Herec Ivan Vyskočil se více než aktivně zapojil do pomoci lidem strádajícím na Ukrajině. Už dvakrát nasedl do autobusu a spolu s několika dalšími vyrazil na nelehkou cestu za lidmi, které válka připravila o střechy nad hlavou a vyhnala je z jejich domovů.
„Nebylo, co řešit. Když se naskytla šance odvézt na ukrajinské hranice materiální pomoc a pak vzít lidi a odvézt je do bezpečí, ani na chvilku jsem nezaváhal. Ale pozor. Já nejsem pro imigraci, takovou tu, při níž přicházejí namakaní mladí hoši ve značkovém oblečení s mobily, ale tohle, co se děje v současné době nedaleko od nás, je něco úplně jiného. Je to v podstatě boj o holý život, který svádějí ti běžní obyčejní lidé a jejich rodiny a nikdo se jich na nic neptá, prostě jsou zataženi do dění, které nechtěli, ale musí v něm žít,“ řekl pro kafe.cz Ivan.
Když na maďarsko ukrajinských hranicích složili náklad s potravinami, zdravotnickými potřebami a také hračkami pro nejmenší, okamžitě nechali nastoupit ty, kteří chtěli a potřebovali odejít z válečné vřavy, z míst, kde zuří válka, která rozsévá smrt mezi obyčejnými lidmi.
Ivan Vyskočil v současné době truchlí nad ztrátou syna
„U našeho autobusu se tísnily řady těch, kteří chtěli zaměnit ty hrůzy, které je doposavad provázely téměř na každém kroku, za naději. Byly to všechno mámy s dětmi a některé si vzaly na cestu i své čtyřnohé domácí mazlíčky. Řada z nich si k sobě tiskla svá mrňata jen v náručí, bez kočárků, prostě nastoupily jen tak s tím opravdu nejnutnějším,“ doplnil známý herec.
Pomoc těm momentálně nejpotřebnějším bral Vyskočil jako svou lidskou povinnost. A neváhal by, jak uvedl, pokud mu zdraví a okolnosti dovolí, vyrazit na cestu znovu. Nebyla to podle něj anabáze rozhodně jednoduchá.
„Víte, když jsme po složení nákladu a nastoupení našich nových cestujících vyrazili zpět k nám domů a slyšeli jsme plačící děti a třeba tu i tam zamňoukat kočku a viděli ve skoro ve všech očích smutek, ale i tu trochu naději na život bez bomb, střelby, ruin, násilí a smrti, jen stěží jsme se ubránili slzám. Takové ty běžné žabomyší spory byly zapomenuty a tím nejdůležitějším a nejpodstatnějším bylo žít a přežít. Proto jsem tam jel, proto, jako majitel řidičáku na autobus, jsem sem tam na chvíli vystřídal i kolegu za volantem, proto si přeji, věřím a doufám v to, že tohle skončí. Hrůzy válek vždycky odnášejí ti nejobyčejnější lidé a hlavně děti. Ti všichni si zaslouží žít v míru, pohodě a lásce, bez obav a strachu o život,“ dodal Ivan Vyskočil.
Ivan Vyskočil se synem Jakubem
Rozhovor byl Ivanem Vyskočilem poskytnut ještě před sebevraždou Jakuba Vyskočila, jeho syna, který neunesl tíhu patové životní situace.
KONDICE
