Diskutujte: Jak se vám líbí Bára Basiková? Co si myslíte o mateřství po čtyřicítce?
Jaké drama vás potkalo?
Tedík byl zvyklý občas chodit do jesliček, ale tady přišel do úplně nového prostředí. Nemá tu kamarády, nezná paní učitelky. Pro jeho tříletou dušičku je to situace plná nejistoty. Strávila jsem tam celé dopoledne a po „o“ šel domů. Musí si zvykat postupně.
Vybral si značku, kterou bude mít na skřínce a na svých věcech?
Má mašinku! A byl z toho úplně nadšenej a spokojenej. To je pro mě víc než premiéra. Je to strašně silné a nádherné, pozorovat svoje dítě krok za krokem, jak se vyvíjí, a všechno s ním sdílet. To je moje největší štěstí.
Vzpomínáte při tom na vlastní dětství?
Spíš se neustále vracím do dětství dcer, jak se chovaly a jak jsem to zvládala. Přece jen od té doby uplynulo hodně let. Tehdy jsem ke všemu přistupovala strašně poctivě a zodpovědně. Dnes už vím, že se na některých věcech nemusí tolik lpět.
Omlazují vás maminkovské starosti?
Určitě, kdybych neměla syna, asi bych hodně četla a cestovala. Měla bych spoustu času na své přátele a snažila se využít toho, že dcery už jsou dospělé a odstěhované. Ale vůbec nelituju, že je to jinak. Přála jsem si to. Dítě vás v tomhle věku aktivuje. Zatímco dřív bych spala do deseti, dnes vstávám v sedm a vedu syna do školky.
Dokážete snadno zapadnout do společenství maminek na pískovišti nebo u doktora?
Ježíš, to ne! Tam já vůbec nechodím a nemám to ráda. Mám jednu dvě kamarádky se stejně starými dětmi, ale jinak se ženským kolektivům vyhýbám. Když jsme s Tedíkem spolu, tak si ho chci užít. Na pískovišti si s ním opravdu chci hrát, a ne sedět na lavičce a kvákat s ženskejma o blbostech.
Proč jste se přestěhovala do centra Prahy?
V centru jsem se narodila. Celé dětství jsem prožila kolem Karlova mostu. Později jsem zase zkoušela s Precedensem v Míšeňské ulici na Malé Straně. A pak jsem se úplným omylem dostala do Karlína. Myslela jsem, že to bude přechodné, a zůstala jsem tam přes dvacet let. Teď jsem se to rozhodla změnit.
Jste spokojená?
Je to příjemná změna. Objevuju kavárničky, obchůdky a různé parky a zákoutí. Bezvadné je, že všechna divadla, ve kterých teď působím, jsou pěší chůzí jen pár minut. Líbí se mi, že centrum žije. Je plné barev, lidí a ruchů. Za rohem mám Havelské tržiště a těším se, až ráno půjdu na trh koupit si čerstvé ovoce a zeleninu. To mě baví.
Využila jste stěhování k revizi šatníku?
Využila jsem ho k revizi celého bytu. Narvat sedmipokojový byt do dvou třípokojových, protože holky už bydlí ve svém, bylo opravdu náročné. Vyhazovala jsem všechno, co se dalo. Od nábytku přes povlečení až po upomínkové předměty. Do popelnice jsem odnesla dokonce všechny ceny a ocenění, které jsem kdy dostala. Vím, že je to rouhání. Vážím si těch ocenění, ale nepotřebuju k nim žádné symboly, které bych někde měla vystavené.
Váš muž se pořád živí jako taxikář? Nemáte o něj strach?
Petr je taxikář Modrých andělů a strach o něj mám. Ale vážím si ho za to, že to šel dělat. Točí sice dál reklamy, ale protože v jeho oboru nebylo dost práce, tak si ještě přivydělává.
Jak funguje přes den po noci strávené za volantem?
Je to pro něj náročné, ale pořídili jsme si chůvu a pomáhá nám celá rodina, moje holky, Anička s Maruškou, a Petrovi rodiče.
Už jste využila jeho služeb, když potřebujete taxi?
Občas mě veze z představení nebo z koncertů. Ale hlavně mu večer volají všichni kámoši, takže má bohatou klientelu.
A jak jste na tom s chůzí? V centru se dá všude dojít pěšky, jenže vy jste si před dvěma lety na dovolené nepříjemně zranila nohu.
Následky po úrazu mi při chůzi nevadí. Jen nemůžu nosit boty na podpatku a vypadá to, že už se to nikdy nezlepší. Také mě moc mrzí, že jsem před dvěma týdny odmítla účast v soutěži StarDance, která by mě velmi bavila. Ale nedá se nic dělat. Přibližně za čtyři měsíce jdu na další, doufám, že poslední operaci, při které mi vyjmou šrouby z nohy. Zranění bohužel ovlivnilo i mé účinkování v muzikálu Lucrezia Borgia, kde jsme museli přizpůsobit choreografii mým možnostem.
S kým se radíte, zda přijmete muzikálovou roli?
Rozhoduju se především sama. Jen v situaci, kdy si nejsem jistá, se radím se svým manažerem Ondřejem Málkem. Pracujeme spolu už devět let.