Česko se stále vzpamatovává z náhlého úmrtí herečky Libuše Šafránkové, největší ránu její odchod ale pochopitelně znamená pro její rodinu a zvláště pak pro jejího manžela Josefa Abrháma, který po jejím boku stál takřka padesát let. Zármutek je natolik silný, že herec dokonce musel podle webu pluska.sk opustit byt, v němž s Šafránkovou žili, a na čas se i se zbytkem rodiny přesunul do jejích rodných Šlapanic u Brna.

Rezignace jako lék na bolest

Josef Abrhám čas od času rád filozofoval o životě a v jednom z rozhovorů se dotkl i tématu bolesti a smutku. Prozradil tehdy, jak s chmury bojuje a co mu pomáhá. „Když je mi psychicky opravdu zle, úplně nejhůř, když už to nejde dál, tak osvobozující je rezignace. Musíte se zachránit sám, usilovat o ni i s nasazením života, jinak vás ta negace zahubí. Není to cynismus, je to obrana a posila. Díky rezignaci znovu naberete síly a nahodí se zpátky ten řemen,“ nechal se podle Aha! Abrhám slyšet při uvedení filmu Přijde letos Ježíšek?.

Je tedy dost možné, že v současné době právě ze své životní filozofie čerpá a snaží se s její pomocí získat zpět sílu, která se s odchodem jeho nejmilovanější vytratila. Kromě lítosti a stesku ale herec již delší dobu bojuje i se zdravotními problémy.

Zemřít ve spánku

Právě i kvůli zdravotnímu stavu mají o herce jeho blízcí velký strach. Na fotografiích z pohřbu Libuše Šafránkové Abrhám vylekal i veřejnost, neboť na nich seděl na invalidním vozíku a byl výrazně pohublý.

Společně s radami na zahnání smutku se Abrhám pustil před lety i do otázky smrti. „Těch osm hodin, co v noci spíme, se dostáváme do jiné formy existence. Já nevím, kde je ten pravý život. Možná že je právě v tom snu, těch osm hodin, kdy o sobě nevíte a tělo si mezitím dělá pořádek,“ přemýšlel herec nahlas. „Klidně se ale může stát, že už se ráno nemusíme probudit. Někdy bych za to byl i rád. Zůstat navěky v některém snu. To by nebyl špatný odchod,“ dodal ještě.