Job týdne: Šansoniérka (rozhovor se zpěvačkou Renatou Drössler)

Job týdne: Šansoniérka (rozhovor se zpěvačkou Renatou Drössler)
Job týdne: Šansoniérka (rozhovor se zpěvačkou Renatou Drössler)
Zdroj: Lenka Hatašová
Prohlédněte si všechny fotografie (4)

Přezdívají jí "česká Marlene Ditrich" - a ona Marlene skvěle hraje v divadle. Jinak ale podobnost končí, protože jak zpěvačka Renata Drössler tvrdí: "Každý člověk je originál." Nedávno jí vyšlo nové CD Znovuzrozená spojené se zajímavým fotografickým projektem.

Jak vypadá váš pracovní režim - na čem je nejvíc závislý a co vaše práce přesně obnáší?
Živím se zpěvem a herectvím, což si žádá výkony podložené emocemi a také i trochu speciální pracovní režim. A jelikož jsem maximalistka, mám i dost práce. Pokud zrovna nevystupuji v rámci svého šansonového recitálu třeba v Salmovské literární kavárně nebo se nepřevlékám za Marlene Dietrich v Divadle pod Palmovkou ve hře Edith a Marlene, zkouším se svým fenomenálním klavíristou Petrem Ožanou. Práce na šansonu totiž zabírá hodně času a energie. Každou novou píseň je třeba emocionálně prožít, a to se nestane lusknutím prstu - dostat písničku pod kůži, do srdce, do duše...to někdy trvá celé měsíce. Pravidelně se navíc věnuji i tvorbě pro děti, což mne moc baví. Sama mám dvě dcery, Karolínu (23) a Natálii (10), a jsou to právě ony, kdo tvoří při nové hře moje první publikum.

SOUTĚŽ: Vyhrajte jedno ze tří 2CD Renaty Drössler

Bez čeho byste se opravdu neobešla?
Zcela jistě bez hlasu. Doby carských večírků a bohémského života jsou dávno za mnou, dnes pečuji o svou tělesnou i duševní schránku, jak se dá. Nepiju alkohol, nekouřím, hledám klid a nadhled.

Proč jste si vybrala právě svůj obor, čím vás okouzlil a jaký k němu máte vztah dnes?
Můj obor je šanson, neboli divadlo v písni. Vystudovala jsem DAMU, i když jsem odjakživa chtěla být zpěvačkou. Asi jsem už podvědomě pomalu směřovala tam, kam mne to vždy táhlo, kde jsem si žila svůj vnitřní svět a kde jsem dostávala křídla.

Jaká je ve vašem oboru konkurence?
Pojem konkurence nemám moc ráda, podle mne je každý jedinečný originál, každý má své publikum a každý mu dokáže nabídnout něco jiného. Umění nelze měřit univerzálním metrem - už dávno jsem pochopila, že daleko důležitější než soupeřit je přát kolegům v oboru upřímně jejich úspěch, protože i pak se dostaví ten můj. Rčení dej a bude ti dáno a přej a bude ti přáno je z mé vlastní zkušenosti jeden z nejdůležitějších principů spokojeného života.

Jsou okamžiky, kdy vás vaše práce nebaví? A jak je překonáváte?
Má práce vždy byla a je mým univerzálním lékem na cokoli. Zpívat a hrát mne baví moc, jediné co musím občas překonat, je únava. Termíny vystoupení jsou ale dlouho dopředu dané, takže rušit se dají jen ve výjimečných případech. Mně ale stačí vejít do divadla, zavětřit tu specifickou vůni šaten, rozsvítit světlo u zrcadla, začít s líčením, a únava je pryč. Vrátí se, až jí to po představení či koncertě dovolíte.

Co je nebo bylo pro vás nejtěžší se naučit?
I když jsem narozená ve znamení Panny, a ještě k tomu v ascendentu Panny, není zrovna mou silnou stránkou systematičnost. Nejraději bych dělala všechno a pokud možno najednou, ale to dost dobře nejde. Takže se snažím nacházet řád a systém ve všem co dělám, a ulehčovat tak život sobě i druhým.

Existuje osobnost v oboru, ke které byste se chtěla přiblížit nebo vás inspiruje?
V mém oboru mě inspiruje mnoho osobností, zejména v zahraničí. Někdy trávím celé večery u YouTube a pouštím si šansoniéry z celého světa. Ale každý jsme originál a vycházíme ze svých psychofyzických predispozic. Šanson je o vnitřních pocitech, které se okopírovat nedají. Jsem ráda sama sebou, v práci i v životě.

Jaké nejčastější předsudky o vašem povolání lidé mají?
Občas se setkám s názorem, že herci a zpěváci se vlastně jen baví a mají za to nepřiměřeně hodně peněz. Umělci jsou ale lidé se speciálním darem, kterého se jejich prostřednictvím může dotknout i široká veřejnost. Jenomže za dary se platí, a nejen penězi...

Nedávno jste se prezentovala v rámci projektu Znovuzrozená. Řeknete nám k němu něco bližšího?
Projekt Znovuzrozená je vlastně moje nové exkluzivní výběrové 2CD šansonů, jehož součástí je unikátní booklet složený z třiceti mých fotografických aktů. S fotografkou Lenkou Hatašovou jsme v průběhu uplynulého roku dvakrát navštívily Slovinsko, kde obrazy vznikly. Momentálně jsou do konce listopadu k vidění v galerii Dům U Kamenného zvonu na pražském Staroměstském náměstí, prodejní výstava bude pak putovat po českých i evropských městech. Rády bychom jejím prostřednictvím shromáždily finanční prostředky na pomoc těžce postižené ženě s velmi dramatickým osudem.Podtextem projektu je poklona kráse ženy a také přicházející době, která neznamená konec, ale nový začátek.

Která píseň z vašeho nového CD vás nejvíc potrápila?
Všechny písně jsou takové moje děti a na všech jsem pracovala stejně poctivě a usilovně a s láskou. Některým jsem věnovala více času a některým míň. Nedokážu ukázat na jednu a říct: ta mi dala zabrat.

A taky je to spousta textů. Jak se učily?
Pokud mám jasno, co chci sdělit a jak to chci sdělit, tak se ta píseň pak učí sama. Pro mne jsou nové texty, které přijmu za své, velká radost a euforie..

Jaké máte pracovní plány na předvánoční čas?
Vánoce jsou především časem sounáležitosti, takže jako každoročně mám v plánu několik benefičních vystoupení, za jedním pojedu dokonce až do jihomoravských Luhačovic. Chystáme několik prezentací v rámci distribuce 2CD a projektu Znovuzrozená, pro dětské diváky jsem připravila novou vánoční pohádku a 21. prosince, tedy přesně v den, kdy končí mayský kalendář, vystoupím pro své fanoušky symbolicky při svíčkách v pražské Salmovské literární kavárně.

 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky