Statečná Jiřina Štěpničková: Stala se obětí zákeřné komunistické pasti

Prohlédněte si všechny fotografie (12)

Běžela lesem jako šílená. Dobře věděla, že těch několik okamžiků rozhodne o celém jejím dalším životě. Běžela o svobodu a lepší budoucnost pro sebe i svého čtyřletého syna. Bohužel nedoběhla. Takový byl život slavné české herečky Jiřiny Štěpničkové (*3. 4. 1912 - † 5. 9. 1985).

Za úspěch se někdy platí. Jiřinu Štěpničkovou se pokoušeli na svou stranu získat už nacisté během druhé světové války, ale členka Vinohradského divadla jim jako jedna z mála tuzemských hereček dala košem. Němečtí mocipáni to nesli velmi nelibě, protože dobře věděli, že lidmi oblíbená umělkyně by se dobře vyjímala v propagandistických filmech, ale nakonec její rozhodnutí respektovali. Po skončení války odjela už jako těhotná na studijní pobyt do Londýna, kde se jí narodil syn Jiří. Otcem byl akademický malíř Jan Samec, ale jejich svazek dlouho nevydržel. Do vlasti se vrátila v roce 1948 a ihned se ocitla v hledáčku komunistické státní policie, která ji chtěla získat pro spolupráci. Hrdá žena je stejně jako fašisty odmítla, ale tentokrát byl trest mnohem horší. Přišla o milovanou práci, přestala se objevovat před televizní kamerou, v divadle dostávala stále méně příležitostí. V roce 1951 se rozhodla k emigraci. Impulzem byl dopis od režiséra Františka Čápa z Německa, který jí sliboval práci. To byla ale bouda StB. 

Historie krásné Jiřiny

Jiřina Štěpničková se narodila v dubnu 1912 na Českomoravské vrchovině, valnou většinu svého života však prožila v Praze. Ještě na škole hostovala v Osvobozeném divadle a také v Národním divadle. Prvního většího úspěchu před kamerou se dočkala až okolo roku 1935, kdy ztvárnila Maryšu. Během druhé světové války se v německých filmech objevovat nechtěla, na to měla příliš ráda Česko. Po válce žila nějakou dobu v Londýně, kde se jí i narodil syn Jiří. Jejími dalšími slavnými rolemi jsou například Muzikantská Liduška, Viktorka od splavu z Babičky, nebo chudá Zuzka ve filmu Velbloud uchem jehly. Ačkoli byla hojně obsazována, vždy byla tak trochu ve stínu velkých prvorepublikových hereček jako byly Mandlová, Baarová, Gollová a další. 

Po návratu z Londýna v únoru 1948 hrála titulní roli ve Svaté Janě ve vinohradském divadle. Na závěr představení odříkala krátkou modlitbu za naši zemi a publikum reagovalo bouřlivým potleskem. Komunisté to však vzali jako politickou provokaci a o její vině tím bylo rozhodnuto. Na plátně ji už nikdo nespatřil a stále méně příležitostí dostávala také v divadle. Nakonec se rozhodla i s čtyřletým synem Jirkou opustit Československo. A právě tady přišla na řadu léčka StB, kterou připravili.

Nastrčili falešného převaděče, který měl herečku a jejího syna převést přes hranice do Německa, kam ji podle dopisu pozvali její známý. Ona i se synem se vydali na cestu spolu s její kamarádkou. Když byla svoboda už už na dosah, převaděč se ztratil ve tmě, lesem se rozlehly výstřely a Štěpničkovou zatkli komunisté. Během dvoudenního procesu, jehož výsledek byl stejně již jasný, prokurátor jako přitěžující okolnost přečetl petici bývalých hereckých kolegyň z vinohradského divadla, které pro ni žádaly nejvyšší trest – smrt!

Soud ji nakonec odsoudil k 15 letům vězení. Malý Jirka žil půl roku v dětském domově a pak až do třinácti let se svým otcem v Karlových Varech. Maminku vídal jen jednou za čtvrt roku na návštěvě ve vězení. Jiřina Štěpničková si nakonec odseděla necelých deset let v pardubické věznici a byla podmínečně propuštěna dva měsíce před prezidentskou amnestií v roce 1960. Za osm let, 5. května 1968, byla oceněna titulem zasloužilá umělkyně, ale to její nenávist vůči komunistům nezmenšilo. Její život skončil v roce 1985, kdy zemřela na rakovinu.

Její hrob můžete najít na Olšanském hřbitově a také je po ní pojmenována ulice na Zbraslavi. 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky