Voldánovou diváci milovali. Za moderování obdržela čtyři ceny za nejoblíbenější tvář televizní obrazovky. Po konci úspěšné televizní kariéry zamířila do Nadace Charty 77.

Talent od dětství

Jolana už od třetí třídy hrála v rodných Pardubicích ochotnické divadlo. Není se tak čemu divit, že se toužila dostat na DAMU. Přihlásila se tam rovnou třikrát. Ani jeden z pokusů ovšem nebyl úspěšný.

Neúspěch ji neodradil. Nakonec se vydala trochu jinou cestou, která jí nakonec vyšla. Začala pracovat jako moderátorka v Českém rozhlase. O pár let později se stala moderátorkou nejprestižnější zpravodajské relace na České televizi. Tohoto úspěchu dosáhla už v pouhých pětadvaceti letech.

„Na Československý, respektive Český rozhlas nikdy nezapomenu. Já jsem sice z divadla a recitování měla docela solidní základy toho, jak správně mluvit do mikrofonu, ale to bylo tak asi všechno. Tady jsem se v praxi a za pochodu učila základy žurnalistiky, tady jsem se mnohem lépe naučila pracovat se svým hlasem. A to mi pak výrazně pomohlo i v začátcích televizní kariéry,“ vzpomínala v rozhovoru pro web Ženy s.r.o.

Přirozená a trendy

Od začátku své kariéry se vizuálně Voldánová příliš nezměnila. Na počátcích moderování v roce 1998 nosila Jolana krátké vlasy s prosvětlenými melíry. Tento účes byl tehdy velmi trendy.

Později si oblíbila přirozenou hnědou barvu s jemnou ofinkou, kterou nosila vyčesanou směrem do obličeje. Časem si nechala vlasy narůst do delšího mikáda. U polodlouhých vlasů v přirozených tónech zůstala dodnes.

Touha po herectví

Jolana Voldánová původně snila o herecké kariéře. Trápila ji ovšem vada řeči, kterou svou urputností nakonec překonala. „Neuměla jsem správně vyslovovat sykavky, a tak mě maminka dovedla na logopedii k Mílovi Kučerovi, aby mě té dětské patlavosti zbavil. A kromě toho, že se věnoval logopedii, vedl v té době v Lidové škole umění dramatický kroužek. A když mě naučil někdy ve třetí třídě správně mluvit, nabídl mi, jestli bych tam nechtěla chodit. „Máš takovej zajímavej hlásek a nebojíš se, nestydíš. Nechtěla bys s námi hrát divadlo?“ Zkusila jsem to a divadlo mě chytlo. Zatímco jiné děti přicházely a odcházely, já zůstala až do doby, než jsem se přestěhovala do Prahy,“ vzpomínala pro iDNES.

I přes obrovskou snahu se Jolana herečkou nestala. Mohl za to právě fakt, že ji nevzali na DAMU.

„Myslím, že jsem narazila na nějaké své meze, které už jsem nedokázala překročit. Nebyla jsem z těch, kteří by se zase tak extrémně rádi předváděli, a pamatuji si, že před komisí mě tréma hodně svazovala. Nikoliv v naučených monolozích, básničkách a prózách – v tom myslím problém nebyl. Ale ve chvíli, kdy jsem měla představit samu sebe, trochu víc odhalit nitro, co je uvnitř, což mi nikdy moc nešlo – na tom jsem vyhořela. Sebekriticky už dávno přiznávám, že ve mně prostě nebyl takový talent, jaký byl očekáván od člověka, který chce studovat divadelní akademii.“

Roli herečky si přeci jen vyzkoušela. Ukázala se například v seriálech Vyprávěj a Neviditelní nebo ve filmu Santiniho jazyk.

Utajovaný otec

Jolana si své soukromí pečlivě hlídá. Například totožnost otce svého prvního syna tají. Syn dokonce nosí i její příjmení.

„Tatínek fungoval a funguje, ale protože jsme poměrně brzy věděli, že klasickou rodinu spolu nevytvoříme, požádala jsem ho, zda by mu nevadilo, kdyby se Vojta jmenoval po mně. A jsem ráda, že souhlasil, protože než se teď Vojtovi narodil syn, byl jediným mužským pokračovatelem našeho sedláckého rodu z Vysočiny, který sahá až do začátku 16. století. Jediná dostupná babička byla v té době moje maminka, jenže ta ještě pracovala, takže jsem si musela k Vojtovi najít paní na hlídání a možná jsem byla v té době jedna z prvních průkopnic, co to veřejně přiznaly,“ svěřila se v rozhovoru pro iDNES.

Související články