Její tvář je úzce spjata se socialismem a ona sama byla zatvrzelou komunistkou. Diváci si Jiřinu Švorcovou možná nejvíce vybaví z normalizačního seriálu Žena za pultem. Rolí má na svém kontě ale podstatně víc. Přestože byla skvělou herečkou, po listopadu 1989 už žádné další pracovní nabídky nedostala. Za to mohly hlavně její politické postoje, za kterými si stála až do své smrti.

Komunistka každým coulem

Jiřina Švorcová podle webu Aktuálně.cz vstoupila do komunistické strany v roce 1946, o několik desítek let později se vypracovala až do významných funkcí. Byla například předsedkyní Svazu českých dramatických umělců, od roku 1976 byla členkou Ústředního výboru KSČ. Právě kvůli tomu neměla mezi hereckými kolegy moc přátel. Mnozí ji za její názory drsně odsoudili.

„Naše občanské postoje se v 60. letech rozešly, od té doby jsme se spolu nestýkaly,“ uvedla podle webu Deník.cz před lety například herečka Jiřina Jirásková. „Když si odmyslím její aktivitu v politice, musím říci, že byla výbornou kolegyní, i když moc blízko jsme k sobě zase neměli,“ řekl podle stejného zdroje o jejím úmrtí v roce 2011 Jaroslav Satoranský. Ostřejšími slovy při vzpomínce na Švorcovou nešetřil herec Pavel Landovský, který dokonce v 70. letech pod tlakem režimu emigroval. „Dobrá herečka, ale špatný a hloupý člověk, který nevědomky podporoval totalitní vládu a její zločiny. Švorcová byla v týmu těch, kteří se zasloužili o můj déle než dvacetiletý zákaz v československých sdělovacích prostředcích,“ řekl herec.

K jejímu úmrtí prý přispěli bývalí kolegové

Jiřina Švorcová zemřela 8. srpna 2011 v léčebně pro dlouhodobě nemocné na Malvazinkách. Krátce předtím poskytla Blesku svůj vůbec poslední rozhovor, v němž se vracela k určitým věcem ve svém životě. Hlavně ale hovořila o dokumentu, který o ní natáčela televize Barrandov. Televize oslovila několik hereckých kolegů Švorcové, kteří se podíleli na vzniku seriálu Žena za pultem. Drtivá většina z nich ovšem odmítla. To herečka velmi těžce nesla.

„Vím, že se můj názor mnohým nelíbí, proto se straním společnosti. Tohle jsem ale opravdu nečekala,“ řekla k tomu, jak ji kolegové zklamali. „Úplně mně to vyrazilo dech. Když jsme točili, byli jsme báječní kamarádi. Nikomu nevadilo, že inklinuji ke komunistům,“ pokračovala ještě.

Z mnoha pozvaných se tak v dokumentu objevili jen Lenka Termerová, Jiří Lábus a Hana Maciuchová. „Víte, moje vyznání je jen moje. Nikdy jsem ho v herectví neuplatňovala. Pokud mě dnes lidé rádi vidí, jsem šťastná. Ale kolegové, kteří se ode mě distancovali, mě pospíšili do hrobu. To je smutek. Oni se totiž báli říct: ,Je to komunistka, a tak tam nejdeme!‘ A to je příšerné. Kdyby řekli pravdu, vážila bych si jich. Takhle mi jich je jenom líto,“ řekla velmi otevřeně v rozhovoru.

„Vědomě jsem nikomu neublížila, nikoho neurazila ani nezabila. Můžu klidně umřít,“ uvedla v úplném závěru svého vůbec posledního interview.