Josef Vinklář se narodil roku 1930 v Českém ráji. Bohužel však jeho rodina přišla kvůli požáru o střechu nad hlavou a museli se přestěhovat do Prahy. Tam začal Josef hrát v Dismanově rozhlasovém dětském souboru, a poté nastoupil do divadla satiry. Po válce dostal angažmá od Jana Wericha do Divadla Voskovce a Wericha.
V soukromí nebyl však Vinklář žádná výhra. Miloval večírky, ženy a alkohol. Poprvé byl ženatý s herečkou Janou Dítětovou, se kterou měl syna Jakuba. Ale i jeho druhá manželka Ivanka Devátá o životě s umělcem věděla svoje.
"S tím Pepíkem to bylo hezký. On byl vtipný, podívala jsem se do světa, ale pak přišly horory. To je pravda. Byla jsem s ním moc dlouho, rozum do hrsti jsem měla vzít dřív. Ale něco jsem tím získala – nadhled, zkušenost. On měl schopnost udělat ze všedního dne neděli. Tak strašně jsem mu podlehla, že to doteď nemůžu pochopit. Byla jsem úplně ochrnutá. Podlehla jsem mu naprosto ve všem," řekla herečka pro Českou televizi v pořadu 13. komnata.
Vinklář Devátou psychicky deptal, až si ho znovu vzala
Ivanka mu doma dělala rodinné zázemí a Vinklář chodil po barech, kde neuvěřitelně pil a proháněl ženské. Nakonec se z toho herečka sesypala a herce opustila. Také s ním měla syna, a to Adama. Bohužel ji pak herec začal psychicky vydírat a Ivanka se k němu vrátila, a dokonce si ho kvůli synovi znovu i vzala. Situace se ale opakovala a Devátá po dvou letech opět z manželství utekla. Tentokrát však definitivně.
Nakonec Josef Vinklář zemřel na rakovinu. Bylo mu 76 a svou nemoc dlouho tajil.
"Pamatuji se, že den před smrtí jsem mu přinesl pomeranče, byl v pohodě a chtěl, aby mu moje přítelkyně na druhý den uvařila vepřo knedlo zelo. Už se ho ale nedočkal," zavzpomínal pro Extra jeho syn.
Nebyl oblíbený mezi kolegy, donášel na ně a poukazoval na jejich chyby
Vinklář nebyl oblíbený ani mezi svými kolegy. Prý rád donášel a vlastně se choval stejně jako protivná postava doktora Cvacha z Nemocnice na kraji města, která ho proslavila. Na zkoušky sice vždy chodil připraven a role zvládal na výbornou, ale ke kolegům byl nekompromisní. Rád poukazoval na jejich chyby a při natáčení kvůli němu dost často panovala na place zlá krev a napjatá atmosféra.
V nemilost se u lidí dostal také kvůli své spolupráci s KSČ. Roku 1988 stál na Václavském náměstí po boku tehdejšího vedoucího tajemníka pražského Městského výboru KSČ Miroslava Štěpána. Když se však změnil režim, přestal se s komunisty stýkat a dělal, jako by jeho přátelení se s nimi nikdy nebylo.
