„Maturovala jsem dva roky po revoluci, zrovna se otevíraly hranice a já věděla, že jedinečnou šanci podívat se do světa, aniž by člověk musel mít hodně našetřeno, dává dívkám modeling. To byla přesně moje situace. Rodiče neměli tolik peněz, aby mi mohli financovat pobyt v zahraničí, ale určitý kapitál jsem od nich dostala: svůj vzhled,“ usmívá se Jana.
Začátky ve světě profesionální krásy ovšem neměla jednoduché. Jak sama říká, nikdy nebyla typ modelky pro evropská mola, ta pravá budoucnost na ni čekala až za oceánem. Kariéru jí v pravém slova smyslu odstartoval seriál, který v roce 1994 nafotila pro tuzemskou edici časopisu Playboy.
Janě vynesl titul Dívka měsíce a posléze se stala také první českou playmate, tedy Dívkou roku. Odletěla na Havaj, po roce následovaly Kalifornie a Florida.
Být krásná nestačí
Na tom, že Jana v prostředí hollywoodských studií a předních světových fotografů neusnula ve svých 20 letech na vavřínech, má prý největší zásluhu její tehdejší partner Ernst Pindur.
I když moje příprava byla dlouhá a pečlivá, bylo mi jasné, co by následovalo, kdybych hned po svém návratu oznámila, v jakém oboru se chci realizovat. Novináři by mě roznesli na kopytech: moderovala Peříčko a teď nás bude učit vybraným způsobům?!
Chtěla jsem celému projektu dodat odbornost, a tak jsem firmu rozjela teprve ve chvíli, kdy jsem získala inženýrský titul. Navíc jsem se obklopila skutečnými kapacitami z oboru.“
A kdyby ji přece jen začaly tlačit její toulavé boty? „Nedělá mi problém přesídlit tisíce kilometrů daleko. Ale dneska už vím, že bych nevydržela nikde, kde bych s sebou neměla své děti… Takže s našimi kluky bych dokázala vegetovat třeba na Aljašce. Věřím, že i tam bych uměla být šťastná.“