Iveta Lutovská: „V Africe bych zůstala na ocet!“

Zatímco jiné české modelky si užívají prázdnin, moře a sluníčka , úřadující Česká Miss Iveta Lutovská (26) se věnuje charitě. Dva týdny působila jako zdravotnice v drsných podmínkách keňského regionu Tibu. Pomáhala nemocným, byla dokonce u porodu…

Jak jste se k té misi vůbec dostala, kdo ji organizoval?

Zdravotnické zařízení v Itibu je projekt humanitární organizace Adra ČR. Aleš Bárta, ředitel tohoto projektu, mě oslovil s možností spolupráce. Sešli jsme se spolu a dostala jsem od něj materiály včetně fotografií a tento projekt mě nadchl, proto jsem ráda, že můžu být patronka toho zařízení.

V čem spočívala, co bylo vaše poslání?

Jelikož jsem patronka toho projektu, chtěla jsem ho vidět a poznat osobně. Chtěla jsem vědět, jak to tam vypadá a funguje, jak tam žijí místní lidé, abych o tom dokázala říci své dojmy a udělala si vlastní názor. Musím říct, že Alešovi Bártovi se z chátrajícího zařízení podařilo udělat opravdu hezké a kvalitně vybavené lékařské zařízení, které by se dalo srovnat s leckterým zdravotnickým ústavem tady u nás.

Jak se na vás dívali domorodci, na krásnou, bílou mladou ženu, která pomáhá?

Lidé z Itiba a okolí jsou již zvyklí, že tam díky medikům jezdí bílí lidé. Jsou si vědomi, že jim Aleš svým projektem velice pomáhá jsou velice vděční a rádi, když vidí, že přijeli „běloši“. Místní lidé a hlavně děti jsou velice přátelští a komunikativní. Některé děti v místní škole, kde jsme byli na návštěvě, viděli bělocha poprvé, tak bylo zábavné pozorovat, jak si nás prohlížejí, hladí a zkoumají naše rovné vlasy…

Iveta Lutovská v Keni

Místní muži byli asi u vytržení, co?

Po pravdě řečeno, ze mě vůbec ne (úsměv). Jejich představa ideální ženy je zcela odlišná od našeho vnímání krásy. Žena musí být statná a zastat hodně práce. Myslím, že když místní muži viděli, jak mi „jde“ práce s motykou, když jsme slavnostně kopali základy na novou budovu, určitě bych v Africe zůstala „na ocet“!

Prý jste měla původně jen převlékat postele a vytírat podlahu a nakonec jste třeba i asistovala u porodů…

Když jsem odlétala, prohlašovala jsem, že sice jsem patronka zdravotnického zařízení, ale bohužel nesnesu pohled na krev a trpící lidi a že budu dělat cokoli, jen nebýt na sále. Realita však byla jiná. Ve chvíli, když přijde popálený chlapeček s patnáctiprocentními popáleninami těla a potřebuje pomoc, nebo kluk, který má tržnou ránu na hlavě, strach jde stranou. Myslím, že jsem překonala sama sebe a mimo porodu jsem zvládla i stříhání stehů…

Co pro vás byl nejhorší zážitek?

Nejhorší a zároveň nejkrásnější zážitek byla pro mě asistence u porodu. Nejhorší, když rodička začala upadat do kómatu a dítě po narození nedýchalo. Nejkrásnější, když zdravotníci během chvíle udělali, co je v jejich silách a matka i malá holčička byly v pořádku a kupodivu hned druhý den šly za doprovodu příbuzných domů. Kdyby toto zdravotnické zařízení nebylo, nepřežily by… To je jeden z mnoha důvodů, proč má projekt v Itibu smysl!

Jak jste snášela pohled na bolest a krev?

Jak jsem se již zmiňovala, pohled na krev či trpící lidi je pro mě velice těžký, ale mám pocit, že díky dnům, které jsem strávila na ambulanci, jsem mnohem „odolnější“.

Iveta Lutovská

Máte dobrý pocit, že jste pomohla?

Určitě je to hezký pocit, když můžete pomoci a proto věřím, že se díky této misi podaří sehnat dostatečné množství financí na stavbu lůžkové části, jejíž základy jsme slavnostně položili společně s Alešem Bártou, za zpěvu místních žen.

Měla jste už dříve nějaké zdravotnické zkušenosti?

Jediná moje zdravotnická zkušenost byla ošetření odřeného kolena nebo nakoupení léků v lékárně…

Když pomineme zdravotní program, měla jste v Keni šanci vidět i něco jiného?

Strávili jsme pár dní v hlavím městě Nairobi a byli jsme se podívat na žirafí sirotčinec a národní park Nakuru, kde je největší výskyt plameňáků na světě.

Po této zkušenosti, chtěla byste být lékařskou nebo zdravotní sestrou?

I díky zkušenosti na ambulanci si velice vážím všech doktorů i zdravotních sester, ale já bych toto povolání určitě dělat nemohla. Měla jsem štěstí, že během doby, kterou jsem strávila v Tibu, jsem neměla jedinou špatnou zkušenost a všichni pacienti po ošetření byli v pořádku. Při představě, že by to bylo naopak… Věřím, že být lékařem je spíš poslání než povolání.

Iveta Lutovská s přítelem

Podporoval vás ve vaší keňské misi váš přítel? Nebál se o vás?

Samozřejmě se bál, stejně tak jako já si nedokázal představit, jak to tam bude probíhat či zda mi nehrozí nějaké nebezpečí…Je rád, že jsem se v pořádku vrátila.

Po úspěchu v České Miss se věnujete modelingu, jak se vám daří? Co zahraniční nabídky?

Daří se mi dobře, děkuji! Nyní se chystám na Bahamy na Miss Universe, kde strávím celý srpen. V půlce září se pracovně chystám do Německa, ale nejraději jsem v Čechách a pracuji tady.

Čemu byste se chtěla jednou profesně věnovat, tedy až půjdete do modelkovského důchodu?

Mé plány se mění téměř ze dne na den, takže se snažím moc neplánovat. Všechno ukáže až čas…

Iveta Lutovská se narodila 14. května 1983 v Třeboni. Již od svých čtrnácti let se aktivně věnovala modelingu. Je ráda za všechny zkušenosti, které stihla odmala nasbírat, dokonce vzpomíná na doby, kdy s mapkou chodila po Praze sama po konkurzech. Má za sebou několik úspěšných soutěží krásy. A V České Miss nenašla letos přemožitelku! Plavovlasá Iveta Lutovská je úspěšnou studentkou posledního ročníku Vyšší odborné školy v Českých Budějovicích. Na půl úvazku zvládá i práci v pobočce České spořitelny v Jindřichově Hradci. Zatím neví, čemu by se chtěla po ukončení studia věnovat. Někdy uvažuje nad tím, že po ukončení kariéry modelky by chtěla pracovat v produkční firmě či v PR managementu. Zatím bydlí v Praze. V Třeboni tráví spolu se svým přítelem Hynkem Radovanem, který je o deset let starší, volné víkendy.

Jaký je váš nejbližší program a kam se chystáte na dovolenou? Pojedete s přítelem?

Kromě Miss Universe mě čeká další příjemná cesta a to je dovolená v Thajsku od Eso Travel, kterou jsem vyhrála na České Miss. Nikdy jsem v Thajsku nebyla, o to víc se tam s přítelem těšíme.

Řekla byste, že jste na něčem v rámci módy v dobrém slova smyslu závislá?

Nejsem žádný módní průkopník, závislá jsem ale na botách. Ráda si pořizuji nové botičky – většinou jsou ale doma ve skříni a stále zabalené v krabicích, protože „praktické“ tenisky z nohy moc často nesundávám…

Byla byste ochotná v případě nějaké velmi lukrativní nabídky podstoupit radikální změnu svého zevnějšku? Například se nechat ostříhat úplně dohola, nechat si za pomoci silikonů zvětšit poprsí?

Záleželo by na situaci – změnit délku nebo barvu vlasů ano (ale dohola určitě ne!) Plastická operace je hodně nereálná možnost změny image, protože klienti si vždy vybírají dívku, která odpovídá jejich požadavkům, takže by nebyl důvod ji měnit… Kdyby ano, nešla bych do toho.

Jakou „největší“ změnu jste v rámci svého zevnějšku dosud podstoupila?

Stále se snažím měnit svůj zevnějšek – pomocí fitnes centra…

Jak často chodí modelka na kosmetiku, manikúru, pedikúru?

Musím se přiznat, že v tomto směru jsem trošku lajdák. Pravidelně chodím snad jenom do kadeřnictví.

 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky