Jaroslav Drbohlav (+38): Postihlo ho to nejhorší, co může nejen herce potkat

  Prohlédněte si všechny fotografie (10)

Herec Jaroslav Drbohlav (*13. 1. 1947 - +28. 4. 1985) je tak trochu neprávem polozapomenutý, přesto každé Vánoce vstupuje do milionů domácností. V pohádce Tři oříšky pro Popelku si zahrál princova kumpána Vítka. Další osud k němu byl ale více než krutý.

Když v roce 1973 s hereckými kolegy Pavlem Trávníčkem a Vítězslavem Jandákem naháněl v zasněženém lese Libuši Šafránkovu jako Popelku, nikdo netušil, že za pouhých deset let bude bojovat o život a nerovný zápas nakonec ve 38 letech prohraje.

Vycházející hvězda

Narodil se v Praze a k herectví měl vždy blízko. Však i jeho o sedm let starší sestra Jana se stala herečkou. Diváci si ji nejspíše pamatují v roli učitelky Peškové, které ve filmu Dívka na koštěti narostly hlodavčí zuby.

Jaroslav se už jako školák stal členem dětského rozhlasového souboru a hrál divadlo. Po střední škole zcela automaticky zamířil na DAMU, kterou absolvoval v roce 1969.

Blízko měl také k filmu. Před kamerou stál už jako osmiletý a postupně se z dětských hrdinů přehrál mezi ty dospělácké. Otevírala se před ním hvězdná dráha. Za svůj krátký život se objevil zhruba v 50 snímcích, včetně těch nejznámějších. Zmínit lze třeba 30 případů majora Zemana, Což takhle dát si špenát, Setkání v červenci nebo Arabela.

Poslední potlesk plný slz

V roce 1962 si ho režisér Václav Vorlíček vybral do filmu Kuřata na cestách a od té doby na něj nedal dopustit. Jaroslav se objevil v několika dalších Vorlíčkových filmech a v roce 1973 se díky němu dočkal své nejslavnější role ve Třech oříškách pro Popelku. Sláva šla tehdy až za hranice naší republiky, protože film uchvátil diváky i v Německu.

Jaroslav se oženil, narodila se mu dcera Eva, ale do rodinného štěstí se brzy začal vkrádat stín smrti. U herce se objevila těžká cukrovka, kterou se přes veškeré úsilí lékařů nedařilo zvládnout. Kromě jiných těžkostí začal Jaroslav ztrácet zrak. V roce 1983 musel kvůli zdraví opustit Realistické divadlo. „Hrál své poslední představení, nic netušící diváci tleskali a my měli slzy v očích," vzpomínali jeho kolegové.

Jaroslav nakonec zcela oslepl a v roce 1985 mu kvůli nemoci selhala játra. Obvyklá fráze o tom, že smrt je vysvobození, platila v Jaroslavově případě doslova.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek