Tmavým srostlým obočím a jižanským temperamentem v sobě Josef Bláha nezapřel geny z matčiny strany; jeho maminka pocházela z dnešního Slovinska, kde herec rovněž strávil své dětství. Do svých 11 let, kdy se s rodinou přestěhoval do Písku, ani neuměl česky. Začátky v Čechách proto pro něho nebyly jednoduché, bojoval s novým jazykem a zvláště s hláskou "ř".

Bláhovi později přesídlili do Prahy, kde mladý Josef objevil kouzlo divadla. Přidal se k ochotnickému spolku a rodičům oznámil, že se chce stát hercem. Otec z toho nebyl dvakrát nadšený, přál si, aby se jeho syn stal raději lékařem, ale na to Josef neměl buńky ani školní prospěch. Po obchodní škole začal navštěvovat konzervatoř.

Studium přerušila válka; Bláha vystřídal několik podřadných povolání a dostudovat mohl až po osvobození. Na konci války se seznámil se svou budoucí manželkou Bohumilou, se kterou měl později dva syny. Bohumila pocházela z Rakovnicka; aby si ji mohl vzít, musel podle místního zvyku pěkně v obleku a kravatě požádat o svolení jejího otce. "Byl jsem tak nervózní, že jsem skoro nemohl mluvit. A při obědě, podávala se svíčková, jsem si z nervozity strčil knedlík místo do pusy do ucha," vyprávěl herec s úsměvem.

Hercem i v běžném životě

Stejně jako mnoho jeho kolegů, i Bláha vstoupil po válce do komunistické strany. Po převratu v roce 1948 ale změnil názor a nevěděl, jak by se ze stranického členství vykroutil. Jednoho dne přišel do divadla celý zdrcený a pověděl kolegům, že se mu stala strašná věc: během výletu na Karlštejn někde ztratil členskou legitimaci a moc se bojí, že ho za to ze strany vyloučí. Přes jeho sehraný nářek se tak skutečně stalo - z KSČ musel odejít. "Po letech jsem se ho zeptala, kde má tu stranickou legitimaci. Přiznal, že pochopitelně v nočním stolku," vyprávěla po Sametové revoluci Jiřina Jirásková.

Bláhův profesní život byl spojen především s Vinohradským divadlem, kde působil po čtyři dekády. Zde se také poznal s Vlastimilem Brodským, který se stal jeho blízkým kamarádem. Spojoval je zejména podobný smysl pro humor a recesi. Často si společně dělali legraci z fanoušků, kteří za nimi přicházeli do šatny pro autogramy: sehrávali před nimi natolik věrohodné hádky, že lidé vyděšeně utíkali pryč.

Tajně pozoroval sukně

Bláhova tvář vešla ve známost na konci 60. let díky roli inspektora Brůžka v kriminálním seriálu Hříšní lidé města pražského. Od té doby se zařadil mezi televizní a filmové stálice a během života si zahrál v celé padesátce filmů. Typově se hodil do rolí přísných šéfů i dobráckých taťků, v 80. letech ho režisér Polák často obsazoval do filmů a seriálů pro děti.

Přestože nikdy nehrál zrovna svůdníky, na ženy působil Josef Bláha jako magnet. Mezi kolegy se šuškalo, že se potají dívá za každou sukní, a spekulovalo se dokonce o jeho románku s Ivou Janžurovou. K nelibosti manželky si později našel mladší milenku, se kterou byl v kontaktu až do své smrti. Mimomanželský poměr nijak neskrýval, a zvykla si na něj i jeho žena.

Na smrtelné posteli pivo a rum

Posledních pět let života Bláhu sužovala rakovina jícnu, v posledním stadiu už nemohl ani jíst a tekutiny mohl konzumovat jen s pomocí brčka. Manželka se o něj v těchto těžkých chvílích starala a dopřávala mu i jeho milované pivo. V prosinci roku 1994 Bláha náhle ochrnul na polovinu těla a musel do nemocnice. "Tam jsme mu ještě s maminou nosili lahvičky rumu, a krátce potom na svatého Mikuláše zemřel," vzpomínal jeden z jeho synů. V době smrti bylo Bláhovi 70 let.