Za vznikem silného čtyřdílného seriálu České televize Přítelkyně z domu smutku stojí poměrně smutná historie. Projekt byl natočen podle stejnojmenné předlohy spisovatelky Evy Kantůrkové, která si sama prošla zkušeností s pobytem za mřížemi.
V roce 1981 se u jejích dveří objevila policie. Výsledkem zatčení bylo deset měsíců ve vyšetřovací vazbě na Ruzyni a obviňování z rozvracení republiky. Důvodem bylo, že Eva Kantůrková vydala ve Francii knihu Sešly jsme se, ve které publikovala celkem čtrnáct rozhovorů s vězněnými disidentkami.
Své zkušenosti s vězením posléze zúročila právě v knize Přítelkyně z domu smutku, která i třicet let po svém vzniku překvapuje svou neobyčejnou otevřeností a upřímností.
V seriálu se objevila slavná jména
Režie se ujal Hynek Bočan, který na natáčení vzpomíná i po letech. „Myslím, že v dnešní době už by se k takovému materiálu muž nedostal. Bylo to skoro absurdní, protože hlavní postavy byly jen ženy. Chápu, že pro některé lidi může být tento seriál nepříjemný. Ale tak to s pravdou bývá,“ řekl pro server iDNES.cz před časem.
V hlavní roli vězněné spisovatelky Marty se objevila Ivana Chýlková, její další spoluvězenkyně pak ztvárnily Helena Růžičková, Jiřina Bohdalová, Vilma Cibulková, Simona Stašová nebo Yvetta Blanarovičová. V rolích dozorkyň vystoupily Veronika Žilková a Jaroslava Obermaierová. V seriálu si nicméně zahrála celá řada dalších známých tváří.
Pro Ivanu Chýlkovou, která za svůj fenomenální výkon byla dokonce oceněna Velkou zlatou cenou za ženský herecký výkon na MTF v Cannes, se jednalo o skutečně silný zážitek, který se jí nesmazatelně zapsal do paměti, a to nejen kvůli tématu seriálu, ale také velice náročnému natáčení.
Natáčení nebylo pro slabé povahy
“Ve vězení se točilo denně více než tři měsíce a pořád v teplácích. Úplně jsem přišla o pocit, že jsem žena, že je venku hezky. Byla jsem ráda, že to skončilo,” popsala pro server iDNES.cz s tím, že se natáčelo ve skutečné věznici na Pankráci, a tak přišla do styku také se skutečnými vězni.
“Když jsme točili ve vycházkových koridorech, začali na nás vězni řvát. A mezi tím se bulharská mafie, která byla rozsazená do cel proti sobě, domlouvala, co má kdo říct u výslechu. To mi říkala Helena, která uměla bulharsky,” uvedl například režisér Hynek Bočan, co se na place seběhlo.
“Velitel nám řekl, že musíme rychle skončit, nebo se tam něco stane. Že to cítí v kostech, že jsou vězni hrozně neklidní. Pak tam jeden Bulhar v cele zapálil všechno, co mohl. To byl vrah, který chtěl být za každou cenu souzený tady, protože věděl, že u nás není trest smrti,“ popsal Bočan šokující zkušenost.
Okultismus na place
Na natáčení bylo ale často také veselo, a to navzdory smutné tematice seriálu. O pobavení se postarala například herečka Helena Růžičková, které se natolik zalíbila jedna z vězeňských postelí, že si ji po natáčení zakoupila a odvezla na chalupu jako lenošku.
Jindy zase vyděsila celý štáb, podle kterého se jí podařilo ve filmových ateliérech vyvolat ducha. “Měli jsme v Hostivaři postavené dvě cely vedle sebe. Tam se stalo, že Helena, která byla trochu mezi realitou a mystikou, podle scénáře vyvolávala ducha. A zřejmě se jí to povedlo,” popsal režisér Hynek Bočan.
“Nešel proud, pak nešel zvuk, pak nešla kamera. Takže Helena řekla - musíme to nějak udělat, běžte všichni ven, já to s ním vyřídím a pošlu ho domů,” uvedl Bočan s tím, že sice neví, co herečka duchovi sdělila, nicméně po krátké době přestal filmaře obtěžovat a elektřina opět naskočila.
