Ten, kdo má rád stálice na televizních obrazovkách, rozhodně ví, kdo je to Jolana Voldánová. Není divu, 18 let je dost dlouhá doba, aby se nám někdo vryl do paměti.
Když nám tato půvabná tmavovláska v neděli 16. června na závěr Událostí v přímém televizním přenosu oznámila, že se s námi loučí, protože v hlavní zpravodajské relaci končí, někteří si pomysleli, že si dělá legraci.
Jiní nechápavě hleděli na televizní obrazovky, kde už běžel úplně jiný program, a jako by si nedokázali představit, že „dnes“ Jolanu Voldánovou viděli v hlavních zprávách naposledy…
K tomuto kroku jste se odhodlávala docela dlouho, že?
To máte pravdu. V posledních několika letech jsem si stále častěji kladla otázku, jestli je to opravdu „všechno“, co od svého pracovního života chci. Je to jako když vás definitivně zařadí do nějaké škatulky a nikdo už nepředpokládá, že byste ji mohl, nebo dokonce chtěl definitivně opustit. Na jednu stranu jste v komfortní zóně, kde se cítíte bezpečně, na stranu druhou vás ty stojaté vody začínají stále víc unavovat. Proto bylo to rozhodování těžké: opustit bezpečí a jistotu a tedy práci, ve které se mi daří, nebo udělat ostrý střih, začít znovu a zkusit něco úplně jiného. Jsem zhruba v půlce svého žití i konání, a proto byl nejvyšší čas na změnu.
Předpokládám, že jste tento krok probírala i s manželem. Jak reagoval?
My jsme o tom mluvili opravdu hodně a často. Můj muž je vnímavý a velmi dobře věděl, že na tohle životní rozhodnutí jsem stejně sama. A že nemá smysl do toho moc zasahovat. Snad jen ukazovat další cesty, které se nabízejí. Ale stejně byl, myslím, překvapený, když jsem se rozhodla definitivně.
Prozradíte, co bylo tou pověstnou „poslední kapkou“, která definitivně rozhodla, že z postu moderátorky hlavních zpráv ČT odcházíte?
Nebyla žádná poslední kapka. Prostě to byl vývoj, který trval určitou dobu. Byla jen otázka, kdy se to stane. A protože skoro nikdy nedělám ukvapené kroky, dospěla jsem k definitivnímu rozhodnutí někdy na podzim loňského roku. Konkrétní datum jsem pak znala asi dva měsíce dopředu.
Svým šéfům jste přednesla důvody, proč chcete skončit, a oni je respektovali. Vážně vás nepřemlouvali, abyste zůstala?
Ano, respektovali a myslím, že jim velmi dobře rozuměli. Každý z nás v určitém věku profesně prožije něco zásadního, něco řekněme jako „vyhoření“. A kdo už má čas tzv. stojatých vod za sebou, rozumí. Chtěli, abych si to ještě jednou promyslela. Ale nebylo co. Já svoje rozhodnutí neměním právě proto, že k těm opravdu zásadním směřuju poměrně dlouho. Proto jsme se domluvili rychle.
Prozradíte našim čtenářkám a čtenářům ty důvody?
Myslím, že jsem je už docela popsala. Prostě jsem si svůj další život začala představovat docela jinak. A protože mám bujnou fantazii, začal mě lákat, až přímo vzrušovat ten pocit větší nezávislosti. A to podotýkám, že nejsem zrovna dvakrát dobrodružná povaha. Takže to se mnou už bylo vážné. Usídlila se u mě nuda a trvalá vyčerpanost z toho, co dělám. Už žádné pocity štěstí, žádné další mety, které bych ještě chtěla zdolávat. Kdo prošel televizním zpravodajstvím, ví, o čem mluvím. Je to velmi specifický prostor a profese. A asi bylo logické, že se mi po těch dvaceti letech energie, kterou jsem do něj vkládala, přestala vracet. Víte, v nerovnováze nelze žít dlouhodobě a bez následků. Alespoň já to neumím.
Co vám jako první prolétlo hlavou, když jste se 16. června rozloučila s diváky a na kameře zhaslo červené světýlko?
Obrovská úleva. Dokázala jsem to.
Svým rozhodnutím jste překvapila nejen diváky, ale i své kolegy ve zpravodajství, protože tato zpráva se držela v utajení. To byl záměr televize, nebo váš?
Bylo to moje přání. Věděla jsem, že to vyvolá řadu reakcí i emocí. Chtěla jsem se vyhnout spekulacím a neměla jsem chuť řešit to s kýmkoli dopředu. A taky jsem si to poslední vysílání chtěla sama vychutnat, užít se vším, co k pořádnému překvapení patří.
Na šok reagují různí lidé rozdílně. Která reakce vás hodně překvapila?
Víte, dvacet let jsem pracovala s informacemi. Vím, jak je utřídit a poskládat, aby sdělení bylo jasné a srozumitelné. Možná i to byl důvod, že můj odchod lidé uvnitř televize i mimo ni většinou dobře pochopili. Vlastně mě překvapil jen jeden kolega, který nechtěl věřit, že to bylo skutečně jen a jen moje rozhodnutí.
Prozradíte, která z televizí reagovala nejrychleji na fakt, že držitelka čtyř cen TýTý v kategorii Nejoblíbenější tvář zpravodajství je volná?
Možná vás překvapím, ale byla to znovu Česká televize.
Jaký kolega z České televize Jolaně Voldánové vyloženě schází? A co její děti, chybí jim maminka na obrazovce? Čím ji potěšil kolega, moderátor Jan Kraus? Přečtěte si v nové Vlastě 47/2013.
