Jana Paulová se narodila 19. února 1955 v Praze do umělecké rodiny. Otec František Paul byl operetní zpěvák, režisér, libretista a také filmový herec. Maminka Eva Šenková byla zpěvačkou v Karlínském divadle. Jana měla tedy veškeré předpoklady k tomu, aby se také vydala na uměleckou profesní dráhu. Studium na DAMU úspěšně ukončila v roce 1976. Už za dob studií patřila mezi talentované a tím pádem vyhledávané herečky, už tehdy hrála v televizních inscenacích a seriálech. Doma měla až překvapivě tvrdou školu, hlavně maminka byla velký kritik. Byla přísná, Jana si prý nepamatuje, že by ji někdy pochválila.

Manžela si musela vydupat

Manželem Jany je už přes 40 let muzikant Milan Svoboda (68). „My jsme spolu třiačtyřicet let a žádné zásnuby jsme neměli. My jsme se potkali, zamilovali jsme se do sebe a od té doby jsme spolu. Rodiče nám v tom hrozně bránili. Měla jsem to těžké s mojí maminkou. Ta totiž vůbec neodhadla, že jsem potkala úžasného chlapa. Nechtěla nám jít na svatbu, bylo to trochu podobné jako ve hře Lady Oscar, kterou nyní režíruji. On měl tenkrát dlouhé vlasy, byl to takový jazzman, a ona si představovala, že jí přivedu nějakého pana doktora. A ono ne,“ prozradila v rozhovoru pro magazín idnes.cz. S Milanem Svobodou mají dcery Anežku (31), která také přičichla k hereckému řemeslu, a Adélu (33).

Janiným velkým koníčkem je cestování. V roce 2006 vydala svou autorskou knižní prvotinu s názvem Jak běžet do kopce, která je kromě jiného také o jejím osamělém cestování. Za 10 000 prodaných výtisků své knihy dostala v červnu 2007 zlatou knížku. Herečka vždy překypovala radostí ze života, odvahou, snahou být viděna. Například už ve třinácti letech nosila tak krátké sukýnky, že to pedagogům až vyráželo dech.

Jana denně medituje, považuje to za nejlepší duševní hygienu. Stále se vrací do milované Indie, kde nalezla spoustu pro ni důležitých duchovních míst.

Jedna role za druhou

Herecká kariéra Jany Paulové je velmi bohatá. V roce 1974 hrála v televizním seriálu Třicet případů Majora Zemana v díle nazvaném Loupež sladkého I. O rok později následoval seriál Nejmladší z rodů Hamrů. V roce, kdy dokončovala studia na DAMU, hrála v několika epizodách seriálu Muž, který nesmí zemřít. Nezapomenutelná byla také v roli zdravotní sestry Veroniky ze zdravotního střediska v Týništi v seriálu Nemocnice na kraji města. V témže roce debutovala ve slovenském psychologickém dramatu Koncert pre pozůstalých.

Od roku 1979 získala stále angažmá v Divadle Semafor ve skupině Josefa Dvořáka, kde proslula jako královna v inscenaci S Pydlou v zádech. Od roku 1986 až do roku 1996 byla členkou Městských divadel pražských, kde ztvárnila dlouhou řadu postav.

V roce 1985 se umístila v anketě TV rolnička jako třetí nejoblíbenější herečka Československé televize. Jana Paulová je obdařena darem všestrannosti, je to herečka s darem komika, úžasným pěveckým i tanečním projevem. Ve „videomuzikálu“ Lásky na zítřek (autory jsou Milan Svoboda a Oldřich Dudek) ztvárnila hned šest ženských rolí s řadou písniček. V roce 1995 založila kapelu A proč ne band, s níž nahrála CD A proč ne (skladatelé Michael Kocáb, Milan Svoboda, Josef Audes, Kryštof Marek), s níž během tří let zrealizovala přes stovku koncertů po celé republice. Od roku 2001 zpívá se smyčcovým kvartetem Gamavila jazzové šansony, které pro toto nezvyklé obsazení aranžuje její manžel Milan Svoboda.