Laufer svého času nazpíval píseň o kapitánovi Minaříkovi, který působil ve Svobodné Evropě jako špión. Když se vrátil do ČSSR, byl oslavován jako hrdina. Na Josefa Laufera vznikla složka. „K okamžitému přijetí opatření k ochraně Laufera (spojit se s ním!),“ psalo se v ní 3. března 1976.
V dokumentu z 15. dubna 1976 se píše následující. „Pramen se v nedávné době sešel se zpěvákem hudebního divadla v Karlíně Ladislavem Županičem, který uvedl, že písnička interpretovaná Lauferem na Festivalu politické písně v Sokolově 76 byla chápána mezi hudebníky jako ironie,“ vysvětluje složka.
Bobek byl jednáním Laufera zklamán
„Celá píseň ve srovnání s ostatními účastníky byla na velmi nízké umělecké úrovni, a to zejména, pokud se jedná o text. Po vysílání v č.s. rozhlase dle slov Županiče Josef Laufer údajně obdržel děkovný dopis z vysílače SE, kde je informován, že píseň o kapitánu Minaříkovi se stala v NSR velice populární a ve Švýcarsku si má vyzvednout honorář, který financovala SE jako projev ‚obdivu‘,“ zní další část.
„Laufer při poslední cestě do NSR se setkal s našimi pracovníky hudebních agentur a vytýkal jim, proč neustále zvou na umělecká turné Karla Gotta, kterého charakterizoval jako malého Čecháčka. Oni jako Židé by se měli spojit a prosazovat svoje zájmy,“ zní složka, která má pojednávat o jeho nevhodném chování.
Laufer o písni už pak nikdy nemluvil
Na kariéře Laufera to nezanechalo větší následky. O písni ale dále nehovořil. Až později, v roce 2009, byl na ni tázán jeho kamarád Pavel Bobek. Jeho odpověď byla nadevše upřímná.
„Mluvil jsem na tohle téma s jeho ženou Irenou Greifovou, jež mi řekla: ‚To víš, to je celý Pepa, on prostě rád šokuje. Proto napsal slova k téhle písni – akorát to tentokrát trochu přehnal.‘ Tak jsem ji zarazil, že tohle není žádná provokace, ale čistá kolaborace s komunistickým režimem,“ řekl Pavel Bobek pro Reflex.
Jeho žena ho obhajovala
„Jen pokrčila rameny: ‚Takhle to nemůžeš brát…‘ Pokud vím, tak chtěl jet do Ameriky, ale soudruzi mu řekli, ať na to zapomene, že u nich není zrovna dobře zapsán. A tak, aby si trochu vylepšil kádrový profil, napsal tuhle hrůzu,“ tvrdil Bobek.
„Dodnes si vzpomínám, jak jsme někdy v osmdesátých letech měli v Semaforu po premiéře večírek a najednou do divadla vstoupí nikdy nikým nezván, ale vždy naprosto suverénní Josef Laufer. Jen jsme na sebe všichni mrkli a začali jsme broukat refrén téhle jeho nechvalně proslulé písně,“ vzpomínal zpěvák.
„A myslíte, že na to nějak zareagoval? Ani v nejmenším! Jednoduše dělal, že to neslyší. V tu chvíli jsme toho měli tak akorát dost, takže se k němu někdo otočil a povídá: ‚Poslyšte, chlapíku statečný, co kdybyste zase odešel?‘ Vůbec ho to nerozhodilo – on je naprosto splachovací,“ zakončil svoje vyprávění. Informace přinesl portál forum24.cz.