Bylo mu patnáct, když přišli Rusáci. Jinak se jim tenkrát neřeklo… Kromě ztráty puberty, a to se nezapomíná, byl nucen jako syn disidentů propracovat se k vlastnímu pojetí světa. „Rodiče mi v tom nebránili, naopak: tvořili jsme dobrou partu do nepohody.“
Chtěl být novinářem, což se mu časem povedlo v samizdatových Lidových novinách, časopise Sport a Originálním videojournalu.
Po skončení senátorského mandátu působil v dozorčí radě Respektu, když týdeník, který spoluzakládal, připravoval změnu koncepce. Od roku 2010 je generálním ředitelem firmy Secar, jež se zabývá mj. vyhledáváním ukradených aut a monitoringem vozidel.
Časově si zřejmě nepolepšil: na naše otázky odpovídal v pauze mezi pěti poradami. „Chtěl bych opět začít psát, dělat publicistiku.
Myslím, že je co komentovat, žijeme všichni na dluh, teď nemyslím finančně, ale duchovně. A pokud se Strana zelených opět dostane do Poslanecké sněmovny, tak budu rád. Pokusím se pomoci, jak budu umět.“