Ivan Hlas má celkem pět dětí, čtyři se svou manželkou Kateřinou a nejstarší dceru z předchozího vztahu.

„Všichni, včetně vnoučat, mají hudební talent a na něco hrají, ale nikdo je do ničeho nenutí,“ pochlubil se hudebník Idnesu.

Hlas se na vrchol slávy dostal díky hudbě k filmu Šakalí léta, kromě rychle stoupající kariéry ale zažil zpěvák i strmý pád na dno, když mu lékaři diagnostikovali rakovinu hlasivek.

Tehdy hrozilo, že Ivan přijde o hlas, což by znamenalo jeho konec v hudební branži. Naštěstí se ale podařilo nemocnou část hlasivky odoperovat a díky tomu Hlas dodnes úspěšně koncertuje.

Aktuálně chce celý příběh oblíbeného muzikanta natočit režisérka Alena Činčerová. A hned na začátku projektu vzniklo první nedorozumění.

„Já původně myslel, že budu točit dokument k sedmdesátinám České televize. Až pak jsem pochopil, že má vzniknout film o mně,“ svěřil se Hlas výše zmíněnému webu.

Natáčení probíhalo na místech, kde Ivan v minulosti koncertoval a také v knihkupectví, kde kdysi pracoval. Ostatně za svůj život Hlas prošel více než dvaceti různými profesemi.

Spousta těch zaměstnání byla z nouze

„Já ten citát, že vším, čím jsem byl, byl jsem rád, nepoužívám. Protože to není pravda. Spousta těch zaměstnání byla z nouze. Jak říkal Péťa Kalandra, když nešla úplně muzika a děti padaly hlady z postýlek, tak se šlo do práce. A vzalo se, co bylo po ruce,“ prozradil zpěvák.

Na práci s knihami ale vzpomíná asi nejraději, jelikož je čtení jeho velikou vášní. „Jenomže už dlouhou dobu jsem žádnou pěknou novou knihu neobjevil. Tak se vracím ke svým oblíbeným. To jsou úžasně napsané věci, skvěle přeložené. Třeba Na východ od ráje od Steinbecka. Originály číst nemůžu, protože anglicky pořádně neumím, tak musím věřit překladatelům,“ vysvětlil Hlas.

Před úspěchem v showbyznysu zažil hudebník i krušné časy, kdy žil na pokraji chudoby. „V půlce osmdesátých let jsem byl v takové situaci, že jsem měl posledních dvacet korun a šel nakoupit pro rodinu na víkend. Přemýšlel jsem, co budu dělat. V hospodě chlapi nepřetržitě hráli karty a já jim k tomu večer občas hrával na kytaru. Tak jsem se tam zastavil a valchaři právě hráli plátýnko. Hodil jsem dvacku na čahounskýho krále, mrknul na kluka, se kterým jsem byl domluvený, a on mě nechal vyhrát dvě stě korun. Sbalil jsem je a šel. Nikdy předtím jsem to přitom nehrál,“ zavzpomínal Ivan Hlas.

Unést rychlou slávu, která přišla prakticky ze dne na den, pak rozhodně nebyl jednoduchý úkol. „To bylo období kolem Šakalích let. Kdybych byl tenkrát hodně mladý, tak bych tu slávu asi neunesl. Ale já měl výhodu, že už jsem byl poměrně starý. A mě to nebavilo. Protože najednou jsem musel být pořád v nějakém běhu a s lidmi, které jsem ani pořádně neznal. A k tomu mi kamarádi říkali: Otevřu konzervu, vyskočíš z toho ty. Otevřu ledničku, vyskočíš z toho taky ty. Prostě už to nebylo ono. To, o čem a jak chci hrát. Tak jsem se vrátil zase k menšinovému žánru a ten mi sedí,“ objasnil zpěvák, který po sametové revoluci prošel protialkoholní léčebnou.

„Já tam šel v naivní představě, že se musíme změnit všichni. Celá společnost. Lidi se mi smáli, a oprávněně. Dnes to mám s alkoholem tak, že si ho dám rád. Uvolňuje mě. Ale vím, kdy přestat. Mám jasnou míru. Jakmile se to překračuje, zvlášť v naší branži, je to špatně. Existuje takové rčení: Darované panáky, muzikantova smrt. Takže ty já nepiju, tvrdý alkohol mi stejně nechutná. Člověk musí sám vědět, jak na tom je. Pak je to dobrý,“ vysvětlil umělec.

Mezi největší hity Ivana Hlase patří například Malagelo, Na kolena, Aranka umí hula hop a mnoho dalších, díky kterým se nesmazatelně zapsal do srdcí hned několika generací posluchačů.