Jitka Molavcová slaví dnes 70. narozeniny a je snad ještě krásnější než dříve

Jitka Molavcová
Jitka Molavcová
Zdroj: profimedia
Jitka Molavcová

Jitka Molavcová je zosobněním neobvyklé kombinace jemného půvabu a nevšedního komického talentu. Svým výrazným hereckým talentem na sebe upozornila hned v několika semaforských hrách. Jitka je nejen výborná komička, ale umí podat i vážnější role. Je to geniální hudebnice a ovládá hru na několik hudebních nástrojů. Humor, smích, hudba, divadlo a pořady, které s láskou pro děti tvoří, ji provází celý život.

 

Jitka Molavcová se narodila 17. března 1950 v Praze. K divadlu inklinovala již od dětství. Za první zkušenost s divadlem lze považovat vystoupení v kabaretu u Sv. Tomáše na mikulášské nadílce, když jí byly čtyři roky. Již tehdy prokázala odvahu vystoupit před publikem, zatímco ostatní děti ze sebe studem nevydaly hlásku. Ke zpěvu ji vedla maminka, která krásně zpívala, spolu si často prozpěvovaly jen tak pro radost.

Přes třicet let byla manželkou scénáristy a režiséra Jana Petráně, od roku 2000 se stala životní partnerkou divadelního a filmového herce, moderátora a recitátora Alfreda Strejčka. Každý den začíná studenou sprchou, ráda chodí do lesa, plave, jezdí na kole, má ráda turistiku, nikdy nejezdí výtahem. Mezi její zájmy patří hra na středověké hudební nástroje, ale věnuje se také studium cizích jazyků. Její duši tolik potřebným klidem naplní dlouhé procházky přírodou.

Olovo a štítná žláza

I přes její touhu stát se divadelní herečkou, ovlivněná svou starší sestrou se začala učit za sazečku v tiskárně, styk s olovem jí však přivodil zdravotní problémy se štítnou žlázou a tuto profesi musela opustit. Přešla na střední školu grafickou a vystudovala technologii grafické výroby. Od mládí se také věnovala sportu, chodila do gymnastiky a hrála výborně tenis. Své hudební nadání rozvíjela u operní pěvkyně Nadi Kejřové. Od sedmi let se učila hrát na klavír, sama se naučila hrát na kytaru. Postupně zvládla hru na flétnu, foukací harmoniku a od osmdesátých let hraje na saxofon a spoustu dalších rozličných hudebních nástrojů.

Pro její profesní životní dráhu bylo zlomovým okamžikem vítězství v celostátní pěvecké soutěži Talent 70. Na této soutěži tehdy interpretovala skladbu Hany Hegerové „Lásko má“ načež následoval další úspěch, vyhrála konkurz a dostala angažmá v pražském divadle Semafor. V Semaforu byla angažovaná zejména jako šansonová zpěvačka, což dnes jistě mnohé překvapí.

Úspěch se Svatební košilí

V Semaforu debutovala minirecitálem s kytarou v představení „Ten pes je váš?“ postaveném na písníčkách z dílny Jiřího Šlitra a Ferdinanda Havlíka, a v televizním programu „Plakala panna, plakala“ zazpívala píseň Stříbrná tramvaj z alba Vánoční pohlednice. Když Jiří Suchý a Ferdinand Havlík napsali hru „Čarodějky“, vložili do ní baladu „Svatební košile“ podle K. J. Erbena a Jitka dostala roli Panny. Tehdy ještě neznámá Jitka Molavcová touto rolí přesvědčila své kolegy, kritiky, ale také publikum o svébytném hereckém a pěveckém projevu s dávkou originality. Představení mělo velký úspěch a odehrálo se sto repríz. Po úspěšném ohlasu „Svatební košile“ dopsal Jiří Suchý s Ferdinandem Havlíkem i další balady, a tak vzniklo slavné představení „Kytice“.

Kromě role Panny si zahrála také Marii v baladě „Štědrý den“. Svou první komickou roli dostala v operetní hře „Zlatý kolovrat“ režírované Jiřím Císlerem. V roli Dorničky předváděla své klaunské a pěvecké dovednosti. Příznačný motiv vrčení kolovrátku a časté střídání dvou a tříčtvrtečních taktů během jedné písně patřily k zajímavým hudebně-divadelním efektům. Její hvězda s těmito rolemi stoupala výš a výš.

Jiří Suchý

Hlavní role přišla ve „Smutku bláznivých panen“ a ve hře „Faust“. Od té doby se také stala definitivně stálou jevištní partnerkou Jiřího Suchého, se kterým vytvořili nerozlučnou dvojici. K jejich nejslavnějšímu spojení bezesporu patří střihový snímek Jonáš a Melicharová, jehož základem jsou scénky a songy z divadelního představení „Jonáš dejme tomu v úterý“. Stárnoucí komik Jonáš vzpomíná na svou slavnou minulost a navázat na ni mu pomůže hudbymilovná uklízečka Melicharová.

Jitka Molavcová se po celou svou éru v Semaforu věnovala i jiným projektům, převážně televiznímu a rozhlasovému vysílání pro děti a pohádkám – Studio Kamarád, Malý televizní kabaret nebo Kosmická čarodějnice. Odehrála stovky představení po celé republice, natočila televizní i rozhlasové pohádky, večerníčky, nazpívala písničky a píše pro děti pohádky.

Hudbě se věnuje často a ráda a nejen té semaforské, uplatnila se i jako skvělá průvodkyně koncertů vážné hudby či jako interpretka a instrumentalistka na koncertech středověké hudby. Naučila se hrát na lyru, banjo, ukulele a různé gotické nástroje, například na starobylý drnkací nástroj psaltérium (žaltář), tradiční finský drnkací strunný nástroj kantele, jednostrunný hudební nástroj trumšajt či kastaněty a další. Naučila se rovněž interpretovat filosofické i žertovné texty a zpívat ve starých evropských jazycích dobové písně. Vystoupila na Pražském jaru, na festivalu Janáčkovy Hukvaldy, na festivalu Gustava Mahlera i na Podblanickém hudebním podzimu. S hudbou je spojen celý její život.

Thálie

V roce 1994 jí nabídl Ladislav Županič hostování v Hudebním divadle Karlín, Jitka Molavcová přijala a byla obsazena do amerického muzikálu Hello, Dolly. Za hlavní roli dohazovačky Dolly Leviové získala v roce 1996 cenu Thálie. Za roli Smrti v disputaci Jana ze Žatce – Oráč a smrt – byla navržena na cenu Thálie a v roce 1990 obdržela cenu Vlasty Buriana, jako nejlepší komik roku.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky