Laufer se účastnil ještě dva dny před chystaným zákrokem tenisového turnaje osobností ve čtyřhře. Další den finalizoval přípravu premiéry rodinného muzikálu Ostrov pokladů.

Nečekané komplikace

O vzpomínky na poslední chvíle Laufera se podělil jeho blízký kolega. „V neděli, když jsme finišovali, mi řekl: „V pondělí jdu na ten zákrok, v úterý ti zavolám a doděláme to,“ řekl pro CNN Prima News jeho spolupracovník Zdeněk Hrubý. Dále také dodal, že Laufer počítal s tím, že zákrok bude banální a v nemocnici bude maximálně dva dny.

Během operace nastaly komplikace. Laufer musel být uvedený do umělého spánku. Od té doby byl v takzvaném vegetativním stavu.

Za umělcem chodila pravidelně jeho dcera Ester, která mu předávala vzkazy od kamarádů a kolegů.

Dcera mu dokonce donesla i nahrávku vzkazu od jeho manželky, kostýmní výtvarnice Ireny Greifové. Ta zemřela před dvěma lety. O její smrti se Laufer nedozvěděl.

Bohatý život

K umělecké kariéře ho přivedla až vojenská zkušenost. „Narukoval jsem v roce 1958 na Slovensko. Abych mohl vypadnout z kasáren, sestavil jsem divadelní soubor z kluků, kteří byli podobní exhibicionisti. Vystupovali jsme po vojenských klubech. Abych mohl sbalit holku, když jsem byl Čech a voják, musel jsem umět zpívat a trochu hrát na nějaký nástroj. Jeden romský důstojník, výborný houslista, mě naučil pár hmatů na basu. Hrál jsem s ním pak po svatbách. Jiný důstojník mi řekl, že když jsem takový šašek, jestli bych nechtěl na soutěž armádní tvořivosti. Blesklo mi hlavou udělat pantomimu. „Co to je pantomima?“ otázal se. „Člověk se pohybuje a nic neříká,“ vysvětlil jsem mu. „Když se nic neříká, to je velmi dobře,“ vzpomínal v rozhovoru pro iDNES z roku 2019.

„Začal jsem se o pantomimu hlouběji zajímat. Studoval jsem publikace, které napsali Jean-Louis Barrault a Tristan Rémy, a přečetl si román Františka Kožíka Největší z Pierotů. Smutný osud mima Deburaua, miláčka Francie, mě sebral. Byl mi blízký i Chaplin. O mnoho let později jsem napsal grotesku, v níž jsem si ho zahrál. Jedné paní se tak líbila, že ji poslala Chaplinově dceři Geraldine, která hledala představitele pro film o slavném otci. Pak jsem se s paní Chaplinovou potkal náhodou na Kubě, jezdívala tam na dovolenou. Dal jsem si s ní schůzku a udělal na ni několik Chaplinových grimas. Potěšilo ji to,“ podělil se o svůj nezapomenutelný zážitek.

To ovšem nebylo jediné významné setkání, které se mu vepsalo do paměti.

„V roce 1965 si mě vyhlédl anglický hudební manažer. Jednou mě v Londýně vzal na premiéru filmu Beatles Help! a pak do Ad Lib Club, kde byla oslava. Posadili mě ke stolu Beatles. George Harrison mluvil těžkým liverpoolským slangem. John Lennon se mě ptal, jestli jsem ze severu, asi mi zůstal akcent z dětství. Když jsem odpověděl, že jsem zpoza železné opony, řekl, že znal jednoho Poláka, co byl taky komunista. Ohradil jsem se, že komunista nejsem.“

Fanoušci známého herce si ho mohou připomenout ve filmech jako je Kameňák, kde ztvárnil legendárního Lea Kohna. Dále hrál také v legendárních snímcích jako byli Páni kluci nebo Panna a netvor.

K jeho osobě patřily bez debat i doutníky. Kdysi dokonce prozradil, že kdyby spočítal, kolik ho doutníky stály, mohl by si za ně pořídit dvě vily.

„Byl to jen odhad, ale skoro to tak je. Jednou jsem i řekl, že kdybych měl talent, tak bych se takhle nevytahoval,“ dodal.

Související články