Pravda, dal si načas. Partnerku Báru požádal o ruku až po patnácti letech společného života. Vychovávají spolu desetiletého Honzu a čtyřletého Wolfganga. Požádat o ruku matku svých dětí se ale rozhodl až nyní. „To já jsem věděl už dávno, co mám doma! Jen jsem si řekl, že přišel ten správný čas,“ svěřil se známý komik webu Super.cz.
Kohák si dal záležet. Během žádosti o ruku u něj doma hrál na piano klavírní virtuos písně Johna Lennona. Lennon byl totiž 8. prosince zavražděn a ve stejné datum se narodila Kohákova milovaná Bára. Je to tedy více než symbolické.
„Bylo to v kruhu našich známých, které jsme pozvali domů na večeři, samozřejmě za všech bezpečnostních opatření,“ popsal Kohák, jak to celé probíhalo.
Jakub Kohák s ženou
Vzhledem k tomu, jak dlouho Kohákovi trvalo se vyslovit, můžeme předpokládat, že veselka se do roka a do dne konat nebude. Známé rčení Kohák popřel hned v začátcích. „Myslím, že během nouzového stavu neplatí pravidlo do roka a do dne. Chtěli bychom tam mít naše kamarády a blízké, takže to může proběhnout za rok, za dva nebo třeba za deset let,“ vtipkoval.
Kde se svatba odehraje, ještě neví. Dává ale najevo, že to nezáleží na něm. „Je to hlavně její den, takže tohle všechno nechám na ní, jsem klidně pro klasiku, kostel, úřad, ale i pro nějakou louku,“ tvrdí Kohák, kterému se nad tím zjevně nechce přemýšlet.
A jak ostatní reagovali na to, že Kohák bude brzy v chomoutu? „Ženy plakaly a muži byli úplně zmateni,“ vtipkuje komik.
Jakub Kohák s ženou
S výběrem prstýnku si hlavu nelámal. Věděl přesně, jaký Báře dá. Jedná se o rodinný klenot, který má především osobní hodnotu. „Nekupoval jsem ho, dostal jsem ho od tety z Ameriky, která ho měla po prababičce,“ přiznává Kohák.
Jeho Bára se s prstýnkem nikde nevystavuje. Sama na velké akce dobrovolně nechodí a před blesky fotoaparátů si nestoupá. S Kohákem je raději doma nebo někde, kde je nezastihnou novináři.
„Ona se zříká společnosti, nemá ráda publicitu, je ráda v ústraní a vůbec nemá ráda moje producírování. Je to takhle v pořádku a je to tak, jak má být, sláva hurá,“ raduje se Kohák, který se konečně odhodlal k zásadnímu kroku.
