Diskutujte: Sledujete seriál Zázraky života?

Pro týdeník Vlasta poskytla herečka Jana Plodková rozhovor, ve kterém na sebe leccos prozradila. Třeba to, že je jejím přítelem optik a že to bylo tak trochu předurčené. Na rozhovor s redaktorkou Vlasty Marcelou Černou přišla herečka ve velkých brýlích.

Když jsem přišla na naši schůzku, nepoznala jsem vás. Neschováváte se za ty obrovské brýle?
Ano i ne. Je to hra. Když nechci jít s obličejem úplně na trh, vezmu si brýle. Doma mám asi patery, kromě slunečních. Už v pubertě jsem měla na brýle úchylku a nakupovala je ve velkém. Asi to bylo předznamenání toho, že si najdu optika. (Janiným přítelem je optik Filip Žilka, pozn. red.)

Prý spíte v pánském pyžamu.
V tom jsem spala, když jsem byla sama. Teď spím jen tak.

Uznáváte tradiční uspořádání, kdy muž přinese „kance“ a žena se stará o rodinu?
My tohle dělení rolí popíráme. Mám to v sobě odmala, už tehdy mi bylo divné, že se o některé práci tvrdí, že je mužská, a o jiné zas, že ženská.

Neříkejte, že byste chlapovi v prvotní fázi zamilovanosti nesloužila ráda.
Taky se mi to kdysi stalo. Bylo to dáno i tím, co jsem si přinesla z rodiny – výchova do vás zapíše i spoustu věcí, se kterými nesouhlasíte. Je na vás, jestli je v sobě necháte dál, nebo s nimi něco uděláte. Znám své postavení vedle svého muže.

V inscenaci Doma u Hitlerů jste si zahrála Evu Braunovou. Chápete podobné ženy?
Nechápu. To je slepé, hloupé a zbytečné popírání sebe sama, byť z velké lásky. Těžko se od toho pak utíká zpátky k sobě.

Kdyby se objevila konkurence, bojovala byste o partnera, nebo vyklidila pole?
Ani jedno, ani druhé. Jen bych pro vztah v tu chvíli udělala maximum. Když jdu na casting, taky tomu dám co nejvíc energie, ale už se netrápím přemýšlením, jestli to vyjde.

Jste ve znamení Lva. Ti prý se poznají na první pohled – když někam vejdou. Rozhlédnou se, jestli si jich opravdu všichni všimli.
To pro mě moc typické není – možná proto, že mám ascendent ve Vahách. Ani to jako většina Lvů nemám tak, že bych vždycky musela mít první a poslední slovo. Jde o to, umět najít ve všem kompromis.

Mladí lidé tohle slovo nemají moc rádi…
Záleží na tom, jak silné máte ego. Když vás ovládá, kompromisy pro vás neexistují. Já je uznávám někdy od doby, kdy mi skončila puberta. V dospívání neustále bojujete za nějakou pravdu, a když z něj vyrostete, najednou vás napadne: Proč?

Vy jste byla rebelka? Nevypadáte...
Zas tak moc bouřlivé to nebylo. Ale dělala jsem si, co jsem chtěla, období ježka střídala období vytahaných svetrů… Nechtěla jsem být za holčičku. Bavilo mě být s klukama, hrát hokej... Přešlo to ve chvíli, kdy jsem začala chodit do dramaťáku. První kroužek, ze kterého jsem neutekla, ani mě nevyhodili.

Celý rozhovor si přečtete v novém čísle týdeníku Vlasta, další informace naleznete také na novém serveru www.vlasta.cz

((bean:1:47))