od pasu dolů ochrnutý a upoutaný na nemocniční lůžko. Tehdy se rozhodlo o mém dalším životě.

Prohlásil jste, že na začátku své hudební kariéry jste zpíval mizerně. Kdy se to změnilo?

V okamžiku, kdy jsem se začal zcela intuitivně orientovat podle výrazného rytmu a podle zvuku elektrických kytar. Bylo to něco úplně jiného, než jak se hraje třeba folková hudba. Vlastně poprvé jsem se s elektrickým zvukem pořádně setkal v Americe – a tehdy se můj zpěv začal výrazně zlepšovat.

Platíte nejen za jednu z největších hvězd latino popu, ale také za velkého latino milovníka. Jsou pověsti o vašich milostných eskapádách pravdivé?

Lidé toho napovídají! Ale přitom jsem vlastně vzorný manžel. Ženatý jsem byl jenom dvakrát, zato mám osm dětí.

Osm?!

Tedy vím o osmi dětech. Třeba o nějakých dalších vědí jejich matky, já ne. Možná se ještě nějaká časem přihlásí.

Kdy jste se ženil poprvé?

V osmadvaceti, to bylo v roce 1971. Moje první manželka byla Isabela Preyslerová, novinářka ze smíšeného španělsko-filipínského manželství. Máme spolu dceru Elisabeth křtěnou Chabeli, které je čtyřicet. A dva syny, prvorozeného devětatřicetiletého Julia Jr. a Enriquea, jemuž bylo v květnu sedmatřicet. S Isabelou jsme se rozvedli v roce 1979. A pak jsem se v létě roku 2010 ženil podruhé.

Po dvacetiletém společném životě se mou druhou - a také současnou - manželkou stala nizozemská modelka Miranda Rijnsburgerová. Na mé druhé manželství už byl nejvyšší čas, protože máme s Mirandou pět dětí – nejstaršího Miguela, kterému je čtrnáct, pak třináctiletého Rodriga a Guilerma. Ten je ze všech mých osmi dětí nejmladší, v květnu mu bylo pět. A k tomu máme ještě dvojčata – jedenáctileté holčičky Victorii a Cristinu.

Když jsem s vámi mluvil před čtyřmi lety, bydleli jste v Dominikánské republice. Pořád to platí?

Žijeme vlastně střídavě na třech místech. V mém rodném Madridu, v Dominikánské republice, kde jsem koupil dům, ale snad nejvíc času trávíme v Miami na Floridě. Mimochodem, také proto, že i tři mé děti z prvního manželství na Floridě žijí. Je to krásný pocit mít všechny blízké po ruce a moci se s nimi pravidelně vídat.

Zmínil jste se o tom, že se na dobrý fotbal můžete chodit dívat. Děláte to?

Samozřejmě. Kdykoli jsem v Madridu, zrovna se hraje a mám čas, nenechám si ujít ani jeden zápas Realu. Zrovna před pár dny mi volali, že mi chce vedení Realu Madrid jako svému bývalému hráči příští měsíc udělit nějakou cenu. To mi udělalo velkou radost. Jsem rád, že se nezapomíná.

Na sklonku loňského roku jste byl svou mateřskou firmou Sony Music vyhlášen historicky nejprodávanějším světovým zpěvákem latino popu - vaše alba si opatřilo přes 300 milionů zájemců. Současně jste se s prodejem 23 milionů alb stal vůbec nejprodávanějším zpěvákem v historii španělské hudební scény.

Kromě těchto dvou zcela výjimečných cen, kterých si mimořádně vážím, mě potěšilo i to, že mi je předával tenista Rafael Nadal. Vedle fotbalu je totiž můj nejoblíbenější sport právě tenis. A mými dvěma favority jsou Rafael Nadal a Novak Djokovič. Rafa je něco jako můj další syn. Zrovna minulý týden byl u nás doma na návštěvě s celou rodinou.

A co vy sám, hrajete tenis?

Pokud jde o fotbal a tenis, už jsem jenom divák. Takový penzionovaný sportovec. V kondici se ale udržovat samozřejmě musím, na pódiu to potřebuju. Každý den cvičím. A piju dobré víno. Podle data narození je mi osmašedesát - když se ráno spatřím v koupelně v zrcadle, je mi jednou padesát, jindy čtyřicet, někdy dvě stě padesát. (smích) Nikdy ne osmašedesát! Není to zvláštní?

Jaké víno máte rád?

Červené. A před těžkými víny dávám přednost mladým, lehkým. V USA se za patnáct dvacet dolarů dostanou skvělá mladá vína, ve kterých je ukryta spousta lásky. A je mi celkem lhostejné, jestli jde o víno španělské, italské, francouzské, argentinské, jihoafrické, chilské, nebo kalifornské. Pokud mi chutná, nejsem žádný patriot.

Vaše kariéra trvá 45 let. Máte ještě nějaký velký sen?

Jako kluk jsem měl spoustu snů. Vlastně jsem byl takový mladý snílek. Ale ani s přibývajícím věkem mě sny neopustily. Jen jsou reálnější a tím i splnitelnější. Takový velký sen je pro mě každé vystoupení. Přeju si, abychom se s posluchači sešli na společné vlně. A když se to povede, jde o splněný sen. Věřím, že se mi něco takového podaří i v Praze, kde budu zpívat poprvé v životě.

Julio Iglesias (68)

  • Narodil se v Madridu jako Julio José Iglesias de la Cueva.
  • Během své 45leté hvězdné kariéry natočil 80 alb, jejichž prodaný náklad převýšil 300 milionů kusů.
  • V roce 1983 mu vydavatel Guinnessovy knihy rekordů udělil diamantovou desku za interpretaci písní ve 20 jazycích. Žádný jiný interpret zatím tuto trofej nezískal. Julio Iglesias dosud převzal 2 600 platinových a zlatých desek, představil se na 5 000 koncertech po celém světě, jeho vystoupení dosud navštívilo na 60 milionů diváků.
  • V roce 1988 převzal prestižní americkou hudební cenu Grammy a o rok později získal svou hvězdu na hollywoodském chodníku slávy. V roce 2007 se stal ve Francii Rytířem čestné legie a v roce 2010 obdržel doma ve Španělsku Zlatou medaili za zásluhy o umění.
  • Jeho prvorozený syn Julio je model, herec a zpěvák, druhý syn Enrique velká popová hvězda.
  • V sobotu 23. června bude koncertovat v pražské O2 Areně.