Smrt
Krátce po nástupu do první třídy byla svědkem smrti své matky. Zasáhla ji srdeční slabost a zkolabovala. Nikdo netušil, že je její zdravotní stav tak vážný. Otřesný zážitek už z hlavy nikdy nevymazala. Otec musel živit rodinu a pracoval dlouho do noci, dceru proto svěřil do péče babičky. Synková se stáhla do sebe, nestála o přátele. Mnohem radši už jako dítě četla Dostojevského a čas trávila o samotě.
Jen co se oklepala z odchodu své maminky, zemřela babička, ke které si vybudovala velice blízký vztah, a otec. Zbyla jí jen sestra. Ta ale v dospělosti emigrovala a ze Švýcarska se už nikdy nevrátila.
Na druhý pokus
Herečka zůstala jen s dcerou, kterou porodila už v devatenácti letech. Provdala se za českého herce, režiséra a kulturního publicistu Jana Schmida (83). Ten si do manželství přivedl vlastní dceru a společně mají syna Jakuba. Díky dětem je Synková už mnohonásobnou babičkou a mezi divadlem a natáčením chodí na procházky s kočárkem. Získala velkou rodinu, kterou kdysi ztratila.
Herečka
Na základní škole se o ní špitalo, že je to namyšlená šprtka, ona si ale jen nesla trauma z dětství, styděla se za kostěné brýle se silnými skly a trpěla trémou, která ji ochromovala. V dramatickém kroužku v sobě objevila talent a lásku k herectví. Cesta ke slávě byla těžká. Na DAMU se dostala až na druhý pokus a hned v prvním ročníku otěhotněla. Otec dítěte si ji chtěl vzít, ale ona o manželství nestála. Rozhodla se být svobodnou matkou. Stíhala studovat a starat se o dceru Janu. O rok později byla za ironizaci Fučíkovy Poemy vyloučena. Naštěstí ji po roce přijali zpět.
Mimo divadelní prkna je tichá a nevýrazná. To potvrzuje i svými slovy: "Nejlépe se člověku hraje to, čím není."
