„Neděste se, není to tím, že bych šůroval po bytě, drhnul podlahu a vymetal prach, i když trošku jsem to tu přeci jen dal do pucu, ale prostě a jednoduše, musel jsem se po včerejším večeru s přáteli spíš trošku zrestaurovat, abych byl úplně fit, takže přicházím rovnou z potírny,“ sdělil nám hned u dveří a ještě jednou, už jen na chvilku, zapadnul do své infrasauny, aby nabírání sil jak se patří doladil. Po krátké duševní a tělesné očistě se nám už dobře naladěn věnoval na plný výkon.

„Tak jste poznali jednu z mých oblíbených místností, kde s pravidelnou nepravidelností, jak jste správně řekli, načerpávám síly. Jinak je tenhle můj nebo vlastně náš záběhlický domek dvoupodlažní budovou a obýváme ho více než patnáct let. Samozřejmě jsme si ho museli upravit k obrazu svému, aby vyhovoval. Původně ho kdysi postavil můj děda a bylo to řeznictví. Teď je to domov, kde žiji spolu se všemi, které mám rád, tedy manželkou Erikou, synem Filipem, dcerou Marií, psem Felou, kterého jsme si domů původně přivedli jako fenku a až dodatečně zjistili, že je to kluk, a dvěma kočkami. No a samozřejmě jelikož jsem kuchař v podstatě od plenek, je tu, jak vidíte vše nezbytné k vaření. Sporák, lednice, nádobí, pekáče, příbory, gril, sbírka přístrojů a nástrojů, které k tvorbě pokrmů potřebuji,“ vysvětlil nám Jiří.

Aby to neměl z odpočinkové místnosti do kuchyně a zpět příliš daleko, vytvořil si důmyslnou hlavní, nejdůležitější a nejprostornější místnost, relaxační obývák právě se zmíněným kuchyňským koutem. Jak říká, vymyslel si to proto, aby měl při ruce místo pro relax s obrazy oblíbených autorů, křeslem, kde rád preluduje na kytaru, televizí, pohodlnou sedačkou a „skromnou pracovní dílnou“ na vaření. A jelikož ještě nestihl malou dopolední svačinku, ukuchtil si v rychlosti pár špaget a nám vyrobil kafčo.

„Není to ovšem tak, že u plotny trávím dny i noci. U nás je to zařízeno tak, že kdo má čas a je nablízku sporáku, ten kuchtí. Nejsem v tom tedy sám. Třeba když ve volném čase píšu další knihu receptů, mimochodem mám jich za sebou sedm a dělám na počítači na osmé, s chutí si smlsnu na tom, co vytvoří manželka nebo děti, protože umějí a jíst se to dá. Blivajz bych do pusy totiž nedal, “ přiznal bez okolků Babica.

Nejen obývákem a kuchyní ovšem živ je člověk, takže v domku má samozřejmě ložnici, koupelnu, v přízemí Ski servis, což je půjčovna a prodejna jetých lyží a v patře kromě pracovny i místnost, které familiérně říká izbička pre opilcou, s níž se s chutí pochlubil.

„Je to tak. Jsem povaha přátelská a mám řadu kamarádů, s nimiž se navštěvujeme. A jelikož nejsem zapřisáhlý abstinent a k diskusím o domácí i mezinárodní situaci si dopřáváme tekutých dobrot, nemohu hosty po ukončení mejdanu vypoklonkovat na ulici a nechat je na pospas osudu. Proto jsem zřídil zmíněnou izbičku. Když v ní neodpočívá zmožený kamarád, tak si ji oblíbila a okupuje ji naše kočka Anička, pro níž je to viditelná radůstka,“ vysvětlil kuchtík, spisovatel, chovatel a cestovatel v jednom, Jiří Babica.

Ještě jeden veledůležitý prostor k domku neodmyslitelně patří. Je jím dvorek, kde má rodinka mj. odpočinkové houpací lehátko a hlavně dost vzrostlý a solidně vyhlížející vinohrad, kterým se v pražské aglomeraci může pochlubit jen málokdo. Znamená to, že jste, co se vína týče, alkoholově soběstačný a nepotřebujete se dřít s flaškami ze supermarketu?

„Ale kdepak. Ty bobule máme pro zdraví, je to prostě ovoce, kterým doplňujeme jídelníček a že bych je sklízel a vyráběl si vlastní alkoholický nápoj, to fakt ne. Když mne přepadne chuť nebo přijdou přátelé, mám nedaleko vinotéku, takže vinohrad je tu pro mé spojení s přírodou, pro ozdobu i zdraví,“ dodal na závěr naší společné exkurze Jiří Babica a jelikož, jak řekl, maká na další knize receptů, rozloučil se a zmizel v pracovně.

Související články