Půvabná herečka, která v současné době září v seriálu Vyprávěj, nám sdělila radostnou novinu – je znovu těhotná. S manželem, producentem a scenáristou Rudolfem Merknerem zatoužili po dítěti a přání se jim splnilo! „Jsem v pátém měsíci. Ani jsem o tom nechtěla mluvit, je to takové intimní, ale už nastal čas jít s tím ven!“ řekla Story Jana, na které požehnaný stav není vidět.
Jste hodně hubená! Přibrala jste vůbec?
Zatím ne. Měla jsem hrozně těžké začátky, pořád jsem jenom zvracela. V polovině listopadu jsem slavila u kamarádky její narozeniny, vypila trochu vína, tak čtyři deci, a druhý den ráno jsem začala hrozně zvracet! Musela jsem pak jít na natáčení, ale nešlo to vůbec zastavit. Celý den jsem měla v kabelce schovanou igelitku, kdyby to zase přišlo. A přišlo! Zvracela jsem i na chodníku před domem, pořád. Trvalo to už třetí den! Říkala jsem si: to není možný, asi jsem musela něco špatného sníst. I když, napadlo mě, že bych mohla být těhotná, ale na test bylo ještě příliš brzo.
Jak jste to oznámila manželovi?
Snažila jsem se připravit slavnostní večer. Udělali jsme si romantickou vycházku po Vyšehradě a já mu to jen tak pošeptala. Bylo to dojemné! Krátce předtím Rudovi umřel bratr Tomáš na rakovinu, byl velmi mladý, 33 let, a já jsem si vlastně moc přála otěhotnět, aby to celou rodinu znovu nakoplo. Dalo jim to novou naději v budoucnost. Mám radost, že se nám to splnilo. Všem nám pomůže vědomí, že se můžeme těšit na nový život.
A jak na to reagovala vaše dcera Justýna?
Ze začátku z toho byla trochu přepadlá, protože termín porodu vychází přesně na datum jejích narozenin. Řekla mi: Mami, já s tebou do té porodnice nepůjdu, budu slavit narozeniny.
Už přemýšlíte nad jmény?
Máme několik variant a do toho Justýna pořád něco vymýšlí. Teď se zamilovala do asijských jmen, takže navrhuje Asuku. Nebo Slávii. Dovedete si to představit: Slávie Merknerová? Ale shodli jsme se, že Rudolf ani Jana to v žádném případě nebude.
Měla jste vždy dlouhé vlasy a najednou jste ostříhaná na mikádo. Je to reakce na tu změnu ve vašem životě?
Možná. Nechala jsem se ostříhat k 32. narozeninám. Chtěla jsem se zbavit té víly Amálky. Odstřihnout tu dívenku. Jsem už paní! Jen Justýna se mi směje, že vypadám jako Willy Wonka z filmu Karlík a továrna na čokoládu.
A jak se to líbí manželovi?
Ten je nadšený. Chválí mi to, ale to se nedá brát objektivně, tomu se líbím i v teplákách. Můj bývalý si potrpěl na dlouhé vlasy, ale Rudovi bych se líbila i na ježka.
To vypadá na ideálního partnera. Váš manžel mě učil na vysoké škole a pamatuju si, že byl docela přísný. Kdo neměl docházku, tomu nechtěl dát zápočet....
Tak on je v práci docela přísný, ale u mě velmi brzo pochopil, že se mnou to jde jenom po dobrém. Na mě žádná ultimáta nefungujou. Občas to ale zkouší. Třeba mi řekne: tohle si ukliď! A já: Když ti to vadí, tak si to ukliď sám... Prostě mu nezbylo nic jiného, než se smířit s tím, že mě nepředělá. Já jeho taky ne, a v tom je podstata toho, že nám to spolu tak klape.
Bude to jeho první dítě?
Jo jo. Už se těší, jak mu bude udělovat zápočty. Jestli splňuje vývojové tabulky, jestli je všechno v normě... A pokud ne, tak bude mít doučování..
Vychází dobře s Justýnou?
Výborně. Má v sobě trpělivost a k tomu pedagogické vzdělání, je důsledný a má rád řád, což je pro ni hrozně dobře. Ale ona ho má v podstatě omotaného kolem prstu, takže i když on má pocit, že má navrch, ve skutečnosti je to úplně naopak. To vždy, když jí něco zakáže, za ním přijde a Rudínku, Rudínku... On hned změkne a povolí.
A jaký je jeho vztah s otcem Justýny, Davidem Drábkem?
Docela si rozumí. Je to hlavně tím, že oba píšou. Jeden je režisér a dramatik, druhý producent a scenárista, takže si mají o čem povídat. Když si přijde David pro Justýnu, dost často se s Rudou zapovídá. Řeší si ty své umělecké problémy a já je marně upozorňuju, že už je třeba jít, ale oni si mě nevšímají. Svým způsobem jsou si podobní, sice ne typově, ale vnitřním světem. Mě na chlapech pořád láká to samé – inteligence a humor.
Vybíráte si záměrně muže z uměleckého prostředí?
To ani ne. Jde spíš o to, že se v jiné branži nepohybuju. Ale třeba herce bych nechtěla. To už jsem jednou zkusila a bylo to na mě moc náročné. Režiséry vlastně už taky nebrat. Scenárista je jistota, že bude jako chlap zábavný a budu si s ním mít o čem povídat. I když Ruda na mě při prvním setkání působil jako takový divný pán v rohu a já na něj jako bláznivá herečka. Ani jednoho z nás by nenapadlo, že se zrovna my dva vezmeme.
Vy jste se dlouho nechtěla vdávat, jak vás Rudolf přemluvil?
On mě nemusel přemlouvat, musel jen chvilku počkat. Mně všechno totiž hrozně dlouho trvá. Když mě požádal o ruku, dost dlouho jsem váhala, jestli mám říct ano. Přece jen jsem měla zkušenost s rozpadem rodiny. Ale žili jsme spolu už nějakou dobu, rozuměl si s dcerou, klapalo nám to, jen bylo třeba počkat na správný čas, až ty věci dozrají. A stejné je to i s tím těhotenstvím, proto jsem to nechtěla říct dřív.
Vaše postava v seriálu Vyprávěj také otěhotní?
To ne. Tam všechno probíhá hrozně rychle, to bych byla těhotná několik let. Nahrává mi, že to na mně ještě není vidět. Jak v seriálu stárnu, tak v podstatě můžu přibírat. Hraju teď zralou ženu přes čtyřicet, takže budu nosit volnější oblečení. A to, že mi možná trochu nateče obličej, je v podstatě ku prospěchu té postavy. I když já jsem ani u Justýny moc nepřibrala, dostanu jen takový ten těhotenský otok. Taky už mi není pětadvacet, jako když jsem čekala první dítě. Je mi dvaatřicet a zvládám to mnohem hůř. Mám pocit, že jsem trochu stará a vyřízená.
Ve Vyprávěj jste si založila po revoluci cestovní kancelář, dovedete si představit, že byste v něčem také podnikala?
Zrovna teď jsem se sešla s kamarádkou a řešily jsme jeden projekt. Mám trochu podnikatelského ducha, ale bojím se riskovat. Jsou to peníze. A nejde jen o ně, ale i o to, že na sebe najednou navazujete lidi, které musíte zaplatit. Je to obrovská zodpovědnost a já obdivuju ty, kteří to dokážou. Jsem sice dobrá v organizování věcí, ale nejsem ekonom, nestojím dostatečně nohama na zemi, abych si dokázala propočítat veškerá rizika. V tom je naštěstí dobrá kamarádka, tak snad to dobře dopadne.
Myslíte, že máte něco společného se svojí seriálovou postavou?
Určitě jsem ji postupně naplnila svojí energií. Ze začátku nebyla moc výrazná, spíš jenom přihrávala Zuzce Kainarové. Byla to taková potvora, co ráda pletichaří. Mrchy se stejně hrají nejlíp, mnohem líp než hodný holky.
Kdybyste ve Vyprávěj měla dceru, chtěla byste, aby ji hrála Justýna?
Když jsem v seriálu Ulice měla dítě, tak to hrála právě ona, ale dneska už bych to nedovolila. Během natáčení je obrovský stres. Teď sice točila film, který bude mít premiéru na jaře, a chtěli ji i do dalších projektů, ale to už jsme jí nepovolili. Je to přece jen práce. Justýně je teprve šest a půl a vyzkoušela si to. Sama říká, že je to náročné. Ve Vyprávěj hraju s malým chlapečkem a vidím, pod jakým je tlakem. Člověk musí mít velkou trpělivost, aby se držel, a nemyslím si, že to každé dítě zvládne. Nechci ji tomu vystavovat. Je zodpovědná, ambiciózní, ale jestli bude mít i nějaké umělecké sklony, to ukáže až čas.
V karlínském divadle ve hře Včera tě zabiju alternujete Betku Stankovou, která byla také těhotná. To jste se domluvily, že se vystřídáte?
Vypadá to tak. Chvilku hrála, pak šla odrodit holčičku a já všechna představení zvládla sama. A teď se to obrátí. Ale po narození Justýny jsem už po třech měsících byla zase na jevišti, tak doufám, že tentokrát to půjde stejně rychle.
V tomhle představení jsou hlavním motivem dveře, které fungují jako stroj času. Kdybyste měla možnost jimi projít, kam byste se chtěla podívat?
Asi bych nahlédla do některých věcí, kterým nerozumím z dětství, a pokusila se napravit chyby, které jsem udělala. Ve dvaceti jsem si říkala, že život začíná ve třiceti. Do třiceti budu žít nanečisto, takový jakoby zkušební život, a pak že už nebudu dělat žádné chyby. Snažím se toho držet. Ale prakticky se mi to až tak nedaří.
Nepřemlouvala jste někdy manžela, aby vám napsal nějakou roli na míru?
To by mi bylo trochu trapné, ale musím říct, že u obou mých osudových mužů, Davida i Rudolfa, to bylo tak, že je inspiruju. David psal divadelní hry, kde byla spousta postav, které jsou napsané pro mě nebo o mně. Já je sice nehrála, ale kdo nás znal, tak to okamžitě poznal. Většinou šlo o osudové ženy, byly hodně snové, takové spíš múzy. Když jsme se rozešli, tak to byly najednou semetriky, které odříkávaly moje repliky. Většinou šlo o frustrované matky, které pořád křičely. Měli jsme dost divoký rozchod.
Až tak...?
No, prostě se s tím musel nějak vypořádat, takže když jsem pak koukala na hotové představení, bylo mi někdy až ouzko. Byly tam i intimní věci! Nikdo jiný to sice nevěděl, ale já je tam všechny poznala.
A co Rudolf?
Ten to má obdobně. Teď píše krásnou komedii s názvem Vůně bazalky, kde je jedna postava o mně. Bohužel si ji nebudu moc zahrát, protože budu zrovna rodit. Inspiruje ho ale i Justýna. V ději je několik dětí, což jsou podstatě všechno Justýnky. Zásadně jsme mu tak ovlivnily nejen soukromý, ale i pracovní život.
Další zajímavé rozhovory najdete v novém čísle časopisu Story.
