Staňte se předplatitelem našich časopisů
mojepredplatne.cz

Herečka Jana Plodková: Experimentů se nebojím

Z Jany se kvůli roli Kristýny ve filmu Gump stala černovláska s přezdívkou Sušenka
Z Jany se kvůli roli Kristýny ve filmu Gump stala černovláska s přezdívkou Sušenka
Zdroj: Profimedia.cz

Na první pohled sice působí jako křehká blondýnka, jak jde ale o roli, nemá Jana Plodková (39) problém s tím, převtělit se do potetované emo holky, děsivé sudičky nebo sexy prostitutky. A pokud jde o dobrou věc, klidně si střihne i extravagantní zpěvačku Björk.

Máte za sebou natáčení filmu Gump – pes, který naučil lidi žít, kde se představíte jako černovláska. Ztotožnila jste se alespoň trochu se svou rolí?

Mě vždycky baví, jak se představy o postavě různí. Když jsem četla scénář, viděla jsem se duhově – růžové vlasy, barevné tetování. Ale představa výtvarnice a autora byla naopak potemnělá, černá. Když ale vezmeme černou jako krycí manévr postavy, snahu se schovat, být nenápadná, přitom čitelná, je černá podle mě skvělá volba. Hraju tam křehkou holku Kristýnu, která kromě toho, že je černovláska a schovává se v černé, je i potetovaná. Její osobní život není nikterak příznivý, ale její lásku ke zvířatům to nijak nesnižuje. Má svého psa a do života jí na pár dní vstoupí Gump.

Když přišla nabídka na tuto roli, věděla jste hned, že do toho půjdete?

Ano, věděla jsem to hned, protože jsem chtěla pracovat s režisérem Františkem Brabcem. Kdysi mi říkal, že bude točit film o psovi. Přišlo mi to tak zábavný, že jsem mu nabídla, že si klidně zahraju čivavu. (smích) Uběhl nějaký čas a František skutečně volal, že čivavu pro mě tedy nemá, ale že by se mnou rád pracoval. Když jsem si pak přečetla scénář, hodně mě zaujal. Je krásný a myslím, že je potřeba, aby tu nějaký podobný film byl. Příběh o tom, co všechno se může stát jednomu psovi, když narazí na lidskou bezohlednost, krutost, to se mě dotýká. Psi i všechna další zvířata mají právo na život, na důstojný život. A tento film tomu může pomoci. Jsem velmi ráda, že jsem se stala jeho součástí.

Máte doma nějakého pejska?

Mám všeobecně velmi kladný vztah ke všem zvířatům, miluju je, jsou mojí nedílnou součástí. Kamkoli jedu na dovolenou, tak je vyhledávám, ale pejska doma nemám. Máme s přítelem dva kocoury, jsou to lásky. Uklidňuje mě je pozorovat a sledovat, co dělají. Autor předlohy a scenárista Filip Rožek se mi samozřejmě snažil vnutit moji hrací parťačku, ale kocouři by to nezvládli. (smích)

Chtěla jste si je pořídit, nebo to byla spíš náhoda?

Chtěla jsem mít doma nějaké zvíře, ale věděla jsem, že kvůli našemu cestování a práci bychom neměli čas chodit pravidelně ven, tak jsem jednou našla, že se prodávají takoví krásní kocourci, a hned jsem si je pořídila. Bylo to velmi spontánní rozhodnutí.

Režiséři s oblibou tvrdí, že nejhorší práce je právě se zvířaty. Jak se se psem pracovalo vám?

Když mi František poslal fotku psa, se kterým bych měla hrát, v mých očích se zjevil velký, nevyzpytatelný a nebezpečný pes. Trochu jsem se bála, a tak jsem Františka požádala, zda bych se mohla s pejskem setkat. Ozval se mi Filip Rožek, že je to možné. Přijel, ale z auta vystoupil jiný pes. Gump. Před podáním ruky mi Filip sdělil, že Gump na mě může vyjet. A taky že vyjel. Nemám se psy zkušenost, z velkých psů mám obavy. Ale strach je pouze nezkušenost, takže jsem to musela zkusit překonat. S Gumpem jsem se viděla třikrát. Poprvé nic moc, podruhé už jsem si lehce oddechla a potřetí Gump přišel a lehl si ke mně. A z toho mého „zabijáka“ na fotce se nakonec vyklubalo desetiměsíční štěně Terinka, která byla úplně k sežrání.

Film jste sice dotočili, do kin by ale měl jít až letos v dubnu. Zvládla jste i ostatní projekty, nebo vám koronavirus narušil plány?

Radikálně se u mě nezměnilo nic. Samozřejmě v divadle jsme měli stopku, ale když se to trochu povolilo, tak jsme jednu věc odpremiérovali. Teď zkoušíme dál, tak uvidíme, jestli to dovedeme až k premiéře, nebo se to bude zase odsouvat. I když jsem dělala třeba seriál Chataři pro Českou televizi, tak mám hlavně divadlo, kterého se celá situace dotýká především finančně. Všichni věříme, že to snad bude lepší, ale co konkrétně bude, to nikdo neví.

Dokážete si představit, že byste letos opět byla víc doma než v divadle?

Nevím. Myslím, že pro diváky divadlo ještě chvíli zavřené bude, ale my už budeme moci zkoušet. I během zkoušek se chráníme. Máme většinou roušky nebo štíty. Každý z nás se stýká s různými lidmi, nechceme nikoho ohrozit. Ale jak už jsem řekla, rádi bychom naše představení dovedli do konce.

Jana Plodková Jana Plodková Zdroj: Profimedia.cz

Loni jste také spolu s dalšími dvanácti umělci na rok 2021 nafotila charitativní kalendář spolku Alsa, který jako jediný v republice pomáhá lidem s amyotrofickou laterální sklerózou – ALS…

Ano, myslím, že je to už náš čtvrtý kalendář. Ta spolupráce je hodně příjemná. Líbí se mi, jak to dámy v organizaci vedou, jaké mají výsledky, které bohužel vzhledem k povaze nemoci nevedou k úplnému uzdravení, ale je to velká pomoc pro všechny pacienty. Jsem moc ráda, že jsem opět mohla být součástí takové krásné věci.

Neuvažovala jste někdy o založení nějaké svojí vlastní nadace?

Ne, nikdy. Těch nadací je tady už tolik, že jsem ráda, když můžu některým z nich pomáhat. Ještě pomáhám třeba EDOVI, jehož jsem patronkou. Pak se ráda zúčastňuji focení kalendáře Proměny, který připravuje Nadace Archa Chantal, nebo podporuji projekt Teribear Nadace Terezy Maxové dětem. Kde můžu, tam se ráda připojím, ale samozřejmě s mírou, aby se v tom člověk neztratil. O vlastní nadaci jsem nepřemýšlela. Je to podle mě jedna z nejtěžších disciplín, založit nadaci a pomáhat lidem.

Je pro vás těžší postavit se před objektiv fotoaparátu než před kameru?

Abych řekla pravdu, když jsme na jaře kalendář fotili, byla jsem ráda, že jsem konečně venku z domu. Focení bylo záhy po rozvolnění restrikcí a připadalo mi, že konečně můžu dýchat. Stát modelem Alžbětě Jungrové byl úžasný zážitek. Její jemnou práci se světlem obdivuji, fotky se velmi povedly. S fotografováním obecně problém nemám, většinou se při něm cítím dobře, ale nepovažuji se za modelku.

Postavu a vzhled na to ale máte. Jak se udržujete ve formě?

Snažím se cvičit a jím co nejvíc potraviny bez chemického ošetření.

Dokážete si představit, že byste někdy změnila profesi?

Svou práci mám ráda a mám štěstí, že mě i živí, ale umím si představit, že bych dělala i něco jiného. Když jsem v době karantény nemohla hrát, dělala jsem vše, co bylo potřeba – nahrávala různé texty, šila roušky, prostě pořád něco.

Jana Plodková je držitelkou ocenění

V minulosti razantně změnila barvu vlasů i kvůli natáčení filmu Marka Najbrta Protektor a bohatě se jí to vyplatilo. Za hlavní ženský herecký výkon obdržela v roce 2010 sošku Českého lva.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky


ZAVŘÍT REKLAMU