Sourozenci našli zálibu v umění. Allan se kdysi snažil prosadit také jako herec. Ukázal se například v roli Itala v detektivce Martin a Červené sklíčko. V cizině se začal ovšem věnovat jiné profesi. Zálibu našel v kreslení.

Mezinárodní rodina

Allan si vybral jako svůj nový domov Británii, konkrétně Londýn. V roce 1940 se tam narodil. Otec Allana a Josefa tam sloužil za války jako lékař královského letectva RAF.

Ještě předtím se objevil ve filmech Jak se krade milión, Martin a červené sklíčko a Každý mladý muž.

„Rodiče spolu mluvili anglicko-španělsky. Pro mě a bráchu, který se v Anglii narodil, byla venku hlavním jazykem angličtina. Doma k tomu přibývalo několik španělských vět. Jaké slovo padlo do pusy, to se použilo. Nikdy jsem žádný jazyk nevnímal jako cizí, nerozlišuju v sobě ani národnosti. Považuju se za Evropana. V Anglii jsem měl hezké dětství, máma se o nás pečlivě starala. Trápil ji bratr, z něhož se stával dobrodruh, kterým byl pak celý život. Lítal za tmy venku, a když už byla máma strachy mrtvá, objevil se s vysvětlením: „Zabil jsem tygra. Byl ale tak těžký, že ti ho nemůžu ukázat.“ Kamarádili jsme se s letci. Dodnes vzpomínám na kapitána Normana, který pro mě s bráchou vyřezal dva stíhací letouny Spitfire. Dal bych za to nevím co, kdybych je mohl mít doma, ale ztratily se,“ prozradil o jejich rodině v roce 2019 v rozhovoru pro iDNES.

Allan zdědil malířský talent po tátovi. Jeho talent byl opravdu velký. Kreslil dokonce animované filmy. Anglie se i přes slibnou kariéru nakonec nestala jeho domovem.

Rozhodl se přestěhovat na Tenerife. Tam se začal věnovat parapsychologii. Vrátil se i na televizní obrazovky. Měl svůj vlastní pořad.

Josef se rozhodl srdcem

I Josef měl možnost z komunistického Československa prchnout. Díky rodině měl kontakty ve Francii, Španělsku a Anglii. Herec nakonec zůstal v České republice.

Začátek života trávil v Anglii. Česky se začal učit až v sedmi letech, poté vystudoval herectví. Mimo to byl i úspěšným zpěvákem, textařem, režisérem i kaskadérem.

„Důvodů bylo víc. Měl jsem v té době ještě docela růžové představy o budoucnosti a také jsme si říkal, že domov je tam, kde jsem dostal první facku a první pusu. Moje žena byla těhotná a navíc s malým Kájou. Teprve dnes umím ocenit, jak skvělé mi poskytla zázemí,“ vzpomínal na období rozhodování Laufer.

Umělecké geny

Josef a Allan zdědili umělecké geny po rodině jejich otce. „Táta pocházel ze severní Moravy, z rodiny židovských liberálů. Jedna z jeho sester byla operní pěvkyně,“ prozradil Laufer.

„Táta vystudoval medicínu a byl plný ideálů. Ve 26 letech se rozhodl pomoct republikánům bojujícím proti generálu Francovi a narukoval do občanské války ve Španělsku. Pomáhal zraněným jako chirurg. V nemocnici interbrigadistů se seznámil s mou maminkou, která tam pracovala jako dobrovolná sestra. Výborně tančila a byla krásná. Ještě ve stáří doma chodila namalovaná a na šteklích, co kdyby někdo přišel. V dětství prodělala tyfus a celý život ji sužovalo zdraví. Snášela to ale statečně. Vyrostla na velkém statku. Její táta finančně pomáhal republikánům, a když Franco vyhrál, rodině vše vzali,“ podělil se o vzpomínky na náročné období.

„V roce 1939 pak interbrigadisty internovali do sběrných táborů ve Francii. To už byli rodiče manželé a máma čekala mě. Její kamarádka Rosita byla jako ona v osmém měsíci, za muže měla také Čecha. Tak se spolu vydaly pěšky na 800 kilometrů dlouhou pouť přes Pyreneje, aby vyhledaly své muže. Nevěděly, v jakém táboře jsou, ale zapracovala ženská intuice. Když slyšely o táboru v Les Sables-d´Olonne u La Rochelle, instinktivně tam zamířily a muže našly. Byla tam bída a hlad. Na svět jsem přišel v místní nemocnici. Vážil jsem pět kilo a dostal jméno José Francisco Pérez Rodriguez de Montagnes Laufer. Před pár lety jsem byl poprvé ve svém rodišti. Setkal jsem se s panem starostou a nechal si vystavit na matrice rodný list,“ svěřil se s emotivním příběhem jeho rodičů.

Související články