První příčky hitparád a vyprodané koncerty ve sportovních halách jsou ovšem pro skupinu už jenom vzpomínka, a to prý nikoli bezvýhradně milá.

Svým současným repertoárem se totiž tak trochu otočila zády ke vkusu masového publika i hudebních redaktorů komerčních rozhlasových stanic.

Rozhlasovým éterem se rozezněly písně jako zmiňovaná Mám jednu ruku dlouhou, Chtěl bych se jmenovat Jan; další desky přinesly singly Demáček, František, Krtek, Nad stádem koní a Totále.

„Když jsme začínali, měli jsme za to, že natočíme desku a budeme se živit jinou profesí než muzikou. Zkrátka jako ,slušní‘ lidi. I po desce Ppoommaalluu jsem čekal, že si při práci občas zajedeme zahrát do nějakého menšího klubu. Publika chodilo málo, někdy deset, jindy padesát návštěvníků.

Vůbec by mě nenapadlo, že ten film bude taková rána. Najednou s námi zpíval naše písničky šestitisícový dav. Dneska si zase rádi zahrajeme klidně v poloprázdném klubu,“ bilancuje Radek Pastrňák.

On sám ostatně nikdy nebyl prototyp rockového lídra, který se opájí vlastní slávou. Ta mu byla mnohdy spíš na obtíž. „Jsem docela stydlín, nemám rád focení. A nerad někomu vysvětluju svou práci… V průběhu let se mi snad podařilo se s popularitou popasovat, ale občas mi vadí tak jako na začátku.“

Dáme pár piveček…

Fakt, že kapela vyklidila mediální prostor snaživějším kolegům, neznamená její umělecký spánek. Momentálně jsou muzikanti zavření ve studiu, aby pravděpodobně v září spatřilo světlo světa jejich osmé řadové album. Vyjde po pěti letech od poslední nahrávky Votom.

Zdroj: Youtube

„Bylo období, kdy jsme vydávali desky dost brzy po sobě. Jenže jak nám přibývají léta, ubývá materiálu, o kterém jsme přesvědčeni, že ho chceme zaznamenat na cédéčko,“ vysvětluje upřímně bubeník Richard Kroczek ml.

„Nyní jsme asi tak ve třetině práce na novince. Zatím nevíme, jak se bude jmenovat, toto rozhodnutí si necháváme vždycky na konec. Až bude hotovo, dáme si pár piveček, znovu poslechneme všechny písničky a uvidíme, k čemu nás budou inspirovat. Každopádně to bude deska pro všechny, kdo na nás ještě nezapomněli,“ ohlašuje Richard Kroczek všem fanouškům skupiny Buty.