Pepo, Vaše pracovní aktivity jsou všeobecně známy, ale co ona dráha spisovatelská. Kolik „literárních“ děl jste už stvořil a budete v dráze spisovatele pokračovat?

„No, potěšili jste mne, když říkáte, že jsem spisovatel. Je fakt, že dneska tady vypouštíme do světa mojí osmou nebo snad už devátou knihu, s Terezou Bebarovou je to druhá, ale když se poohlédnu zpět, tak rozhodně netvořím milostné romány, detektivky, nebo dramata, ale dílka plná dobrot a tedy nejrůznějších receptů. Prostě píšu o tom, o čem něco vím, co je mou prací i koníčkem, prostě a jednoduše píšu o tom, co vítají naše chuťové pohárky a nač občas a rádi s chutí ujíždíme. A tak to bude i dál,“ s úsměvem vysvětlil pekař a cukrář.

O Vaší bohaté činnosti v kuchyni je toho známo docela dost, ale popravdě, říká se, že každý začátek je těžký. Jak to bylo u Vás, když jste se rozhodl pro své kuchařské řemeslo? Neříkejte, že vždy bylo vše ok a nikdy jste nic u plotny nezkazil?

„Ale to víte, že se občas něco nepovedlo. Nikdo nejsme zcela a úplně dokonalý, chybička se občas vloudí a v těch mých dětských a dospívajících začátcích se sem tam nějaká ta kuchařská ptákovina nepovedla. Jde o to, aby si každý řekl, jsem jenom člověk a chybičky se vloudí a náš život, ať chceme nebo ne, provázejí. Je potřeba se snažit jich vyvarovat, i když to ne vždy klapne. Takže suma sumárum, ano, nejsem stroj, aby se vše vydařilo do puntíku, ovšem omylů s věkem a zkušenostmi ubývá, navíc hlavně v případě, že svoji práci milujete. U mne je to, co dělám láska na celý život. Tak to prostě je a zůstane a nepřemýšlím o tom, by se něco mělo měnit a změnit,“ přiznal kategoricky Maršálek.

Jak bývá zvykem, Josefa na akci doprovázel i jeho manžel, Petr Tejml, a tak jsme využili příležitost a i jemu položili trošku dotěrnou otázku. Petře, Váš partner je docela významná kuchařskospisovatelskotelevizní hvězda. Co Vy, nemáte tak trošku pocit, že hrajete v rodině druhé housle?

„Tak to ani omylem. Oba děláme to, co nás baví, a máme rádi. Je fakt, že nejsem televizní hvězdou, ale nejsem ani jen domácím přicmrdávačem polehávajícím za pecí. Josef kuchtí, peče a já jsem řadu let chovatelem morčat. U nás doma jich máme přes tak nějak kolem 120 a žijí s námi ve společné domácnosti (úsměv). Mají samozřejmě své zázemí v jedné místnosti a v létě pobíhají po zahradě. Každý ten malý parťák má své jméno, ale když nějaké vypustíme z pusy, tak na něj neslyší. Nejsou to pejsci, prostě na zavolání nereagují. Jinak ale jsou to mazlové a naši parťáci. Máme to zařízeno tak, že já moc neklábosím Pepovi do kuchtění a on mi zase neradí v péči o tyhle mé drobečky. Samozřejmě sem tam nějakou kuchařkou poznámku prohodím, on zase předestře výchovnou poznámku, ale do toho, co je nám vlastní, si kecat nenecháme. Takže si žijeme pospolu a v pohodě a je nám dobře,“ s úsměvem informoval Petr Tejml.