Musím říct, že schůzku po představení ve 22 hodin si se mnou zatím žádný herec nedal…
Lidé si představují, že po večerech sedíme v divadelních barech. Jenomže většina mých kolegů jede bohužel domů dohánět, co nestihli. Můj pracovní den začíná a končí obvykle téměř v noci.
Jak střídání období, kdy se práce nakupí a kdy je jí naopak minimum, snášíte?
Někteří herci si možná můžou dovolit, že se jim období střídají. Ale v dnešní době, pokud si vyděláváte hlavně divadlem, musíte mít jedině období práce a potom období, kdy máte ještě víc práce. Na žádné období hájení nebo dešťů se nehraje.
Budu pokračovat v Letních shakespearovských slavnostech a také na letní scéně Ungeltu. Těším se. Neumíte si představit, jak v divadle člověku chybí slunce a trocha přírody.
Za studií vás napadlo odletět do Izraele, kde jste si na další cesty vydělávala jako servírka. Nemáte chuť na podobné dobrodružství?
Takové chutě mám pořád, ale… Zase jsme zpátky u mojí profese. V herectví stačí, že na týden onemocníte a hned za vás začnou hledat náhradu. Nemůžu si dovolit odcestovat na delší dobu.
Kam byste ráda jela?
Hodně mě láká Japonsko. Od jeho kuchyně až po mentalitu lidí, nám Evropanům tak vzdálenou. Mám dobrého kamaráda, napůl Japonce, ten mi o té zemi hodně vyprávěl.
Slyšela jsem, že na jaře jste zkolabovala.
Spíše jsem si dovolila na pár dní onemocnět. Zní to asi úplně banálně, avšak trocha sportu a procházka v lese je pro mě to, co pro jiné karibský ostrov s neomezeným přísunem koktejlů u bazénu.