Staňte se předplatitelem našich časopisů
mojepredplatne.cz

Co dělá herečka Jitka Schneiderová?

Jitka Schneiderová si zahraje v chystaném muzikálu Rebelové
Jitka Schneiderová si zahraje v chystaném muzikálu Rebelové
Zdroj: Profimedia.cz

I když o sobě v loňském roce dávala vědět především svým pravidelným běháním, letos Jitku Schneiderovou (47) uvidíme určitě ještě v jedné roli. Zahraje si v chystaném muzikálu Rebelové.

Co se vám jako první vybaví, když se řekne Rebelové?

Určitě Zuzka Norisová a Honza Révai. A pak se mi vybaví ty závěrečné scény. Mám úplně husí kůži, když o tom mluvím. Ten závěr, kdy je jejich láska zničená okupací, hloupostí lidí a systémem.

V šedesátém osmém jste ještě nebyla na světě, přesto se musím zeptat, jak jste na tom se znalostmi o této době?

Vím toho poměrně dost. Vím přesně, co se dělo, u nás doma se to hodně řešilo. A když přišel osmdesátý devátý rok, tak se moje maminka modlila, ať nikde nic neříkám, aby se nic nestalo. Připomínala mi osmašedesátý, co se tehdy dělo. Strašně se bála. Já ne, mně bylo sedmnáct a prožívala jsem to všechno úplně jinak. Dodnes to mám všechno spojené i s tou revolucí.

Když zavzpomínáte na svá teenagerovská léta, byla jste rebelka?

Ano, byla jsem taková upřímně otevřená (smích), ale myslím, že to bylo v normě. Nějaké průšvihy jsem určitě dělala, ale všechny byly pochopeny v rámci věku. Nejvíc si opravdu pamatuji toho 18. listopadu, noc a následné ráno ve škole, kdy nám říkali, že se nic neděje a že je to věc Prahy a vysokoškoláků. A já jsem se tenkrát zvedla a řekla jsem, že si to nemyslím.

Byla jste hodně odvážná…

Když to moje máma zjistila, tak úplně zbělala. Pak mě zatáhli, ať už nic neříkám, protože se báli. Mně to tenkrát vůbec nedocházelo.

Na loňský rok nebude většina umělců také dobře vzpomínat. Jaký jste ho měla vy? Přišla jste o hodně práce?

Spousta projektů se samozřejmě posunula nebo zastavila, ale třeba v červenci a srpnu jsem hrála se Studiem DVA na Vyšehradě, měla jsem tam i nějaké dny natáčení, další roztočené věci budeme dotáčet příští rok v létě. Nějaké zkoušení, které bylo plánované, se také uskutečnilo, takže úplně bez práce jsem nebyla. To základní mi zůstalo, ale některé jiné, drobnější věci se samozřejmě zrušily.

Odpočinula jste si alespoň trochu v karanténě, nebo jste dělala všechno to, na co v běžném provozu nemáte čas?

Ze začátku to bylo psychicky náročné, protože nikdo nevěděl, co bude, a fakt to na všechny doléhalo. Nebyly roušky, všichni se báli, nikdo nevěděl, co se děje. To pochybení vlády bylo obrovské. A protože jsme nic podobného nikdy nezažili, tak se všichni orientovali za pochodu. Pak jsme se s tím už nějak srovnali a ke konci toho prvního nouzového stavu, musím říct, že už to bylo dlouhé. Už jsem byla pocitově a psychicky úplně vyčerpaná. Člověk nikam nesměl, pořád se musel chránit. Byla jsem ráda, že jsem mohla zase do práce, jenže pak to přišlo znovu.

Jitka Schneiderová Jitka Schneiderová Zdroj: Profimedia.cz

Stihla jste v létě někam vycestovat?

Byli jsme s rodinou na konci června v Chorvatsku a bylo to krásné. Skoro nikdo tam nebyl, všechno bylo v pohodě, to už se asi nikdy nestane. (smích) Zažila jsem překrásné dny, kdy jsem byla sama na pláži několik hodin, bylo to opravdu moc hezké.

Tradičně vás vídáme i na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, který se loni neuskutečnil. Konala se pouze přehlídka TADY VARY, v rámci které bylo v devadesáti šesti českých kinech promítnuto šestnáct filmů. I na ní jsme vás mohli vidět krásně „vystajlovanou“. Jak dlouho vám trvá, než se připravíte na podobnou akci?

Mám obrovské štěstí, že mě na většinu společenských akcí připravuje můj blízký přítel a stylista Honza Pokorný. V případě filmového festivalu mu už v březnu říkám: „Honzo, budou Vary.“ On odvětí, že máme čas. Říkám si, možná mě pozvou, možná ne. Zamyslím se, zda jsem neudělala předchozí rok nějaký průšvih, doufám, že ne a že to tak nějak vyjde. Pak přijde duben a znovu říkám Honzovi. „Tak mě pozvali, co si vezmu na sebe?“ A on pořád, že je ještě čas. Tak nějak to probíhá. Každopádně šaty na zahájení jsou vždycky oříšek. Buď se objednávají v zahraničí, nebo v butiku v Pařížské. Naši stylisti komunikují, jakou máte postavu, jestli jste malá, velká, pohublá nebo jste přibrala, a takhle to je se všemi ženami. Pak se něco vygeneruje, takže jsem nakonec strašně ráda, že vůbec něco máme. A nejhorší je, když pak slyšíte nebo čtete v médiích: Té to nesluší, vypadá hrozně, to bylo moc, to bylo málo. Vždycky mám chuť na všechny tyhle komentáře udělat neslušné gesto.

Prošla jste si taneční soutěží StarDance. Dokonce jste ještě po jejím skončení dělala s tanečním partnerem Markem Dědíkem spoustu projektů. Nestýská se vám po tom?

Bylo to krásné období, s Markem jsme si soutěž moc užili. Uspořádali jsme pak i charitativní večer Díky tanci v Lucerně a podpořili jsme tím téma pěstounství a pěstounské rodiny, čemuž se dlouhodobě věnuji. Nikdy na ten večer nezapomenu.

Existuje něco, co byste si v blízké době chtěla splnit? Třeba zrovna něco v souvislosti s neziskovou organizací, které jste patronkou?

Připravujeme se společností Hledáme rodiče velký projekt, který se jmenuje Osm tisíc důvodů. Jmenuje se tak proto, že momentálně je v Česku zhruba osm tisíc dětí v ústavech. Ta kampaň je za každé jednotlivé dítě, které tam zůstává. Je to podložené výzkumy, máme velice pečlivě propracovanou kampaň a velkou informovanost, takže na tom se teď pracuje. Já zatím jen tak zpovzdálí naslouchám a budu se snažit být co nejvíce nápomocná.

A je něco, co byste si chtěla splnit sama pro sebe?

Mně by stačilo, kdyby mi vydrželo to moje časté běhání. Ke konci tohoto těžkého roku můžu zodpovědně říct, že bez běhání bych nebyla tak mentálně a fyzicky fit, a ráda bych, aby mi to vydrželo i po celý další rok, protože mi to dělá dobře. A budu se o sebe více starat.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky


ZAVŘÍT REKLAMU